„Praktické věci, které jsem se tu naučil, se mi hodily i na vysoké škole. Hlavně ve třetím ročníku, první dva roky měli navrch absolventi gymnázií,“ říká Tomáš Holeček, bývalý žák školy, který letos dokončil bakalářské studium na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. „Pobavil jsem se třeba při písemce, kde jsme měli napsat materiál, z něhož by se dala vyrobit polička, vrtule u letadla a další věci. Byli tam kluci, kteří k vrtuli napsali dřevotřísku a vůbec jim to nepřišlo divné,“ směje se Tomáš. Jak dodává, začátky na vysoké škole byly těžké, problémy mu dělaly hlavně předměty matematika a chemie. První rok studia nezvládl, ale nenechal se odradit. „Podal jsem si znovu přihlášku a dřevařství jsem dostudoval,“ říká mladý muž. Přiznává však, že na učilišti se mu líbilo víc. „Dnes bych si to tu užíval úplně jinak. Člověk mohl v dílně dělat, co ho bavilo… To, co umím dělat rukama, jsem se naučil tady. Ohledně praxe mě vysoká škola nijak dál nepoznamenala,“ popisuje Tomáš. Do školy na Nový Zlíchov by se jednou rád vrátil jako mistr nebo učitel, bude proto pokračovat v inženýrském studiu.
Praxe ve škole i ve firmách
Střední škola umělecká a řemeslná vyučuje jak tříleté obory s výučním listem, tak čtyřleté obory
s maturitou a dvouletou nástavbu pro vyučené absolventy. Z klasických tříletých oborů si žáci mohou
vybrat mezi truhlářem a čalouníkem, a pokud se chtějí věnovat uměleckému řemeslu, škola je dovede
k profesi uměleckého truhláře, řezbáře nebo kováře.
Stejné zaměření si mohou zvolit v oborech s maturitou. Kromě toho škola nabízí studijní obor technik
nábytkářské a dřevařské výroby a zkrácené studium pro zájemce, kteří již mají výuční list nebo maturitu
v jiném oboru. Ti mohou nastoupit do vyššího ročníku některého z tříletých oborů.
Ačkoliv jsou řemeslné obory doménou chlapců, ve třídách mají kluci obvykle i dvě až tři spolužačky. „Děvčata
studují hlavně umělecké obory nebo obor čalounice, dále také v nástavbách,“ říká ředitelka Jana Porvichová. První
dva roky docházejí žáci na praxi do školních dílen, v posledním ročníku absolvuje většina z nich odborný
výcvik na pracovištích firem a někteří z nich tam mohou vykonat i praktickou část závěrečné zkoušky.
Během školní praxe žáci často pracují přímo na konkrétních zakázkách. „Letos dělali skříňovou sestavu pro ředitelnu
partnerské střední školy, nyní pracují na velké sestavě nábytku pro mateřskou školu. Na zakázku vyrábějí jakýkoliv
atypický nábytek,“ přibližuje Jana Porvichová. „V rámci projektu Řemeslo žije se nám podařilo vybavit dílnu na
provádění dokončovacích prací na nábytku nejmodernějším vybavením,“ pochvaluje si.
Jak doplňuje, vlastní produktivní činnost škole pomáhá získat finance nezbytné na nákup materiálu pro odborný výcvik.
„Příspěvky na pomůcky od státu se rok od roku snižují. Nejvíce nám přispívá zřizovatel – magistrát, ale na některé
dřevo si musíme vydělat sami – pokud chceme, aby u dražšího dřeva žáci alespoň viděli vzorky,“ vysvětluje Jana
Porvichová. Kamion dřeva, který škola objednává jednou nebo dvakrát do roka, je podle ní záležitostí několika set tisíc
korun.
Alena Nová
