Předčasné odchody ze vzdělávání
Na gymnáziích a v maturitních oborech středních odborných škol v ČR nejsou předčasné odchody žáků výraznějším problémem. Je to také proto, že odcházející často přestupují do jiného (obvykle nižšího) typu vzdělávání a bez přerušení pokračují ve studiu. Varovné jsou ovšem statistiky zejména u oborů kategorie E, kde podíl žáků, kteří opouštějí školu už v prvním ročníku, dosahuje téměř jedné třetiny a možnosti změny typu studia jsou omezené. Z oborů kategorie H a z oborů středního vzdělání s maturitní zkouškou a odborným výcvikem odchází během prvního ročníku kolem 16 % žáků. V problematice předčasných odchodů ze vzdělávání je nejvýznamnějším faktorem charakter rodinného zázemí, skutečnost, zda má rodina o vzdělání dítěte zájem, respektive zda je rodina schopná dohlédnout na to, aby žák plnil své povinnosti, a motivovat ho. Rizikovým faktorem je rovněž chybná volba oboru nebo školy, tedy situace, kdy žák ztratí o obor zájem nebo jeho schopnosti neodpovídají zvolené úrovni vzdělání. Předčasným odchodům lze preventivně čelit v momentech, kdy se žáci rozhodují o své budoucí vzdělávací nebo profesní kariéře. Pokud jde o vhodné intervenční nástroje zaměřené na podporu dokončení studia, odborníci zdůrazňují potřebu včasné reakce při prvních obtížích, brzké upozornění rodičů na absence žáka a dále potřebu individuálního přístupu a posuzování žáků v kontextu jejich životní situace.
Volba vzdělávací a profesní dráhy
Výsledky šetření mezi žáky základních škol ukázaly, že otázku, co budou dělat po skončení základní školy, začínají žáci základních škol většinou řešit v osmém ročníku, přičemž dívky řeší svou budoucnost dříve než chlapci. Žáci středních škol se svou budoucností začínají většinou zabývat v předposledním ročníku střední školy.
Přestože se žáci i jejich rodiče domnívají, že volba vzdělávací a profesní dráhy by měla být především autonomní záležitostí žáka, z výsledků šetření je patrný nezanedbatelný vliv rodičů. 99 % žáků základních škol a téměř 96 % žáků středních škol řeší svoji budoucí vzdělávací nebo profesní dráhu se svými rodiči a naprostá většina z nich (86 % žáků základních škol a 82 % žáků středních škol) rady svých rodičů opravdu využívá. Pouze malá část žáků základních i středních škol se přitom identifikuje s povoláním svých rodičů – většina z nich se chce věnovat jinému povolání než jejich rodiče.
Za pozitivní zjištění lze považovat to, že se žáci vcelku dobře orientují v tom, co je při výběru školy důležité. Jak žáci základních, tak středních škol vnímají vztah mezi vzděláváním a uplatněním na trhu práce a mají reálné představy o své budoucí dráze. Pro své rozhodování považují žáci obou vzdělanostních skupin za důležité zejména informace o obsahu studia, o možnostech uplatnění, o šancích dostat se na zvolenou školu, o náročnosti studia (za důležité to pokládá více než 90 % žáků základních škol a více než 80 % žáků středních škol).
Na žáky, kteří nemají k dispozici rady rodičů nebo jiné relevantní zdroje, je třeba zaměřovat pozornost poradců na školách, protože nedostatek informací u těchto žáků může vést k předčasným odchodům ze vzdělávání. Výsledky šetření ovšem ukazují, že rodiče i žáci většinu poradenských pracovníků nevyužívají nebo je dokonce neznají a o kariérovém poradenství ve školách i mimo ně mají poměrně malé povědomí.
Jan Klufa
