Vznikají národní rámce kvalifikací

Národní rámec kvalifikací (NRK) zahrnuje všechny typy kvalifikací v dané zemi, tj. kvalifikace udělované v odborném, všeobecném a vysokoškolském vzdělávání i kvalifikace získávané na základě uznávání předchozího učení. Každá úroveň kvalifikací je obecně popsána prostřednictvím deskriptorů, které obecně říkají, jaké má mít nositel dané úrovně znalosti, dovednosti a kompetence. Jednotlivé typy kvalifikace (výuční list, maturita, diplom z VOŠ, osvědčení o profesní kvalifikaci apod.) se zařadí do určité úrovně NRK podle očekávaných výsledků učení, které jsou podrobněji popsány ve standardech.

V posledních letech přiřazují evropské země kvalifikace ke společnému evropskému rámci kvalifikací (EQF). Ten tvoří stupnice osmi úrovní, do nichž lze zařadit všechny typy kvalifikací. Hlavním cílem a smyslem jednotného rámce je snaha o větší srozumitelnost a porovnatelnost kvalifikací mezi evropskými zeměmi.

Údaj o dosažené úrovni EQF je důležitý zejména pro potenciální zahraniční zaměstnavatele, kteří z něj zjistí, co mohou od uchazeče o brigádu, studium nebo práci očekávat. Podstatou evropského jednotného rámce kvalifikací je to, aby jedinci v různých státech Evropy, jejichž kvalifikace odpovídá například úrovni 4 EQF, byli ve svých dovednostech, znalostech a kompetencích zhruba srovnatelní. Srovnatelnost dosažených znalostí a dovedností umožňují tzv. deskriptory, které popisují, co nositel kvalifikace zná, čemu rozumí a co je schopen vykonávat. V současné době již šest evropských zemí včetně České republiky uvádí na svých dokumentech (např. dokumentech Europassu) příslušnou úroveň EQF, které držitel dokumentu dosáhl.

Z důvodu důvěryhodného přiřazení národních úrovní kvalifikací k EQF tvoří státy své národní rámce kvalifikací, které pomáhají zpřehlednit systém národních kvalifikací.

Co bylo dřív – evropský, nebo národní rámec kvalifikací?

Všechny evropské země buď mají, nebo pracují na vytvoření svých národních rámců kvalifikací. K jejich vytvoření se zavázali ministři pro odborné vzdělávání vč. České republiky podpisem komuniké z Brugg v prosinci 2010. V současné době má zhruba polovina evropských zemí přiřazeny své úrovně kvalifikací k EQF. Většina evropských zemí si zvolila postup, v němž nejdříve země vytvoří národní rámec kvalifikací (NRK), který poté přiřadí k evropskému rámci. „Vytvoření národního rámce je tak náročný proces, že většina zemí nedodržela termín přiřazení národních úrovní kvalifikací k EQF, ke kterému mělo dojít do roku 2010,“ říká Milada Stalker z Koordinačního centra pro EQF, které je součástí NÚV.

Česká republika nejdříve přiřadila své kvalifikace z počátečního vzdělávání a kvalifikace získané v rámci Národní soustavy kvalifikací a až nyní se začíná diskutovat o vzniku národního rámce kvalifikací.

„Je pravděpodobné, že budeme muset znovu otevřít diskusi o tom, do jaké úrovně tu kterou kvalifikaci přiřadit. Měli bychom si např. vyjasnit, proč Česká republika zařadila vyučení v oborech kategorie H do 3. úrovně, zatímco většina evropských zemí řadí podobné či srovnatelné kvalifikace na úroveň 4,“ dodává Milada Stalker.

Šance pro změnu a komunikaci mezi sektory

I když je vznik národních rámců kvalifikací poměrně složitý proces, hodnotí země tuto zkušenost pozitivně. Při vzniku národních rámců spolu totiž komunikují různé sektory vzdělávání, a vzniká tak možnost k propojení počátečního a dalšího vzdělávání. Některé evropské země (Chorvatsko, Polsko a Rumunsko) vzaly tento proces jako příležitost pro reformu svých vzdělávacích systémů, zejména co se týče důsledné orientace na výsledky učení. Společné všem národním rámcům kvalifikací je to, že jsou založeny na výsledcích učení – tedy na tom, co člověk zná, umí a je schopen vykonávat. Jednoduše řečeno – nezáleží už na tom, kde a jak získáte znalosti a dovednosti, ale zda je opravdu máte a umíte je prokázat u zkoušky. Právě kvalitní ověřování znalostí a dovedností (výsledků učení) podle daných standardů je klíčovou podmínkou smysluplného rámce kvalifikací.

Český rámec kvalifikací

Česká republika svůj národní rámec kvalifikací pro celoživotní vzdělávání ještě nevytvořila, ale již začala s jeho přípravou. Například máme deskriptory (popisy úrovní) Národní soustavy kvalifikací a deskriptory pro terciární vzdělávání, vznikají první návrhy deskriptorů pro základní a střední vzdělávání (úroveň 1–4).

Koordinační centrum pro EQF při Národním ústavu pro vzdělávání zároveň diskutuje a komunikuje s odborníky z oblasti vzdělávání, trhu práce, zástupci ministerstva školství, krajských úřadů a dalších institucí o potřebnosti a podobě národního rámce kvalifikací. Podle dotazníkového šetření provedeného v lednu a v září 2012 panuje mezi respondenty shoda v tom, že národní rámec kvalifikací by mohl přispět k lepší orientaci v kvalifikačním systému, ke komunikaci mezi jednotlivými sektory vzdělávání, větší transparentnosti kvalifikací a sjednocení rozdílných přístupů v oblasti zajišťování kvality ve vzdělávání.

Lucie Šnajdrová


Více informací najdete na www.eqf.cz a v briefing note Qualifications frameworks in Europe: an instrument for transparency and change.