P-KAP

Netradiční rozdělení školního roku na teoretickou výuku ve škole a praktickou část na pracovišti zaměstnavatele se týká žáků 3. ročníku stavebních a dřevařských oborů. Je to model,  který sociálním partnerům školy – firmám i cechovním organizacím –  více vyhovuje, protože kopíruje sezónní průběh stavebních prací. Především zaměstnavatelé argumentovali, že mnozí absolventi se ve škole naučí velmi málo, že jsou vychováváni ve školním skleníkovém prostředí a že je musí většině potřebných dovedností stejně naučit sami. Stavební firmy sice oceňovaly, že se s nimi škola snaží spolupracovat při zajišťování odborného výcviku a umisťovat žáky vyšších ročníků na odborný výcvik přímo do firem, současně však zdůrazňovaly, že tyto žáky mohou efektivně využít pouze v době stavební sezóny. V zimních měsících je stavební činnost výrazně omezena a firmy obtížně hledají práci i pro své zaměstnance.

Odborná praxe:  2,5 měsíce vcelku

„Žáci mají 2,5 měsíce na podzim souvislý blok praktické výuky, 5 zimních měsíců splní požadovanou teoretickou část výuky a na jaře jsou opět 2,5 měsíce v souvislém bloku praktické výuky. Třídy nižších ročníků tříletých učebních oborů jsou do teoretické výuky zařazeny tak, aby učitelé těchto předmětů byli rovnoměrně využiti během celého školního roku,“ popisuje ředitel školy PhDr. Pavel Toman.  

Po této reorganizaci rapidně ubylo stížností firem na nedostatečné pracovní návyky a dovednosti absolventů. „Žáci si musí zvykat na běžné pracovní tempo, dodržování pracovní doby, učí se komunikovat s vedením firmy i spolupracovníky. Když jim totiž vysvětlujeme dodržování základních pracovních pravidel, tak si občas myslí, že mentorujeme a nepřikládají našim radám velkou pozornost. A najednou na vlastní kůži pocítí, že to tak skutečně je,“ upozorňuje ředitel Toman.

Žáci se seznámí s reálným pracovním prostředím a firma má možnost si vyhlédnout a vychovat svého případného budoucího zaměstnance. Ověří si nejenom praktické manuální dovednosti žáka, ale pozná i jeho osobnostní vlastnosti, komunikační schopnosti, aktivní či pasivní přístup, schopnost přizpůsobit se a učit se novinkám, schopnost plnit jasně a přesně zadané úkoly a instrukce atd.

Žáci, dojíždějící do školy ze vzdálenějších míst, přednostně navazují kontakty s firmou v místě bydliště. Tím se zároveň zvyšuje šance, že absolventi dají přednost i budoucímu zaměstnání v dané lokalitě před odchodem do větších center.

„Jedou“ i vlastní zakázky

Pokud jde o žáky nižších ročníků, jihlavská SŠ stavební jim umožňuje, podobně jako jiné střední odborné školy, pracovat na reálných zakázkách ve školních dílnách. Poté, co zvládnou základy řemesla, pracují na zakázkách pod vedením učitelů odborného výcviku. „Získáváme řadu objednávek stavebních, klempířských, pokrývačských nebo truhlářských prací,“ dokládá ředitel Toman.

Výrobu neboli produktivní práci vykonávají především žáci učebních oborů zedník, tesař, pokrývač, klempíř, instalatér, elektrikář a dřevařských oborů truhlář a umělecký truhlář.

„Skupina žáků pod vedením učitele odborného výcviku pracuje na zakázce, kterou nám zadá soukromá osoba nebo firma nebo třeba veřejná instituce. Pokud má zákazník zájem, jsme schopni zpracovat i projektovou dokumentaci pro drobnou stavbu. Pokud si to zákazník přeje, jsme schopni mu postavit celý dům – vždyť máme všechny řemeslné obory,“ říká ředitel. Benefitem pro zákazníka je nižší cena. „A pokud zákazník nemá se stavbou naspěch, pak naše cena výhodná určitě je! Nicméně kvalita odvedené práce musí být jednoznačně dodržena,“ dodává.  

Foto: Fotobanka NÚV