Editorial
Již několikrát jsme psali o tom, jak je užitečné neopírat se při překladech jen o jednu jazykovou verzi. To se nyní znovu potvrdilo. Nový evropský program se jmenuje „eLearning“, v anglickém textu rozhodnutí se však objevuje také termín „e-learning“. To, co v anglické verzi vypadalo jako nedůslednost, se vysvětlilo až po nahlédnutí do francouzské a německé verze. Ukázalo se, že „eLearning“ je název programu a „e-learning“ je činnost, kterou vykonávají ti, kdo se učí s pomocí elektronických prostředků. Zatímco název programu je ve všech jazykových verzích zachován (s výjimkou francouzštiny, kde je občas nahrazen výrazem apprendre en ligne), termín „e-learning“ je překládán různě. Švédové dávají za „e“ s pomlčkou svůj výraz pro učení: e-lärande, ve francouzském textu se kromě výše uvedeného apprendre en ligne objevuje také výraz apprentissage en ligne, ve španělštině je to aprendizaje electrónico, italština ponechává e-learning a Němci s příslovečnou důkladností vysvětlují tento výraz jako das Lernen mit elektronischen Hilfsmitteln. Přiklonili jsme se k německému pojetí a zavrhli nabízející se „e-učení“ či „elektronické učení“.
Využitím elektronických prostředků ve výuce se zabývají dva články. První z nich zavádí nový termín „teletutor“ (v německém originále je navíc i Teletutorin čili „teletutorka“). Ve druhém z nich se mimo jiné píše o poněkud překvapivém využívání elektronických přístrojů malého dosahu při vyučování ve třídě. Rozdávání papírů s testy, jejich sbírání, opravování výsledků červeným inkoustem a příští hodinu opětné rozdávání – to se v některých (amerických) školách již nedělá.
Má-li se evropská ekonomika opravdu do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa, je třeba začít konat, zejména na poli vzdělávání a vědy. To si uvědomili i v Německém sněmu průmyslové a obchodní komory, a proto sepsali desetibodový katalog pro lepší evropskou vzdělávací politiku. Hned za tím jsou v krátkém článku uvedeny hlavní důvody, pro které vědci z evropských zemí odcházejí pracovat do USA. AK
