Vážení čtenáři,
v předvánočním čase máme všichni příležitost ubrat na tempu, zastavit se a myslet více na druhé, než je obvyklé ve shonu všedních dní celého roku. Proto chci tento sloupek věnovat nedávné konferenci, která se zabývala vzděláváním žáků a studentů se zdravotním postižením.
Cílem je vytvořit takový systém vzdělávání, který umožní všem žákům co největší rozvoj jejich předpokladů a který je vybaví takovými dovednostmi, aby mohli žít důstojný, hodnotný, úspěšný a co nejvíc nezávislý život, aby mohli podle svých možností a předpokladů participovat na aktivitách běžného života.
S filozofií vzdělávání založeného na rovných příležitostech a respektováním lidských práv bylo nutné uvést do souladu všechny klíčové parametry vzdělávání. Přitom jeho obsah je nutné funkčně a smysluplně modifikovat pro potřeby žáků. Nedílnou součástí systému je profesionalita učitele připraveného pro efektivní práci s třídou, ve které jsou společně žáci s rozmanitými vzdělávacími potřebami.
V neposlední řadě je nezbytná dostupnost podpůrných služeb, které umožní rovný přístup ke vzdělání všem, včetně žáků se zdravotním postižením. Tyto služby pomáhají při posilování úspěšnosti vzdělávání žáků i při volbě vzdělávací cesty. Přispívají k odstraňování překážek, s nimiž se žák se zdravotním postižením ještě často setkává, pomáhají harmonizovat spolupráci školy, rodiny, sociálních partnerů a dalších odborníků, kteří se na vzdělávání žáka podílejí.
Vím sám velmi dobře, že je třeba ještě mnohé změnit. Zažil jsem socialistickou péči o děti se zdravotním postižením a jejich segregaci v ústavech. Ano, dostalo se jim tam potřebné péče i vzdělání, ale nebyly připraveny na život. Společnost je vyloučila a odstranila. Cožpak tehdy někdo myslel na bezbariérové přístupy do veřejných budov nebo bezbariérovou dopravu? Vždyť to z pohledu společnosti ani nebylo nutné. Téměř všichni se zdravotním postižením byli vyčleněni mimo společnost.
Prvně jsem se docela vážně touto problematikou zabýval před třiceti lety, když jsme na dětský tábor uprostřed lesů vzali na týden dítě s těžkým zdravotním postižením. Solidarita zdravých dětí, které mu neustále pomáhaly, a projevy radosti zdravotně postiženého dítěte byly tehdy pro mě velkým překvapením.
Ještě větším překvapením pro mě bylo vystoupení tří nevidomých žáků středních škol na již zmiňované konferenci. Spojovala je linie jedné myšlenky: „Nechtějte nás za každou cenu integrovat, dejte nám šanci volby.“ Pro mě osobně to bylo velmi významné poselství, měl jsem možnost si uvědomit, že i při dobré vůli a snaze integrovat žáky se zdravotním postižením se mnohdy může napáchat více škody než užitku. V kontextu systémových změn je nezbytné upřednostnit lidský rozměr našich snah a aktivit. A protože NÚV podporuje vzdělávání dětí s handicapem a prostřednictvím projektu CPIV se snaží školám pomoci při integraci znevýhodněných žáků, mohu slíbit, že na prvním místě pro nás bude člověk, jeho potřeby a přání. Jedině taková inkluze má smysl.
Všem vám přeji klidné Vánoce plné pohody a štěstí, do nového roku pevné zdraví a spolehlivé rodinné zázemí. Ať je rok 2013 rokem, na který budete rádi vzpomínat.
Mgr. Václav Hořejší
ředitel NÚV
