P-KAP

Ve Střední škole profesní přípravy v Hradci Králové vyučují podle deseti školních vzdělávacích programů, upřednostňováni jsou žáci vyžadující pro své vzdělávání různý stupeň podpůrných opatření. O naplnění potřeb žáků se starají speciální pedagogové.

Příprava probíhá s minimálním počtem všeobecně vzdělávacích předmětů ve prospěch odborných teoretických předmětů a praktického vyučování. Přesto mezi učiteli rivalita nepanuje, každý pedagog je pro chod školy významný. Ve škole se řídí slovy dánského nestora speciální pedagogiky, Sorena Kirkegaarda, který mimo jiné řekl: „Všechna opravdová ochota pomáhat začíná pokorným vztahem k člověku, kterému chceme pomoci, začíná vědomím, že chtít pomoci nemá nic společného s chutí panovat, ale odhodláním sloužit.“

Péče o rozvoj učitelů standardem

Ve škole si zároveň dobře uvědomují, že motivovaný a odpočatý učitel pracuje daleko lépe. Učitelé teoretických předmětů mají hodinovou dotaci přímé vyučovací povinnosti přesně stanovenou vyhláškou, oproti nim učitelé odborného výcviku mají stanoven rozsah vyučovacích hodin, které jsou navíc o 15 minut delší než běžné vyučovací hodiny. Motivačním prvkem jsou proto různé finanční odměny a jiné bonusy pro všechny učitele (přímá vyučovací povinnost se pohybuje průměrně kolem 27 hodin týdně, škola využívá finančního ohodnocení formou osobního příplatku i dotační programy polytechnických oborů), pro učitele odborného výcviku je to např. zajímavý bonus v podobě jednoho dne v týdnu určeného pro nepřímou práci se žáky. Škola motivuje učitele k profesnímu růstu a podporuje vzájemné sdílení zkušeností mezi vyučujícími (např. natáčení videozáznamů z pedagogické činnosti a jejich rozbor). 

Inspirativní zkušenosti s vyšším podílem praktického vyučování

Týkají se oborů Zednické práce, Zámečnické práce ve stavebnictví, Tesařské práce a Strojírenské práce. Škola v současné době spolupracuje s 26 sociálními partnery, kterým je 1x měsíčně pravidelně poskytována zpětná vazba. Zástupkyně ředitele školy pro odborný výcvik, Mgr. Carmen Simonová říká, že v případě stavebních oborů škola nikdy nemá problém najít zaměstnavatele. „Sami se nám hlásí a naopak počet žáků, které jim můžeme nabídnout, je pro uspokojení jejich potřeb nedostačující. Odborný výcvik v těchto oborech je řešen v prvním a druhém ročníku cyklicky, a to vždy jeden týden teoretická výuka a druhý týden odborný výcvik.

„V prvním ročníku se snažíme výuku v odborných předmětech a v odborném výcviku vyučovat podle modulů a také podle společných základů. Pozitivem vzhledem k malému počtu žáků přijímaných do jednotlivých tříd a oborů je, že se mohou v začátcích učit ve spojených skupinách v jedné třídě.  Dalším pozitivem je, že díky tomu získávají i vhled do stavebnictví jako celku. Povědomost o příbuzných oborech je vede k vyšší motivovanosti přiučit se během studia i jiným oborům, nebo alespoň získat jednotlivé kvalifikace, a tím opět zvýšit svou hodnotu na trhu práce“, říká Carmen Simonová.

První ročník – postupné seznamování s prostředím: V prvním ročníku jsou tematicky zařazeny exkurze, které mají souvislost především s teoretickou odbornou výukou, ale i exkurze a stáže do firem, kde je žákům umožněn jeden den pracovního tréninku. Tímto způsobem navazuje škola spolupráci se sociálními partnery, u kterých žáci vykonávají odborný výcvik. Protože žáci se specifickými potřebami mají problémy se přizpůsobit a každá změna je pro ně náročná a  problematická, mohou si tak pomalu zvykat na místo a lidi, s nimiž budou v kontaktu.  

Než žáky na exkurze nebo pracovní tréninky rozdělíme, dojde nejprve k prezentaci firmy  ve škole. Firma žákům představí, čím se zabývá a jak prosperuje, které pozice žákům nabízí a kam se mohou v průběhu profese posunout a v čem se zdokonalit. Tento vhled do profesní dráhy je nabídnut i rodičům dětí, aby mohli reagovat na případné informace. Rodič podepisuje vždy souhlas s exkurzí, pracovním tréninkem či stáží.

Druhý ročník – trénink a stáž s instruktorem-mentorem:Ve druhém ročníku pokračují v nastaveném způsobu. Pracovní tréninky jsou většinou dvoudenní a pro některé žáky je nabídka pracovních stáží až na dobu jednoho týdne. Jedná se o žáky, kteří jsou schopni po zdravotní a sociální stránce ustát tento pracovní týden pod dohledem instruktora odborného výcviku. Instruktor je zaměstnanec firmy, který je určen jako mentor pro jednotlivé žáky. Se školou je taktéž v pracovněprávním vztahu většinou formou dohody o pracovní činnosti a tím je zajištěno, že se škola nemůže vymanit z odpovědnosti za žáka při vzdělávacím procesu.

Třetí ročník – odborný výcvik: Třetí ročník je již více zaměřen na profesní přípravu. Každý týden žák navštěvuje 2 dny teoretickou výuku (především odborné předměty a jejich aplikace do praxe) a 3 dny absolvuje odborný výcvik. Tento odborný výcvik může kromě školních dílen absolvovat také u zmíněného sociálního partnera, se kterým má škola smlouvu o zajištění odborné praxe žáků. Výcvik zde standardně probíhá za přítomnosti učitele odborného výcviku nebo instruktora praktického vyučování, případně mentora určeného z řad pracovníků dané firmy. Žák, který ze zdravotních či jiných okolností nemůže být zařazen do firmy na pracovní stáže, musí ovšem absolvovat alespoň 1 týden ve vhodné firmě pod dohledem učitele odborného výcviku (aby byl jednou schopen se přizpůsobit firemním nárokům. Většina žáků takovýto režim a určitý tlak zvládá. Žáci se v těchto firmách střídají po 3 měsících a během nich mají možnost vyzkoušet si zdokonalování praktických úkonů přímo v reálu.

Pro žáky má tento způsob výuky jednak velký význam pro uplatnění, ale také pro zvýšení profesionality v oboru. Veškeré úkony, které musí žák splnit v závislosti na tom, co předepisuje RVP a  ŠVP se pravidelně kontrolují na takzvaných srovnávacích dnech či zkouškách v dílnách školy, nebo přímo ve firmách.

Pozitivním faktorem je i odměna za produktivní práci, kterou žáci pobírají během profesní přípravy a je motivací na zdokonalování se a vede k zodpovědnosti žáka.

Absolventská praxe: Některé firmy zajišťují žákům i absolventskou praxi, která je velmi prospěšná pro žáka absolventa, který ještě není na stejné úrovni jako zkušený pracovník, a tedy potřebuje pomoc, radu nebo delší čas na vykonávanou práci. Tato absolventská praxe trvá 40 h – 240 h a většinou je řešená za pomoci projektů ve spolupráci s Královéhradeckým krajem (např. projekty Úspěšný absolvent nebo Praxe bez bariér, který využívá sociálně prospěšného podnikání). Jedná se o možnost vstupu do firmy v pozici brigádníka, který je v pracovně právním vztahu s firmou, ale má přitom přiděleného mentora, který mu pomáhá v rutinních záležitostech. Tento mentor je placen z projektu a napomáhá vstupu absolventa do zaměstnání.

Organizačně náročnější, přesto nepostradatelné…

„Situace je ovšem horší u potravinářských oborů, protože v našem  regionu je málo firem, které se zabývají cukrářskou výrobou. Zájem mají zaměstnavatelé také o obory pekař a kuchař, avšak to, co naši žáci mohou nabídnout, se bohužel s očekáváním firem mnohdy nepotkává…  Zájem je i ze strany firem působících v oboru služeb, narážíme však na problém, že nemají prostředky, z nichž by hradily produktivní činnost žáků. Škola pak sama hledá zdroje, z nichž může žákům zaplatit,“ vysvětluje zástupkyně ředitele Simonová.  I přesto škola považuje za důležité, aby se žáci se SVP s prostředním reálného pracoviště setkali.

Proto také školí instruktory odborného výcviku ve firmách v základech pedagogiky a v BOZP při práci se žáky. Připravuje instruktorům tematické plány a umožňuje vzájemné setkávání instruktorů a zástupců různých firem ve škole při akcích, jako jsou dny otevřených dveří či kulturní setkání. Tyto aktivity přispívají ke kvalitnější a dlouhodobější spolupráci, firmy je vítají a škola si naopak z jejich strany pochvaluje dary na výrobu v dílnách, autobusovou přepravu na exkurze a pracovní tréninky žáků nebo třeba poskytování surovin na výzdobu dne otevřených dveří školy.

---

INSPIRACE PRO ŠKOLNÍ AKČNÍ PLÁNY

Odborné vzdělávání a spolupráce škol se zaměstnavateli

Možnost získat  praktické zkušenosti v reálném pracovním prostředí není u žáků se SVP běžným standardem.

• Zásadní je pro ně možnost seznámit se s podmínkami konkrétního pracoviště, zvyknout si na něj i na zaměstnance a  postupně získávat žádoucí pracovní návyky, nabývat jistotu v dovednostech, ale také budovat důvěru v sebe sama.
• Větší zapojení je vždy na straně školy, v tomto případě platí dvojnásob, že zaměstnavatel by měl být vyšší zátěže co nejvíce zbaven, ve vztahu ke spolupracujícím partnerům může škola nabídnout také stálou přítomnost učitele odborného výcviku po dobu praktické přípravy žáků na pracovišti firem, ale také třeba zaškolení instruktorů nebo mentorů z firmy, kteří se žákům se SVP věnují.
• Motivování učitelů a péče o ně je velmi důležitá, protože ten, kdo má zapalovat druhé, musí sám hořet. Mají-li učitelé podněcovat žáky se SVP ke vzdělávání a rozvoji a pomáhat jim budovat sebedůvěru,  musí na sobě pracovat (rozvíjet se po stránce odborné, ale také pedagogické a didaktické, sdílet vyzkoušené postupy a vyměňovat si zkušenosti s kolegy) a pečovat o sebe.

Podpora inkluze

Umožnit žákům ve spolupráci se sociálními partnery nejen poznat práci na reálných pracovištích, ale také se do ní samostatně zapojit, je velmi významnou součástí podpory vzdělávání žáků se SVP a přínosem pro jejich úspěšnější profesní uplatnění. Pro plánování těchto aktivit je inspirativní zejména:

• Příprava pracovníků sociálních partnerů na specifika práce se žáky se SVP, kteří následně působí na pracovištích jako jejich instruktoři a mentoři. Dobrým předpokladem na straně školy je přítomnost (a odpovídající pracovní kapacita) speciálních pedagogů buď přímo v pedagogickém sboru školy, nebo v rámci rozšířeného školního poradenského pracoviště.
• Promyšlené postupné seznamování žáků s pracovníky sociálního partnera, pracovištěm a vykonávanými činnostmi od prvního ročníku až po možnost absolventských praxí. Právě u nich se ukazuje jako velmi prospěšná podpora kraje a jeho plánovaných projektů v oblasti podpory inkluze a prevence předčasných odchodů ze vzděláván

Kariérové poradenství a prevence předčasných odchodů ze vzdělávání

• Z pohledu KARIPO je zajímavý systém organizace výuky různých oborů způsobem, který žákům umožní získat vzhled do souvislosti a návaznosti jednotlivých prací ve stavebnictví (společný základ, moduly) a dává jim šanci už během studia získat např. dovednosti či dílčí profesní kvalifikaci i z jiného oboru, než který studují.
• Systém dlouhodobých absolventských praxí umožní absolventům E oborů postupné zapracování bez obav, že v prvních měsících svého pracovního poměru nevyhoví dostatečně požadavkům zaměstnavatele a budou ve zkušební lhůtě propuštěni.

  ---

  Foto: Pixabay - fotobanka zdarma (Myriam Zilles z Pixabay)