Vaši žáci chodí na praxi přímo do firem. Jak se spolupráce zajišťuje?
Žáci třetích ročníků vykonávají odborný výcvik na pracovištích firem po celý rok. Místo praxe si domlouvají přibližně
půl roku dopředu a většinou si vyberou některou z padesáti firem, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme.
V našem případě jde většinou o malé firmy o několika zaměstnancích, které si berou na praxi jednoho,
maximálně dva učně. Žáci si ale mohou podle zájmu či místa bydliště zvolit vlastní firmu. V takovém případě do ní
vyšleme našeho pracovníka, aby pracoviště prohlédl, zjistil pracovní podmínky žáka a smluvně zajistil spolupráci.
Prostředí firmy a práce, kterou žák bude vykonávat, musí odpovídat požadavkům školního vzdělávacího
programu.
Proč vlastně mají tyto podniky zájem věnovat se učňům?
Výhodou pro takovou firmu je, že tak získávají pracovníka, který toho sice udělá méně než zkušený dospělý, ale přesto
je jeho výkon pro firmu přínosný. Žák na praxi může kromě odborných úkolů zastat i méně kvalifikované, ale přitom
potřebné práce. Roli hraje také to, že bere menší plat než běžný zaměstnanec a nemusí se za něj odvádět pojištění.
Na druhé straně naše škola si velmi cení toho, že žáci chodí na praxi do skutečného pracovního prostředí, že vidí, jak
vypadá život ve firmě, jak se jedná se zákazníkem, že je třeba někdy pracovat i o víkendech a pak zase
přijde období, kdy je méně zakázek, a tedy i práce…
Nestává se, že někteří žáci ztratí zájem o práci a jsou s nimi problémy?
To se pochopitelně občas stane, ale nám hodně záleží na tom, aby žáci absolvovali svou praxi až do konce, a proto
pokud nastanou problémy, okamžitě je řešíme. Podniky, s nimiž spolupracujeme, to velmi oceňují.
V důsledku ekonomické recese měli v posledních letech absolventi takřka ve všech oborech problém najít
zaměstnání. Pocítila to i vaše škola?
Oficiální školní statistiku nemáme. Podle údajů v systému Infoabsolvent bylo v roce 2010 např. mezi
uměleckými truhláři deset nezaměstnaných absolventů v celé republice. Vzhledem k tomu, že se tento obor učí
na pěti až sedmi školách, je to slušný výsledek. V oboru umělecký řezbář nebyl v roce 2010 žádný nezaměstnaný
absolvent. Otázkou je, zdali zůstávají ve svém oboru, nebo jestli jdou třeba do klasické truhlářské firmy. Setkáváme se
i s tím, že pracují v oddělení dřeva v hobbymarketech.
Zaměstnanci firem bývají dost vytížení vlastní prací. Mají čas věnovat se praktikantům?
Ve firmách působí smluvně zajištěný, proškolený instruktor, který za žáky zodpovídá. Zadává jim práci, učí je,
podepisuje jim pracovní výkaz, který pak odevzdávají ve škole vedoucímu učiteli odborného výcviku. Ten odloučená
pracoviště kontroluje, řeší problémy a hlídá docházku žáků.
Mají absolventi možnost najít v podnicích, kde absolvovali odborný výcvik, také stálé
zaměstnání?
Firmy žákům práci nabízejí, záleží na rozhodnutí žáka, zda nabídku přijme, nebo jestli bude ještě pokračovat ve studiu.
Někteří žáci chtějí hned začít vydělávat, a tak volí dálkovou nástavbu při zaměstnání.
Jak velký podíl žáků pokračuje v nástavbovém studiu?
V uměleckých oborech tak polovina až dvě třetiny ročníku. Velká část absolventů chce maturitní nástavbu zkusit, ne
všichni ji však dokončí. U truhlářů pokračuje v dalším studiu přibližně třetina žáků. Mnozí využívají možnost
přihlásit se do dalšího učebního oboru a ve zkrácené době získat výuční list. Například umělecký řezbář si za rok
může doplnit kvalifikaci uměleckého truhláře.
Žáci vaší školy skládají nové závěrečné zkoušky. Vyhovují vám jednotná zadání?
Je to pro nás perfektní přínos. Situaci nám ale komplikuje, že se jednotná zadání uvolňují až v březnu, což je
poměrně pozdě vzhledem k tomu, že řada žáků dělá praktickou zkoušku přímo ve firmách. Těm potřebujeme včas
oznámit, co budou žáci vyrábět, aby stačily objednat materiál. Jednotné zadání předtím ještě upravujeme, abychom firmám
předali skutečně jen vybrané téma, ne celou dvousetstránkovou brožuru. Zadání bychom proto potřebovali mít
k dispozici do poloviny února.
Firmy zajišťují praktickou zkoušku i materiálně?
Některé firmy poskytují materiál, jiné souhlasí s konáním závěrečných zkoušek s tím, že materiál zajistíme
my. Někde je to půl na půl, záleží na konkrétním podniku a na dohodě.
V některých oborech žáci v rámci závěrečné zkoušky pracují na výrobku, který je pro firmu přímo
zakázkou.
Jsou v takovém případě za práci placeni?
Podle zákona mají nárok na odměnu za produktivní činnost – tedy za výrobek, co podnik může prodat, nebo za službu pro
zákazníka. Dolní hranice pro odměnu je stanovena ve výši jedné třetiny minimální mzdy. Je-li žák šikovný,
podnik mu může dát i víc.
Jste také spoluautorkou jednotných zadání v oborech umělecký truhlář a řezbář. Jak se vám daří
spolupráce v autorském týmu?
Máme problém s odborníky z praxe, kteří byli pro tyto obory vybráni. Přestože jsme je zvali na všechny naše
schůzky, nezúčastnili se ani jedné. Ačkoliv poslali vyplněný dotazník s připomínkami k jednotnému zadání,
nepřišli obhájit svůj názor a poslechnout si naše stanovisko. Z neznalosti školské legislativy nám například
napsali, že by se praktická zkouška měla dělat šest týdnů místo tří. To však není ze zákona ani vzhledem
k organizaci školního roku možné. Dalším problémem je, že odborníci z praxe nejsou nad věcí a vidí jen
své hledisko. Například u oboru umělecký truhlář se někteří z nich zabývají spíš restaurováním
a replikami starého nábytku, jiní naopak pracují s moderním designem. Když máme v jednotném zadání téma,
které stojí mimo oblast jejich zájmu, mají k němu odstup a kritické připomínky. Náš názor si ale poslechnout
nepřijdou. V tomto jsou velké rezervy. Kdybychom si pozvali vlastní odborníky z podniků, s nimiž trvale
spolupracujeme a kteří na naší škole tvoří uměleckou radu, fungovalo by to mnohem lépe.
Co je úkolem umělecké rady?
Umělecká rada se schází obvykle dvakrát do roka – diskutujeme o novinkách v uměleckém světě, o tom, kam
bychom měli směřovat, i o jednotných zadáních. Škola z jednotných zadání vybírá několik – podle toho,
jestli pro jejich provedení máme podmínky, jestli se časově vejdou do daného limitu a žáci je bez problémů
zvládnou. Takto vybereme třeba tři a umělecká rada doporučí jedno, které pak žáci u závěrečné zkoušky
dostanou. Odborníci z umělecké rady také spolupracovali na tvorbě školních vzdělávacích programů.
Jsou v některých jednotných zadáních úkoly, které se nedají časově zvládnout?
Například u uměleckých kovářů trvá praktická zkouška čtyři týdny, což se nám organizačně nevejde do školního roku.
Z tohoto důvodu u nás umělečtí kováři zatím nemohou dělat závěrečné zkoušky podle jednotného zadání.
Potřebovali bychom, aby práce byla kratší aspoň o týden nebo aby jednotné zadání nabízelo varianty praktické
zkoušky na dva, tři a čtyři týdny.
Alena Nová
