Podle jakých kritérií jste vybírali školku pro své děti?
Hledali jsme asi trochu atypicky. Syn byl velmi šikovný, všechno mu šlo dobře, ať už se jednalo o manuální činnosti, mluvení, nebo paměť. Jeho kamarádi na tom byli podobně a my jsme nechtěli, aby si myslel, že všichni musí být takoví. Hledali jsme tedy školku, kde jsou děti s různými dispozicemi. Z tohoto hlediska jsme si nakonec vybrali Fakultní mateřskou školu se speciální péčí v Arabské ulici, a to přesto, že není bezprostředně blízko od našeho bydliště. V každé třídě tu jsou namíchány děti různého věku i schopností, včetně dětí s postižením, ať už jde např. o autismus, nebo tělesné postižení. Kromě toho tady velmi hezky pracují i s rodiči, ti mají možnost zapojit se do práce školky – chodí pomáhat, zúčastňují se společných akcí i o víkendech. Navíc sem mohou chodit i starší či mladší sourozenci dětí. Třeba žáci z prvních nebo druhých tříd základní školy se sem ještě vracejí za svými kamarády, aby si společně pohráli.
Jak si děti v takové školce zvykají?
Protože jsou v každé třídě zastoupeny děti různého věku, přichází na začátku roku vždycky jen několik nových žáků a ti mohou chodit s mámou nebo tátou do školky tak dlouho, dokud si nezvyknou – třeba týden, 14 dní nebo i měsíc. To je opravdu velká vstřícnost, která se ale školce vyplatí, protože pak jsou tady děti tak rády, že ani nechtějí odejít domů.
Učit v téhle školce asi není úplně jednoduché…
To určitě ne a také jsme ocenili, že se učitelé a učitelky na práci s dětmi pečlivě připravují, probírají každé dítě individuálně a zvažují, jaké činnosti by mu mohly prospět. Mimochodem na to, že jsme zvolili právě tuto školku, mělo vliv i to, že tu učí nejenom ženy, ale také muži.
Když jsou zde integrované děti s různými druhy postižení, neznamená to pro ty zdravé děti, že se nemohou rozvíjet tak rychle, jak by mohly v jiném prostředí?
Je tu jen jedno omezení – když má některé integrované dítě problém, musí se mu učitel přednostně věnovat a ti ostatní musí počkat. Ale to je bohatě vyvážené tím, jak nápadité projekty tady probíhají. Přitom práce s dětmi vypadá tak, že se při nich může každý uplatnit podle toho, co mu jde. Když jsem poprvé přišel do této školky, ani jsem hned neviděl, které děti mají nějaké postižení, protože každé dítě dostává takovou úlohu, ve které nezaostává. Nesoutěží se tady, spíš je důležité jít společně za stejným cílem. Například při projektu „Život na louce“ si děti upravily učebnu jako louku, vyzdobily ji zelenými fáborky a žily tu jako broučci v trávě, hrály si, plazily se, vymýšlely si různé hry. Myslím, že život tu je mnohem bohatší než v „normální“ školce. Pro integrované děti je pobyt v ní velký posun dopředu, je to ale přínos i pro děti zdravé, protože vidí, že když někdo nemůže na nohu – tak je to normální. My s manželkou považujeme tuto školku za velké štěstí, a když byly dceři tři roky, dali jsme ji také sem.
Zoja Franklová
