Po úvodním slově PhDr. Jany Bydžovské (vedoucí oddělení pro další vzdělávání a uznávání, NÚV) a po informacích o partnerské síti TTnet, které přednesla odborná pracovnice Mgr. Tereza Halouzková (NÚV), zahájil odborný blok konference Mgr. Petr Naske (NÚV). Ve svém příspěvku se věnoval tématu Digitální vize školy a hledání inspirací. Mgr. Naske představil inspirace ze sítě členů DigiKoalice v kontextu národních i vybraných krajských strategií. Účastníky konference nechal nahlédnout na složení zainteresovaných skupin tematiky digitálních kompetencí učitelů ve škole a do jejich rolí v rozvoji digitálních kompetencí žáků. Autor příspěvku představil rovněž konkrétní úkoly a aktivity pro navázání spolupráce školy se sítí DigiKoalice (infrastruktura a konektivita pro školy, jednotky výsledků učení v digitální podobě pro praxe žáků SŠ a další). Vyzvedl také výzvy a inspirace pro spolupráci s učiteli ZŠ v oblasti podpory digitální gramotnosti ve škole v rámci běžící kampaně NÚV/PPUČ Gramotnosti PRO život – Učíme v souvislostech.
Tématem příspěvku PhDr. Ondřeje Neumajera, Ph.D. (MŠMT ČR) byla Strategie digitálního vzdělávání jako reakce na proměny vzdělávání. Zástupce ministerstva školství připomněl aktuální dění kolem realizace Strategie digitálního vzdělávání ČR do roku 2020, které má přímé dopady na školy a učitele. Ve svém příspěvku přiblížil důvody, které mění požadavky na vzdělávání, a popsal, jak konkrétně na ně reaguje Česká republika. Konstatoval rovněž zjištění o připravenosti českých škol v oblasti digitálních technologií. Hlavní část příspěvku věnoval digitálním kompetencím a zejména požadavkům na digitální kompetence učitele.
Jak ve svém příspěvku Aktualizace informatiky a ICT ve všeobecně vzdělávací složce RVP posléze konstatoval Mgr. Radek Hylmar, Ph.D. (NÚV), rámcové vzdělávací programy v oblasti informačních a komunikačních technologií za dobu své platnosti značně zastaraly. „Zároveň se objevují výzvy, jako je digitalizace profesí nebo fakt, že absolventi škol často pracují v jiném oboru, než vystudovali,“ zdůraznil. Na to podle něho musí reagovat nejen odborná složka RVP jednotlivých oborů vzdělání, ale i složka všeobecně vzdělávací, aby byli absolventi na trhu práce flexibilní a byli schopni se rychle naučit pracovat s nově přicházejícími technologiemi. V příspěvku řečník představil koncept aktualizace RVP pro střední odborné vzdělávání v oblasti informatiky a ICT, který počítá s informatickým myšlením jako vlastní oblastí a s digitální gramotností ve smyslu průřezových kompetencí rozvíjených také v ostatních vzdělávacích oblastech, především v matematice, v jazykovém vzdělávání a komunikaci a ve společenskovědním vzdělávání. „Jedná se především o aplikační dovednosti, ale také o schopnosti a znalosti zaměřené na bezpečnost, etiku či zdraví,“ konkretizoval autor příspěvku.
Implementace Strategie digitálního vzdělávání II a Šablony pro SŠ a VOŠ II v oblasti ICT, to bylo téma, které na konferenci nastolil Mgr. Viktor Pati (MŠMT ČR). Auditoriu představil možnosti financování aktivit zaměřených na podporu digitální gramotnosti, informatického myšlení a využití digitálních technologií ve výuce prostřednictvím výzev OP VVV.
Ing. Marie Vaněčková (NÚV) posléze doplnila Informace k šablonám ICT a P-KAP. Představila úkol v projektu, typy podpory školám, zdroje a východiska pro intervenci. Zmínila plán projektu v následujícím období, provazbu na šablony a na SDV2, a dále změnu názvu intervence z ICT kompetence na Digitální kompetence.
Vybraným řešením pro podporu informatického myšlení a digitálního vzdělávání se ve svém příspěvku Škola hrou ve 21. století věnovala Iva Walterová M.A. (EPMA, European Projects & Management). Pojmenovala dovednosti, které by měly být v dětech, žácích nebo studentech posilovány tak, aby bylo dosaženo jejich co nejefektivnějšího a nejhladšího zapojení do rozvíjející se digitální společnosti. Jak přednášející zdůraznila, vyžaduje tato společnost „soft skills“, tedy měkké dovednosti (komunikační dovednosti, kooperace, řešení konfliktů apod.), ale zároveň tvrdé dovednosti, které již vlastně téměř ve všech oborech i v osobním životě zahrnují určitý aspekt digitálních dovedností. „Není potřeba, aby byl každý programátorem, ale je nutné, aby každý, kdo se chce efektivně zapojit do společnosti, jak na osobní tak na pracovní úrovni, měl do určité míry ´computational thinking´, tedy informatické myšlení,“ uvažovala I. Walterová. Ve své prezentaci některá tato řešení nastínila. Důraz položila na ta řešení, která úspěšně fungují jinde v Evropě a mohla by být aplikována i v českých školách. Ve své přednáška čerpala I. Walterová z obsahu studie vyhotovené na zakázku Kraje Vysočina.
Praktické zkušenosti ze škol představili účastníkům konference zástupci vedení středních škol. Ing. Ondřej Mandík (Střední průmyslová škola elektrotechnická Ječná, Praha) hovořil o Vzdělávání ředitelů v oblasti digitálních kompetencí. Nastínil možnosti vzdělávání ředitelů v oblastech digitálních kompetencí, digitální gramotnosti i obecných ICT kompetencí. Poukázal přitom nejen na aktivity, které v rámci těchto kompetencí musí každý ředitel konat, ale i na aktivity a možnosti, které mohou ředitelům v této oblasti usnadnit práci a pomohou jim udržet krok s touto extrémně rychle se rozvíjející disciplínou.
Další poznatky z praxe přinesl do programu konference Mgr. Radim Špilka, Ph.D. (Gymnázium Boženy Němcové, Hradec Králové). Představil výukový model Převrácená třída, v němž přímé činnosti učitele předchází samostatné individuální studium digitálního vzdělávacího materiálu, většinou vzdělávací video. „Výuka probíhá tak, že se studenti nejprve seznámí prostřednictvím videa s probíranou látkou doma online a do školy přijdou již s konkrétními dotazy. Následující školní hodina potom začíná společnou diskuzí nad obsahem shlédnutého videa. Učitel nejprve zodpoví dotazy studentů, dále prověří pochopení nového učiva několika kontrolními dotazy. Následuje část hodiny zaměřená na hlubší pochopení tématu ideálně s využitím aktivizačních metod výuky,“ vysvětlil R. Špilka a zamyslel se na funkčností tohoto modelu.
Ing. Jan Lang (SŠ a VOŠ aplikované kybernetiky, Hradec Králové) posléze pojmenoval rizika provozu počítačové sítě ve škole. Jak zdůraznil, může se počítačová síť stát i nástrojem (zbraní), kterou je možné terorizovat okolí. Z praktického hlediska hovořil o návrhu, provozu a správě sítě s upozorněním na konkrétní rizika, které může provoz školní počítačové sítě přinést.
Využití Google aplikací pro administrativu a informační systém ve škole a zavedení 3D tisku do výuky, takové bylo téma příspěvku Ing. Libuše Budínské (Střední odborná škola, Frýdek-Místek). Věnovala se tematice nástrojů aplikace Google +, jež slouží pro komunikaci a spolupráci uvnitř podniku. Přiblížila využití některých z nich v prostředí školy a ukázala, v čem jsou použitelné a výhodné v učitelské praxi. Dále se zabývala otázkou, jak udržet tempo s moderními průmyslovými technologiemi zavedením 3D tisku do přípravy na výuku, např. pro rychlé prototypování nebo malosériovou výrobu ve firmách.
Mgr. Dagmar Drexlerová (Střední škola polytechnická, Olomouc) se v následném příspěvku věnovala tematice Výuky odborného SW na SŠ a SOU. Jak zdůraznila, je pro žáky technických oborů v současné době nutností znát alespoň základy odborného software dle zvoleného oboru. „To klade vysoké nároky na znalosti a dovednosti učitelů odborných předmětů a nutnost dalšího vzdělávání se,“ podtrhla D. Drexlerová s tím, že na její škole se učitelé stavebních oborů věnují výuce SW ARCHICAD. Ve strojírenských oborech jsou žáci především nástavbového studia vzdělávání v SW AUTOCAD, kde mohou dosáhnout na mezinárodní certifikát AUTOCAD 2D. „Po konzultaci s nábytkářskými firmami regionu využíváme pro výuku žáků dřevo oborů software KitchenDraw pro vizualizaci interiérů a přípravu zakázek,“ dodala pedagožka olomoucké polytechniky.
Reflexí pedagogické praxe studentů učitelství z pohledu využívání materiálních didaktických prostředků na středních odborných školách uzavřel tento blok příspěvků Ing. Emil Kříž, Ph.D. (Česká zemědělská univerzita v Praze). Jak řečník vysvětlil, byly na Institutu vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity v Praze (dále IVP) od akademického roku 2005/2006 zavedeny bakalářské studijní programy. Součástí studia byla od počátku pedagogická praxe na cvičných středních odborných školách. Tato školská zařízení se podílejí na její organizaci. Pedagogickou praxi studentů bakalářských studijních programů na cvičných školách řídí pedagogičtí pracovníci IVP. Jak dále uvedl Ing. Kříž, byla tato praxe od roku 2014/2015 rozšířena o náslechovou pedagogickou praxi. Náslechovou praxi si zajišťují na cvičných po případě jiných středních odborných školách sami studenti IVP. „Na náslechové pedagogické praxi studenti sledují využívání didaktické techniky, informačních médií, počítačových programů a internetu ve výuce. Všechny materiálně didaktické prostředky používají studenti ve svých vyučovacích výstupech na řízené pedagogické praxi,“ popsal E. Kříž.