Některé školy se v rámci optimalizace slučují, takže přichází o svou tradici, ředitelé musí pravidelně chodit do konkurzů, což jim bere motivaci k dlouhodobému plánování, a vliv mají i výměny politických reprezentací. Takže se nelze divit, že jsou školy nejisté a že se bojí, když nastoupí nový radní pro školství. Je strašná škoda, že potenciál škol není více využívaný, zapojení škol do dalšího vzdělávání se totiž pozitivně odráží i na kvalitě počátečního vzdělávání. Učitelé v roli lektorů musí mnohem víc sledovat reálnou praxi profesí, pro které připravují své žáky, a také obměňovat repertoár metod výuky. Každopádně je to pro ně ale velký výkon a zaslouží si za to poděkování. V projektu UNIV 2 KRAJE bylo ale důležité, že si školy zkusily připravit vlastní vzdělávací programy pro dospělé, a když měly pozitivní ohlas, tak se ujistily, že to zvládnou. A zajímavé je, že u škol dneska nehraje největší roli finanční efekt, ale to, že si zvýšily prestiž. Školy prostě chtějí dokázat, že umí i něco navíc.
Helena Marinková
