Některý žák čte se zápalem – ale jen to, co souvisí s jeho specifickým oborovým zaměřením. Protože je znalcem věci samé (digitální zařízení, motory, sportovní obuv, trendy v odívání atp.), rozumí textům v magazínech i příručkách. Ale nedočte se cenných a důvěryhodných poznatků v beletrii nebo v populárně-naučné četbě: o vztazích mezi lidmi v práci i v rodině, o společenském vývoji, o existenciálních otázkách života nebo lásky, o sobě samém.
Žáci, kteří mají ve čtení potíže, často nerozumějí dosti spolehlivě významům slov a vět. Jen velmi obtížně se dobírají hlubších souvislostí v textu nebo mezi textem a sebou. Chybí jim chuť ke zdokonalování ve čtení, mimo jiné i proto, že nepřekonali počáteční potíže s četbou. Z posledních výsledků PISA jsme se dozvěděli nejenom to, že na úroveň čtení má extrémně vysoký vliv rodinné zázemí (povolání rodičů, kulturní bohatství rodiny), ale také že prudce klesá počet patnáctiletých žáků, kteří si čtou pro radost.
Mnozí žáci selhávají v učení, když čtou naučný nebo návodný text. Učitel jim nestíhá pomáhat s neznámými slovy běžnými v odborném vyjadřování, např. pochopit, co je to stanovovat zátěž. Slabé chápání významů slov se ukáže i v chudém vyjadřování žáka, například když napíše: „V sanitce měli zajímavé stroje na léčení lidí.“
Kde hledat pomoc
Umět číst dnes však znamená pochopit víc než obsah věty. Jde i o souvislosti mezi myšlenkami v souvětí, a ovšem i mezi souvětími. U nás je (podle mezinárodních průzkumů) vysoké procento žáků, kteří nedosahují té úrovně čtenářské gramotnosti, která má stačit na běžný životní provoz (30 % patnáctiletých chlapců!). Skutečná, dlouhodobá náprava by ovšem musela začít v mladším věku – potíže žáka pramení obvykle z nepodnětného domácího zázemí nebo z nedostatku péče či z neodpovídajících metod výuky na základní škole.
Nepomůže, když učitel říká „to tě měli naučit na základní škole“. Lépe bude, když přinese pomůcky (výkladové slovníky knižní i internetové) a naučí žáky v nich hledat význam vhodný pro jejich větu. A když jim pomůže identifikovat někoho v blízkém okolí, koho se bez hanby mohou na význam slova zeptat. To se bude v praktickém životě hodit při neporozumění textu vyhlášky, instruktážnímu textu, pravidlům v provozu podniku atd. Ne bez důvodu si zaměstnavatelé dnes do inzerátů dávají podmínku, že uchazeč „dokáže porozumět instrukcím“!
Jak najít důvody ke čtení
Mnozí ze slaboučkých čtenářů bývají velmi zručnými a nápaditými řemeslníky, konstruktéry, tvůrci nápadů. Praktické výkony jim přinášejí zřetelný a uspokojující výsledek, radost z práce a hotového díla. A pak také v práci dokážou spatřovat po sebe smysl. Avšak při čtení to u nich z různých důvodů nenastává (přestože se tolik let učili číst). Prvním krokem k nápravě je pomoci jim najít takové důvody ke čtení, takové texty a takové postupy, že jim četba přinese uspokojení z výsledků, z prožitku, z uznání. Nejspíše půjde o texty z jejich oboru, když budou čtení potřebovat k tomu, aby dotáhli k výsledku například svůj výrobek a ověřili jeho funkčnost.
Mnozí žáci nevyvinuli trpělivost k tomu, aby se četbou dobrali pochopení smyslu toho, co čtou. Návody jim připadají složité a nerozluštitelné, výklady dlouhé a nepochopitelné, beletrie nudná a zbytečná. Slastný a vítězný pocit „už to mám!“ z dobývání informací získají snadněji při práci na internetu nebo při sledování naučného, např. instruktážního videa než při četbě. Pro tuto skupinu mládeže musíme hledat čtení o věcech, které nejsou „jasné jak facka“, které nefungují na pouhý povel, ale jimž přesto žák chce do hloubky rozumět.
Úspěšnost čtení tedy závisí na tom, do jakého učebního kontextu čtení žáka vstupuje. Hodiny češtiny nebudou stačit, aby žák zvládl dovednosti věcného porozumění a pochopení smyslu. Užitečné čtení se totiž buduje i ve výuce ostatních předmětů.
Neklást laťku příliš vysoko
Co se týká čtení beletrie, nemůžeme si na odborných školách klást laťku příliš vysoko, pokud chceme, aby škola nebránila žákům naučit se číst pro radost, a to i texty kvalitnější než jen bulvární. Pro čtení v oborech s maturitou žákovi pomůžeme zvládat složitější odborné texty – budeme ho učit, jak si zlepšit orientaci ve stavbě textu, udržet vědomost o obsahu obecnějších pojmů, s nimiž text zachází (co pod pojem všecko patří, co je k němu paralelní atp.). A také luštit spletitější souvětí – nikoli ovšem odrazujícími „větnými rozbory“, ale spíše operacemi s textem: přemisťováním slov ve větě a vět v souvětí, nahrazováním spojovacích výrazů a pozorováním změn ve smyslu výpovědi, „překladem z úředničiny do lidštiny“ atp.
Školy a obory bez maturity budou patrně číst o tématech, která jsou žákovi blízká. Žáci potřebují najít žánry, které je oslovují (četba dobrodružná, detektivní, fantastická, milostná, ale také o otázkách života a smrti.) Budeme žáky učit odhadnout a ověřit, která jsou ve sdělení klíčová slova (např. která nás při zadání do internetového vyhledavače nejrychleji dovedou k informaci, o niž stojíme), a říct si, co hlavního je v textu zajímalo, těšilo nebo poučilo. Ví se, že pro čtení je velmi nápomocné, když dovedeme také souvisle psát. V některých typech studia však můžeme uplatnit spíše tzv. grafické organizéry – různá schémata pro zapsání údajů uspořádaně a s vyznačením souvislostí pomocí šipek, kolonek v tabulce, i obličejíčků nebo domečků.
Pokud ponecháváme velkou část žáků odejít ze škol bez příznivého vztahu ke čtení a bez dovednosti číst a chápat smysl čteného, musíme očekávat, že jejich děti za několik málo let přijdou do školy také bez čtenářského zázemí a budou opět znásobovat problémy svých rodičů – i celé společnosti.
Ondřej Hausenblas
