Devět z deseti žáků základních škol si o svém dalším směřování rozhodlo na základě vlastního úsudku, více než třetina připustila, že na jejich rozhodování měli vliv rodiče. Rady rodičů přitom alespoň částečně využilo přes 80 % dotázaných. Do určité míry naslouchali žáci základních škol ještě kamarádům, naopak malý vliv měli podle nich školní psychologové, třídní učitelé či odborníci na úřadě práce, podobně jako „přátelé“ na sociálních sítích. Jako nejpodstatnější vnímají své vlastní rozhodnutí i středoškoláci, velký vliv mělo podle 60,6 % z nich. Jejich další kroky výrazněji ovlivnili také rodiče (u více než pětiny žáků) a kamarádi (u 11,9 % z nich). „Na rozdíl od žáků základních škol vnímají středoškoláci více dění v regionu, zejména problematiku nezaměstnanosti, a nechávají se touto situací více ovlivnit než jejich mladší kolegové,“ uvádí spoluautorka analýzy Pavlína Šťastnová z NÚV. Stejně jako žáci základních škol i středoškoláci přisuzují nejmenší vliv odbornému poradenství a sociálním sítím.
Aby mě škola bavila
Pro téměř všechny žáky základních a středních škol (přes 90 %) je důležité, aby studovali obor, který je bude
zajímat, po absolvování školy našli dobré pracovní uplatnění s příznivým finančním ohodnocením a vykonávali
práci, která je bude bavit.
Dále takřka všichni považují za důležité být na škole, kterou zvládnou dokončit. Více než polovina středoškoláků (58,7
%) chce jít na jakoukoliv další školu, aby ještě nemuseli nastoupit do práce. Pokud se žáci středních škol rozhodnou
v dalším studiu nepokračovat, vede je k tomu hlavně potřeba vydělávat peníze (94,2 %) a snaha
osamostatnit se od rodičů (84,4 %). K četněji zastoupeným důvodům patří také chuť cestovat (62,1 %)
a tvrzení, že již žáka studovat nebaví (60,8 %). Patnáct procent žáků uvedlo, že je od dalšího studia odrazovali
ve škole. „V současné době, kdy se neustále zdůrazňuje nutnost celoživotního vzdělávání, je zarážející, že právě ze
vzdělávací instituce se některým žákům dostane informace, že na další vzdělávání nemají,“ pozastavuje se Pavlína
Šťastnová.
Informace od rodiny a z internetu
Čtvrtina žáků základních i středních škol se identifikuje s profesí někoho z rodiny. Na základní škole
se s rodičovskou profesí nejčastěji ztotožňují děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů vykonávajících odbornou
profesi, za nimi následují děti vyučených rodičů. „Zřejmě zde hraje roli výkon konkrétního řemesla, kde žáci vidí
i výsledky práce rodičů,“ vysvětluje Pavlína Šťastnová. Při rozhodování o budoucí profesi hraje významnou
roli spíše širší rodina než základní. Zatímco pro žáky základních škol je jednoznačně nejčastějším zdrojem informací
rodina a až za ní následuje internet, u středoškoláků je internet na prvním místě. „Současně je zřejmé, že
středoškoláci při vyhledávání informací využívají více než jejich mladší kolegové i další zdroje včetně novin
a televize,“ doplňuje spoluautorka publikace Petra Drahoňovská.
O odborném poradenství neví třetina žáků
Rad odborníků využila při svém rozhodování jen malá část žáků základních i středních škol. Nejčastěji vyhledávali
pomoc někoho z učitelů (30,3 % žáků základních škol a 27,8 % středoškoláků) nebo výchovného poradce (18,9 %
žáků ZŠ), následně odborníků z pedagogicko-psychologických poraden (13, 7 % žáků ZŠ) a úřadů práce (11,7 %
žáků ZŠ). Na střední škole využilo rad mimoškolních odborníků ještě méně žáků (pod 8 %). Třetina žáků základních
i středních škol přitom neví o možnosti obrátit se na poradce na úřadu práce,
v pedagogicko-psychologické poradně či privátního poradce/psychologa. „Je s podivem, že žáci tyto služby
neznají, s poradenstvím v těchto sektorech se měli seznámit v průřezovém tématu Člověk a svět
práce,“ konstatuje Pavlína Šťastnová.
Alena Nová
