Na přelomu let 2010 a 2011 vznikly napřed standardy pro češtinu, matematiku a cizí jazyk. Po úpravě rámcového vzdělávacího programu bylo třeba tyto tři standardy inovovat, přitom zároveň začaly vznikat i standardy pro další vzdělávací obory, jako je např. zeměpis, biologie, dějepis atd. V jarních měsících proběhla na Metodickém portálu ke standardům diskuse. Standardy pro tři základní vzdělávací obory se nesetkaly se zásadními připomínkami, zřejmě z toho důvodu, že už s nimi učitelé dříve pracovali – byly tedy zařazeny do RVP ZV a školy je mají povinně používat. Závažnější problémy se týkaly dalších vzdělávacích oborů, takže MŠMT rozhodlo, že pro školy nebudou od 1. září závazné, a bude se na nich ještě dále pracovat.
Ve svých připomínkách si učitelé často stěžovali, že postrádají nějaké učivo, které považují za důležité, ale nebylo možné jim vždy vyhovět, protože ve standardech nemůže být téma, které není obsaženo v RVP.
Standardy představují minimum
Standardy mají cílový charakter a jsou nastaveny na minimální úroveň, které by měl dosáhnout každý absolvent základní školy. I když je zřejmé, že se najdou žáci, kteří ani toto minimum nezvládnou, učitel by se měl o to alespoň snažit. Podle Evy Zelendové, která má tuto problematiku na starosti v Národním ústavu pro vzdělávání, standardy sice nedávají návod, jak zajímavě učit, mohou k tomu ale přispět. „Když je jasně vymezeno, co je základní učivo, získá učitel větší klid na inovaci metod výuky. Bude hledat takové, které zaručí, že se požadované minimum naučí i ten nejslabší žák. Např. sčítání a odčítání nebo zlomky si mohou žáci znázorňovat pomocí různých pomůcek. Přes ruce se nový pojem lépe přenese do mozku,“ upřesňuje Zelendová.
Co je ve standardech nové
Standardy z češtiny se oproti minulosti zaměřují nejenom na vědomosti a dovednosti, které se dají testovat pomocí počítače, ale také na komunikativní dovednosti. V matematice byly do RVP ZV doplněny nové očekávané výstupy, které pak našly odraz i ve standardu. Už na první stupeň bylo zařazeno první seznámení s desetinnými čísly, zlomky a se záporným znaménkem, protože se s nimi děti odmalička setkávají (dneska je mínus 7 stupňů, koupili jsme půlku chleba apod.). „Školy většinou už měly tuto problematiku ve svých ŠVP na prvním stupni zařazenou, takže učitelé matematiky tyto změny uvítali,“ říká Eva Zelendová.
Standardy pro cizí jazyky byly při zavedení povinného druhého cizího jazyka upraveny, aby lépe odpovídaly Společnému referenčnímu rámci pro jazyky. Nyní jsou nastaveny tak, aby žáci 9. tříd ZŠ dosáhli v prvním cizím jazyce úrovně A2 a v druhém cizím jazyce úrovně A1. V obou případech jde vlastně jen o základy jazyka. „Oproti současné praxi se požadovaná úroveň poněkud snížila, protože se ukázalo, že některé výstupy byly trochu nad úrovní A1 a A2,“ dodává Jitka Tůmová z NÚV. Standardy ale podle ní vedou učitele k tomu, aby opustili gramaticko-překladové pojetí a věnovali se víc komunikaci.
Srovnání se zahraničím
Jedna ze studií, které NÚV věnoval problematice standardů v různých státech, srovnávala standardy matematiky a mateřského jazyka u pěti zemí, které mají v mezinárodních šetřeních lepší výsledky než ČR a dále u tří zemí, které mají výsledky horší. „Ukázalo se, že standardy nemají stejnou podobu ani název, ale všude jsou přirozenou součástí kurikula, kde blíže konkretizují požadované výstupy. Takovou funkci by měly mít standardy i u nás,“ říká spoluautorka studie Markéta Pastorová. „Neprokázalo se ale, že by přítomnost standardů přímo souvisela s lepšími výsledky žáků. Na to má vliv celková vzdělávací politika dané země, úroveň učitelů apod. Přesto se považuje za samozřejmost, že standardy v nějaké podobě v kurikulu obsaženy jsou,“ dodává.
Zoja Franklová
Kde hledat informace o standardech:www.rvp.cz, www.nu
