Ondřej Liška za Stranu zelených uvedl jako hlavní heslo „spravedlnost a kvalita“. Jeho strana chce odstranit selektivitu, v co největší míře prosadit inkluzivní vzdělávání a vzdělávací systém by měl podporovat potenciál každého dítěte. Na zvýšení platů učitelů by chtěl prosadit navýšení rozpočtu o 6 až 7 miliard.
Podle nedávného ministra školství Petra Fialy za ODS je nejdůležitější, aby děti chodily rády do školy a pokud se to má uskutečnit, musí tam být dobrý a motivovaný učitel. Kromě kariérního systému chce Fiala prosadit zvýšení výdajů na platy učitelů o 3 miliardy korun. Zároveň je nutné odstranit disproporce ve finančních prostředcích, plynoucích na jednoho žáka v různých krajích. Ředitelům Fiala slibuje větší volnost v nakládání s penězi a také snížení administrativní zátěže.
Ivan Gabal, který reprezentoval KDU-ČSL, považuje prostředky vynakládané na školství za nedostatečné ve srovnání s průměrem OECD. Každý rok by se proto měly zvýšit o 0,5 procenta HDP, aby během 4 let dosáhly aspoň 6,5 %. „Školství je potřeba otevřít konkurenceschopnosti na pracovním trhu,“ říká Ivan Gabal.
Lenka Wagnerová z České pirátské strany zdůraznila, že je třeba změnit roli škol ve vzdělávání – učit nějaké uzavřené celky nemá smysl, protože nevíme, co bude za deset let, učitelé by se měli změnit v moderátory cesty dětí za poznáním. Proto její strana usiluje o větší prosazení moderních technologií do škol a slibuje podporu různých druhů vzdělávání, včetně komunitního, domácího či vzdělávání přes internet.
Marcel Chládek z ČSSD považuje za největší problém, že neexistuje jasná strategie a s každou politickou výměnou dochází ke změnám ve směřování vzdělávacího systému. Přál by si, aby ve školství existovala spolupráce napříč politickým spektrem. Také podle něho je třeba přidat školství peníze – ale nejen na platy učitelů, ale také na vybavení a na to, aby třídy nebyly přeplněné a učitelé mohli individualizovat výuku. „Jestli si někdo myslí, že se české školství zlepší, aniž do něj přidáme korunu, tak bohužel – to pak zůstaneme jen u té debaty.“ Podpora učitelů by se měla projevit také na jejich vzdělávání, a to jak na fakultách, tak v dalším vzdělávání. Marcel Chládek by chtěl změnit i společnou maturitu, v současném pojetí je podle něj paskvil, protože není možné srovnávat gymnazisty a vyučené.
Také Dagmar Navrátilová ze strany Lidem se domnívá, že chybí dlouhodobá koncepce, což vede k tomu, že se jde z extrému do extrému. Kritizuje současný stav, kdy je podle ní příliš mnoho maturantů a nedostatek řemeslníků. Do učebních oborů by se mělo vrátit víc žáků, přestože se jejich absolventi podle statistiky potýkají s větší nezaměstnaností. Nutné je podle ní také zvýšit jazykové kompetence žáků i kvalifikovanost jejich učitelů.
Jiří Zlatuška, který na diskusi reprezentoval stranu Ano, představil vizi diferencovaného školství, kde by měly existovat různé druhy škol, které odpovídají rozdílným vlohám žáků. Školy by měly lépe komunikovat s rodiči, kteří jsou pak schopni motivovat své děti, aby se orientovaly na vhodné studium, odpovídající jejich nadání a zájmům. „Hodně se mluví o různých drakonických zkouškách a testování, ale zapomíná se na to, že by situaci měli více ovlivňovat rodiče. Systém se tomu nevěnuje, a proto vznikají anomálie,“ tvrdí Zlatuška. Měla by se podle něho posílit pomoc dětem při přechodu ze školky do školy, i při přechodu ze ZŠ na střední školu. Důležité je, aby děti po ZŠ pokračovaly ve studiu, protože většina lidí bez středního vzdělání nenachází zaměstnání. Učební obory by se měly změnit tak, aby nebyly slepou uličkou. Dneska mají jejich absolventi velkou nezaměstnanost, měla by se proto posílit všeobecná složka jejich vzdělávání.
Zoja Franklová