Míra nezaměstnanosti mládeže (definovaná jako podíl nezaměstnaných na celkové populaci mladých lidí ve věku 15–24 let) vzrostla v Evropské unii v letech 2007–2011 o 2 % na přibližně 9 %. Ve Velké Británii se podíl mladých lidí bez práce zvýšil z 9 na 12 %, tedy na hodnotu převyšující průměr EU. Ještě výrazněji se situace zhoršila ve Španělsku, Irsku a Řecku, kde v uvedeném období stoupla míra nezaměstnanosti mládeže, přičemž ve Španělsku dokonce překročila hranici 20 %. Na druhou stranu například v Nizozemsku a Švýcarsku se podíl mladých nezaměstnaných nezměnil, a v Německu poklesl o 2 %. Nezaměstnanost mladých lidí je ovšem mnohem vyšší, měří-li se jako podíl na celkové ekonomicky aktivní populaci, s vyloučením studujících. Ve Španělsku a Řecku dosahuje okolo 45 %, průměr EU je přibližně 23 %. Nejznepokojivější je nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti, která způsobuje, že mladí lidé ztrácejí spojení se světem práce. Ve Velké Británii se počet dlouhodobě nezaměstnaných mezi mladými za posledních deset let zčtyřnásobil, v Itálii považuje hledání práce za beznadějné již 10 % mladých lidí.
Velká Británie: Příčiny problémů
Ve Velké Británii je bez práce téměř milion mladých lidí, více než 250 tisíc z nich hledá uplatnění déle než rok. Nezaměstnanost mládeže se zde navíc prohlubuje i v době hospodářského růstu, zatímco v některých zemích zůstává nízká i v době hospodářského poklesu. Příčinou této situace je pravděpodobně kombinace několika faktorů. Okolo roku 2005 se pozornost aktivní politiky trhu práce přesunula od mladých lidí k jiným příjemcům dávek (např. rodiče samoživitelé), což se mohlo negativně odrazit na schopnosti mladých lidí zapojit se do pracovního procesu. Přechod k ekonomice založené na práci ve službách a vzrůstající konkurence mezi uchazeči o nízkopříjmovou práci ve službách ztížily mladým lidem přechod ze vzdělávání na trh práce. Rozšíření vysoce kvalifikovaných profesí, podobně jako nárůst zákaznicky orientovaného sektoru služeb vyvolaly požadavek tzv. měkkých dovedností. Pokud mladým lidem tyto dovednosti chybějí, jsou na trhu práce znevýhodněni. Po sobě jdoucí vlády usilovaly o zvýšení počtu mladých lidí, kteří zůstanou déle ve vzdělávání a získají vyšší kvalifikaci. V důsledku toho vzrostla minimální úroveň kvalifikace požadovaná zaměstnavateli, což poškodilo mladé lidi, kteří se rozhodli opustit vzdělávání dříve.
Duální systém učňovství
Příčinu rozdílů v nezaměstnanosti mládeže v jednotlivých zemích lze hledat např. ve vzdělávacích systémech, institucích trhu práce a v síle národní ekonomiky. Svoji roli hrají také uplatňovaná politická opatření. I když není možné mechanicky importovat úspěšnou politiku z jedné země do druhé, lze se z dobrých zahraničních příkladů alespoň poučit. The Work Foundation si za tímto účelem vybrala čtyři země – Německo, Nizozemsko, Dánsko a Austrálii. V Německu se nezaměstnanost mládeže snižovala od roku 2005, pokles přitom pokračoval i v době recese. V roce 2011 dosahovala míra nezaměstnanosti v populaci 15–24letých 4,5 %, což je výrazně pod průměrem EU (9 %). Přechod mezi školou a zaměstnáním zde usnadňuje duální systém učňovství, který propojuje vzdělávání s trhem práce. Odborné školy zajišťují svým žákům minimálně 12 hodin teoretické výuky týdně, z nichž 8 je věnováno odborným předmětům a 4 všeobecným (např. němčina a ekonomika). Žáci tak obvykle tráví tři dny v týdnu na pracovišti a za práci dostávají mzdu. Systém odborného vzdělávání a přípravy je klíčovým prvkem německého vzdělávacího systému a dostává velkou finanční podporu. Nizozemsku se během posledního desetiletí podařilo udržet stabilní a nízkou úroveň míry nezaměstnanosti mládeže (v roce 2011 nedosahovala 6 %). Dostupnost flexibilních zaměstnání na částečný úvazek podporuje zaměstnanost mladých lidí, tyto pracovní příležitosti slouží jako odrazové můstky ke stálé práci na plný úvazek a pomáhají mladým lidem získat pracovní zkušenosti, rozvíjet lidský kapitál a budovat sociální kontakty.
Aktivní politika trhu práce
Ačkoli Dánsko zaznamenalo relativně značný nárůst míry nezaměstnanosti mládeže v době recese (v roce 2011 mírně přesahovala průměr EU – 9,6 %), dlouhodobá nezaměstnanost mladých lidí je zde stále jedna z nejnižších v Evropě. Dánsko, podobně jako Švédsko, je považováno za lídra v realizaci aktivní politiky trhu práce (dále APTP), výdaje na tato opatření jsou v Dánsku nejvyšší ze zemí OECD. Programy APTP poskytují nezaměstnaným poradenství a umožňují zvýšení kvalifikace, nabízejí praktické „školení v zaměstnání“ určené lidem, kteří potřebují prozkoumat možné profesní příležitosti, nebo těm, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci nutnou ke vstupu do této profese běžnou cestou. Dotovaná zaměstnání jsou využívána k získání dovedností, které zlepší zaměstnatelnost uchazečů (specifické dovednosti, jazykové nebo sociální dovednosti). V Austrálii se nezaměstnanost mládeže udržela na relativně nízké úrovni po celou poslední dekádu, v roce 2011 dosahovala necelých 8 %. Hlavní překážkou v zaměstnatelnosti mladých Australanů je podobně jako ve Velké Británii nedostatek pracovních zkušeností. Na tento problém reaguje iniciativa „Work for the dole“ (Pracuj pro podporu), zavedená v roce 1997, jejímž cílem je poskytnout mladým uchazečům o zaměstnání praxi, kontakty, zlepšit jejich komunikační dovednosti a motivaci a umožnit jim podílet se na projektech cenných pro společnost. Od uchazečů o zaměstnání ve věku 18 až 49 let registrovaných na „úřadu práce“ 12 měsíců nebo déle je vyžadována účast na praxi v délce minimálně 26 týdnů pro každých dalších 12 měsíců, kdy budou využívat služeb úřadu. Dosavadní výsledky tohoto povinného opatření však zpochybňují jeho udržitelnost.
Pramen: Crowley, Lizzie, Jones, Katy, Cominetti, Nye and Gulliford, Jenny. International Lessons: Youth unemployment in the global context. London: The Work Foundation, 2013. http://www.theworkfoundation.com/DownloadPublication/Report/329_International %20Lessons.pdf
Alena Nová
