Jednání semináře potvrdilo, že hlavní cíle odborného vzdělávání jsou v zásadních rysech stejné, i když se v jednotlivých zemích liší způsoby řízení odborného vzdělávání, příslušná legislativa nebo financování.
Také se ukázalo, že v obou zemích existují podobné problémy, které musí řídící pracovníci i poskytovatelé odborného vzdělávání řešit. Jde například o nerovnoměrný demografický vývoj či diskrepanci mezi poptávkou a nabídkou po odborném vzdělávání v určitých oborech či sektorech.
Na rozdíl od Česka byl ve Slovenské republice přijat v roce 2009 zákon o odborném vzdělávání a přípravě, který upravuje jeho koordinaci na celostátní i krajské úrovni a zahrnuje všechny aktéry, kteří mají zájem na vzdělávání a přípravě žáků. Zákon vymezuje i postavení zaměstnavatelů, kteří řeší na Slovensku podobné problémy jako v ČR. Díky zákonu získali vliv na strukturu odborného vzdělávání i na jeho financování. Podle viceprezidenta Zväzu automobilového priemyslu SR Juliusa Hrona zákon přispěl k tomu, že se zúčastněné strany dokázaly shodnout na jednotném postupu rozvoje a zacílení odborného vzdělávání.
„Zkušenosti našich kolegů ze Slovenska jsou dobré a my máme možnost se z nich poučit. Dohodli jsme se na dalších setkáních a výměně zkušeností,“ dodává k tomu Taťána Vencovská z NÚV.
Zoja Franklová
