Nelze jen čekat na pomoc zvenku

Rizikové chování žáků má mnoho podob. Vědí si školy s těmito problémy rady? A mají k tomu učitelé potřebné vzdělání? To jsme se snažili zjistit v obecně prospěšné společnosti Magdalena, která se věnuje preventivním programům pro školy ve Středočeském kraji.

Co všechno vlastně má vliv na to, do jaké míry se na škole objevují různé druhy rizikového chování? „Záleží na tom, jak se chová pedagogický sbor. Když je ve škole demokracie, byť s právem veta, tak i třídy fungují lépe než ve škole s autoritativním ředitelem, který nepřipustí diskusi. Velký vliv má rodina, jestli rodiče třeba vynahrazují dítěti nedostatek času tím, že mu dávají peníze, nebo jestli výchova není přehnaně pečovatelská. Vliv mají samozřejmě také vrstevníci,“ říká vedoucí programu primární prevence Mgr. Helena Fialová z o. p. s. Magdalena. Tato společnost se také zapojila do projektu VYNSPI a vytvořila nově koncipovaný 250hodinový specializační kurz o prevenci rizikového chování. Preventivní programy si u ní objednávají školy, které vědí, jak je důležité tomu věnovat pozornost. Část škol se ale obrací na společnost až ve chvíli, kdy problémy přestává zvládat. „Představují si, že jim rychle pomůžeme, ale tak to nefunguje. Školy musí vyvíjet samy velkou aktivitu, nemohou čekat, že někdo zvenku přijde a všechno spraví,“ říká Mgr. Helena Fialová. Některé školy podle ní nad rizikovými jevy raději zavírají oči, aby se neříkalo, že se u nich děje něco zlého. „Ale když má učitel podezření, že je žák pod vlivem drog, tak je jeho povinností situaci řešit a neříkat, že se to neděje, protože to neví stoprocentně. Je třeba zabezpečit žáka, aby se mu nic nestalo, promluvit s rodiči, s odborníky. Některé školy postupují tak, že dají žákovi nějaký trest, ale to nestačí, on to dělá třeba kvůli rodinným nebo jiným problémům, a na to školy dost často zapomínají,“ dodává Helena Fialová.

Zoja Franklová