ReferNet umožňuje srovnání mezi evropskými státy

Síť ReferNet byla založena v roce 2002 Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání a přípravy (Cedefop). Jejím úkolem je poskytovat členským státům, sociálním partnerům a asociovaným zemím (Norsku a Islandu) kvalitní informace o vývoji v odborném vzdělávání, rozvoji lidských zdrojů a fungování vzdělávacích systémů. Za tímto účelem bylo v každé členské zemi EU založeno národní konsorcium skládající se z institucí aktivních v oblasti odborného vzdělávání, které vede národní koordinátor. Česká republika je členem sítě ReferNet od roku 2004. Na pozici národního koordinátora se po dvou letech střídá Národní vzdělávací fond a Národní ústav pro vzdělávání. Projekt ReferNet je financován Cedefopem a spolufinancován z národních zdrojů (MŠMT). O fungování ReferNetu jsme hovořili s Martinou Kaňákovou, která je jeho národní koordinátorkou za NÚV.

Za Českou republiku se střídají dva koordinátoři – není to komplikace?
S Národním vzdělávacím fondem se střídáme na základě smlouvy, kterou jsme uzavřeli v roce 2004. Využíváme různé gesce obou klíčových partnerů a polí, na kterých působí. NÚV má na starosti odborné vzdělávání v celé jeho šíři, vzdělávací koncepce a politiky a NVF zase spíše lidské zdroje, předvídání kvalifikačních potřeb a vzdělávání dospělých. Proto je logické, že se obě instituce střídají v roli národního koordinátora. Přitom se nedá mluvit o nějakém administrativním zatížení nebo komplikacích, naopak to každé z institucí může odlehčit v době, kdy aktivity řídí ta druhá organizace. Zprávy, které vytváříme pro ReferNet, jsou stále náročnější a není snadné editovat výsledné texty tak, abychom se strefili do zadání Cedefopu. Střídání je dobré i z toho hlediska, že každá organizace má trochu jiný pohled a navzájem se doplňujeme.
Jaké zprávy či informace se pro ReferNet připravují?
Některé zprávy jsou v historii ReferNetu stálicemi, třeba Odborné vzdělávání v Evropě – národní zpráva (Vet in Europe – Country Report) se pod mírně pozměněným názvem tvoří už od roku 2005. Od roku 2013 se ale zpráva na základě požadavku Cedefopu změnila a je mnohem stručnější – oproti předchozím letům byla zkrácena zhruba o polovinu. Má teď komplexní charakter, klade si za cíl popsat charakteristické rysy systému odborného vzdělávání v ČR a doplňuje je statistickými daty s komentáři. Navíc si každá země mohla zvolit, čím konkrétním zprávu z určitého předem daného okruhu témat naplní. Stávalo se totiž, že některé otázky nebyly pro tu kterou zemi aktuální a zbytečně se ve zprávách objevovala hluchá místa. V roce 2013 bylo ke zkvalitnění zprávy využito také formy peer review. Díky tomu jsme získali zpětnou vazbu z pohledu zahraničního čtenáře.
Kromě těchto přehledových zpráv vznikají v rámci Refernetu také podrobné zprávy na konkrétní témata. Loni to byla např. zpráva o předčasných odchodech ze vzdělávání, v předcházejících letech jsme se věnovali klíčovým kompetencím, inovativní pedagogice či vzdělávání učitelů a lektorů. Za vysloveně užitečný považuji leták Zaostřeno na odborné vzdělávání (Spotlight on VET), který slouží jako zdroj základních informací pro zájemce o odborné vzdělávání. Stručně představuje jeho strukturu i s přehledným schématem, přitom zahrnuje i další vzdělávání dospělých, vybrané statistické údaje a upozorňuje na charakteristické rysy systému i budoucí výzvy. Leták je k dispozici v anglickém jazyce a připravuje se i jeho česká verze.
Důležitým zdrojem informací jsou webové stránky sítě ReferNet www.refernet.cz, kde jsou zveřejněny všechny naše zprávy. Na stránkách je možné najít Cedefop newsletter i zpravodaj Refernet Info, snažíme se sem dávat i různé statistiky či zajímavé publikace z Cedefopu i jiných členských zemí. Na webových stránkách jsou zveřejněny i všechny přehledové zprávy o odborném vzdělávání v jednotlivých zemích a funguje i přehledné vyhledávání konkrétních slov i oblastí napříč zprávami z různých zemí. Zájemce si tu může přečíst také tzv. Briefing Notes, které stručně informují o jednotlivých konkrétních tématech. Většina z nich se v českém překladu objevuje ve Zpravodaji Odborné vzdělávání v zahraničí, který vydává NÚV. Jde hlavně o zajímavá témata, jako např. zavádění evropských nástrojů (ECVET, rámec kvalifikací apod.), stárnutí populace nebo třeba udržení mladých lidí ve vzdělávání.
Jak to je se zprávami, které se připravují každý rok? Kdo je jejich autorem, když se koordinátoři střídají?
Autoři jsou u každoročních zpráv více méně stejní – odborníci, kteří se věnují danému tématu. Pracovníci NVF se např. pravidelně věnují financování vzdělávání, socioekonomickému kontextu a dalšímu vzdělávání, NÚV připravuje hlavně témata z počátečního vzdělávání a věnuje se vzdělávacím strategiím a politikám. Střídání se projevuje tak, že vždycky dva roky tvorbu, editaci i překlad zastřešuje NVF a další dva roky NÚV. Alternace na pozici koordinátora je docela příjemná také z toho důvodu, že zadání, která dostáváme od Cedefopu, bývají na zpracování dost složitá.
V jakém smyslu?
Cílem Cedefopu je vytvářet srovnatelné zprávy s jednotným zadáním. Jedná se o velkou síť, která nemůže brát při zadávání v potaz všechna národní specifika. Když máme třeba zodpovědět otázky týkající se vzdělávací politiky nebo národní strategie, tak ne vždy jsou všechny potřebné materiály dostupné a bývá bohužel obtížné dohledat i řadu dalších informací. Proto máme také ustaveno národní konsorcium, kde jsou zastoupeny jednotlivé organizace a ty mohou v takovém případě pomoci.
Jak potom probíhá tvorba a schvalování zpráv?
Když budu mluvit o přehledové zprávě o odborném vzdělávání, tak její vytvoření je dlouhý proces, který obsahuje už zmíněné hledání informací, poté samotnou tvorbu textu a jeho schvalování. Při přípravě všech částí musíme dbát na to, aby obsah odpovídal zadání Cedefopu. To je někdy obtížné, protože témata jsou formulována obecně a pro všechny stejně, přitom realita je v některých zemích dost odlišná. Ne vždycky se tedy strefíme, i když se o to snažíme. Zprávu je třeba také pečlivě editovat, protože v ní jsou příspěvky různých autorů a každý má jiný styl psaní. Asi nejtěžší je splnit požadavek, aby zpráva měla jen určitý počet stran. Letošní přehledová zpráva měla stran 50. I tak je to velké zkrácení, když vezmeme v úvahu, že před několika lety měla dokonce kolem 160 stran. Schvalování probíhá napřed v českém řídicím výboru, národním reprezentantem, a teprve pak se zpráva posílá do Cedefopu.
Jak vlastně funguje národní konsorcium ReferNet?
Konsorcium má 21 členů, např. MŠMT, MPSV, Eurydice, Centrum pro studium vysokého školství, Unie zaměstnavatelských svazů, Sdružení škol vyššího studia a Asociace VOŠ, Asociace institucí vzdělávání dospělých (AIVD), Masarykova univerzita v Brně, Svaz průmyslu a dopravy, CESHA, Sdružení soukromých škol. Řídicí výbor má 7 členů, pracují v něm kromě NVF a NÚV také MPSV, CZESHA, Svaz průmyslu a dopravy a ČMKOS. Jeho předsedou je zástupce MŠMT. Národním reprezentantem, který má za úkol hlídat vysokou odbornou kvalitu a relevanci výstupů, je v současnosti Mgr. Jan Brůha z MŠMT. Výbor posuzuje věcnou a obsahovou správnost zpráv a informačních souborů a předkládá plenárnímu zasedání členů ke schválení roční plán práce. Ten podrobně vymezuje a charakterizuje úkoly jednotlivých členů konsorcia.
Popis systému odborného vzdělávání zřejmě představuje červenou nit ReferNetu, ale zajímalo by mne, jak se určují ta ostatní témata, kterým se věnujete?
Ta určuje Cedefop v plánu práce na konkrétní rok a reaguje přitom na požadavky Evropské komise. Témata jsou shodná pro všechny členy sítě, což je výhoda, protože výstupy lze lépe srovnávat a na jejich základě vytvářet komparativní analýzy, které pak slouží jako podklad pro odborníky a tvůrce politik.
Vůbec tedy nemáme vliv na to, čemu se ReferNet věnuje?
Zatím jsme na to obvykle vliv neměli, ale před třemi lety jsme si mohli v rámci podrobné zprávy na konkrétní téma zvolit ze dvou nabídnutých témat. Hovořilo se však i o tom, že bychom při přípravě jedné ze dvou krátkých zpráv na konkrétní téma měli mít možnost ovlivnit výběr tématu. Na druhou stranu – téma těchto zpráv obvykle vyplyne z aktuální agendy evropské politiky odborného vzdělávání. Sami si však můžeme zvolit témata nepovinných článků o novinkách a důležitých iniciativách na národní úrovni. Nicméně 2x ročně musíme vypracovat články o iniciativách, které mají souvislost s doporučeními Evropské komise pro ČR v rámci tzv. Evropského semestru.
Jak velké je využití informací, které ReferNet nabízí?
Využití je poměrně široké. Sama jsem byla mile překvapena, když mi říkali lidé z vysokých škol či ministerstev, že ReferNet znají a využívají, protože je tam přehledně popsán systém odborného vzdělávání. Také mnohé expertní organizace či profesní svazy ho používají při přípravě podkladů různého charakteru. Samozřejmě asi nejvíc s ReferNetem pracuje MŠMT, které ho využívá pro tvorbu vzdělávací politiky, informace odtud slouží jako podklady pro jednání, úpravy dokumentů či strategií.
Loni vznikala nová strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Využívaly se přitom informace z ReferNetu?
Naopak, ReferNet o přípravě této strategie informoval ve Zprávě o politice odborného vzdělávání. Takováto informace je zajímavá směrem ven, Evropu zajímá, jaký pokrok uděláme, co se ve strategii objeví a kdy bude schválena.
Zprávy připravují odborníci z dané země. Dostává se jim také nějaké zpětné vazby?
Právě kvůli tomu se v posledních letech zavádí peer rewiew. Každá země si v Evropě našla partnerský stát, který jí dává připomínky. Pro jeho experty pak např. některé části zprávy nejsou srozumitelné, jiné jim připadají příliš detailní a přitom nedostatečně významné. To je pro nás signál, že máme danou část upravit nebo předělat, víc se zaměřit na některou oblast, která pro lidi ze zahraničí není srozumitelná, zatímco u nás takové potíže nejsou, protože každý zná kontext. V minulém roce jsme takhle pracovali s Estonskem a bylo to pro nás přínosné, protože jejich systém je odlišný od našeho. Zajímavé bylo například zjištění, že zatímco u nás je více než 70 % žáků v oborech s odborným zaměřením, v Estonsku je to jen 30 %. Objevily se ovšem i některé terminologické nejasnosti – Estonci se např. pozastavovali nad tím, jak můžeme mít výuční list (apprenticeship certificate), když učňovství ve smyslu duálního systému nemáme.
U jakých témat je pro nás mezinárodní srovnání zajímavé a mohlo by sloužit při dalším rozhodování o strategii ve školství?
Z našeho hlediska by např. mohlo být zajímavé, jak je řízena kvalita vzdělávání, protože v této oblasti nedosahujeme potřebné úrovně. Bohužel takové téma zatím nebylo stanoveno. Loni se zpracovávalo téma předčasných odchodů ze vzdělávání a tady se naopak ukazuje, že jsme na tom v porovnání s ostatními evropskými zeměmi hodně dobře. EU si dala za cíl, aby státy do roku 2020 snížily podíl předčasných odchodů ze středního vzdělávání pod 10 %, ale u nás je podíl žáků, kteří předčasně odešli ze vzdělávání v roce 2012, pouze 5,5 %. Ve srovnání s většinou zemí EU je tedy velmi nízký. Neznamená to, že problém předčasného odchodu ze vzdělávání v České republice neexistuje, ale většina žáků prochází středním vzděláváním a při selhání ve studiu přechází do jiné školy nebo oboru.
Ptala se Zoja Franklová