Čtenářská a matematická gramotnost v životě elektrikáře
Žáci, kteří nemají zautomatizované základy gramotností, selhávají i v řešení praktických úkolů, říká ve svém zamyšlení nad čtenářskou a matematickou gramotností Bohumír Sobotka, zástupce ředitele pro praktické vyučování Středního odborného učiliště elektrotechnického Plzeň. Vysvětluje, jak se nedostatky v gramotnostech promítají do života elektrikáře, a představuje metody, které se ve škole osvědčily při řešení těchto problémů.
Konec Dne otevřených dveří školy. Do dílen odborného výcviku se trousí poslední návštěvníci se svými, někdy zarputilými potomky. Rodiče se ptají, potomci žijí svůj virtuální život na síti. Dobrý den, ozvalo snad až příliš hlasitě. A hle – kluka znám, je od nás z paneláku. Uvažuje o studiu u nás na škole. Žádný lumen, ale slušný, tátovi pomáhá na chatě. A tak začal hovor a mimo jiné i na téma co to je čtenářská a matematická gramotnost. Rodiče a jejich syn tuší, ale neví… chtějí vědět, co to znamená na naší škole.
Čtenářská gramotnost a matematická gramotnost tvoří neodmyslitelnou součást života elektrikáře. Asi nejlépe se uplatňují ve výuce v odborném výcviku. Žák dostane od učitele odborného výcviku slovní úlohu doplněnou třeba o schéma zapojení. A nyní nastupuje proces čtenářské gramotnosti. V praxi to neznamená nic jiného, než správně pochopit, co vlastně učitel chce. Pochopit základ úlohy (mám zapojit na cvičném panelu rozvod elektrické energie v garáži dle schématu); potřebuji k tomu materiál – spínače na zeď, zásuvky, krabice, lišty, vruty, hmoždinky, kabely. Přichází proces matematické gramotnosti – kolik potřebuji materiálu, kolik metrů kabelu. Budu potřebovat nářadí – vrtačku, vrtáky určitých průměrů vrtáky na průrazy, hmoždinky…
Úlohu musí žák pochopit komplexně – není snad horšího řemeslníka, který si půjčuje od zákazníka nářadí nebo materiál.
Jak se perou s čtenářskou gramotností žáci?
Obecně převládají poznatky, že žáci jsou vcelku schopni rychle pochopit jednoduché úkoly. V prvním ročníku to nepředstavuje nějak velký problém. Žáci se první půlrok aklimatizují na nové školní prostředí, nové kamarády, učitele. První pololetí učitelé vesměs srovnávají teoretické znalosti a praktické dovednosti žáků na výchozí úroveň. Ve druhém pololetí jsou žáci systematicky vedeni k samostatnosti a plní jednodušší úkoly.
Ve druhém ročníku se stupňují požadavky na odbornost žáků a tím i exponenciálně narůstá potřeba v praxi „automaticky“ uplatňovat zásady obou gramotností. Ruku v ruce s čtenářskou gramotností jde plnění složitějších úkolů a zde musí zákonitě zapracovat představivost žáka. Musí si ze slovního nebo písemného zadání vytvořit soubor mentálních obrazů k sestavení či skládání celkového obrazu směřujícího k realitě, a tím k možnostem praktického zapojení. Musí odvodit počty kusů materiálu, odhadnout potřebné délky vodičů a kabelů.
Zde někdy nastávají problémy. Někteří žáci velmi špatně chápou složitější kombinace vyplývající ze zadání úlohy, selhává jejich představivost v komplexnosti úlohy, úloha splývá v neřešitelný problém – žák prostě zadání nerozumí.
Kde hledat řešení? Při absenci čtenářské a matematické gramotnosti u některých žáků vycházejících ze základní školy, se problém řeší na střední škole těžce. Žák, který nemá základy gramotností, musí vyvíjet zvýšené úsilí při studiu. Jednoduše řečeno, mnohé teoretické znalosti si musí „nadřít“, aby uspěl v praktické výuce. Tam totiž musí zúročit a do praxe převést to, co zná z teoretického vyučování. Ne všem se to daří – pak mohou začínající problémy prosakovat do oblastí, jako je záškoláctví v určitých předmětech až nechuť k budoucímu povolání.
Fungující návod pomoci, když „gramotnost selhává“
Fungujících návodů, jak prakticky pomoci žákům zasaženým čtenářskou či matematickou „negramotností“, je možná mnoho. U nás máme vyzkoušené dvě jednoduché metody.
První je individuální práce se žákem. Podmínkou úspěšného fungování je dobrovolná a nenucená vzájemná spolupráce žáka a učitele. Žák musí chtít uspět a průběžně zažívat pocit úspěšnosti. Tito žáci jsou většinou motivováni rodiči. Učitel musí být zkušený pedagog – ve skupině má i další žáky, možná se mezi nimi vyskytuje i žák nadaný. Učitel musí být schopen zároveň komunikovat, úkolovat, kontrolovat a vyhodnocovat práci všem žákům.
Druhá možnost je „doučování“ žáka žákem. Aby systém fungoval, musí být opět splněna podmínka chtít uspět. Zde ale musí učitel bedlivě sledovat, aby oba žáci pracovali na aktuálních úkolech a aby nedošlo ke stržení zpět učícího žáka učeným. Tento model funguje zejména u žáků ubytovaných v domově mládeže. I zde se výrazně projevuje, jak rodiče dokáží žáka motivovat ke studiu.
Na problém čtenářské a matematické gramotnosti začínají opatrně upozorňovat i sociální partneři školy – firmy a společnosti umožňující našim žákům vykonávat odborný výcvik ve firmách. Někteří problém označují jako nižší komunikativnost žáků a někdy i pokusy či snahy vyhnout se složitějším úkolům. S problémem jsou instruktoři firem seznamováni a označují jej jako „generační problém“. Jak sami potvrzují, řešení je hlavně individuální práce se žáky, ochota je vyslechnout a zpočátku jim trpělivě pomáhat překonávat složitější úkoly.
Bohumír Sobotka, zástupce ředitele pro PV SOU elektrotechnické, Plzeň, Vejprnická 56
INSPIRACE PRO ŠKOLNÍ AKČNÍ PLÁNY
Pro všechny tematické oblasti akčního plánování (tzv. povinné i nepovinné intervence)
Na příkladu řešení komplexního problému, který se promítá do všech oblastí teoretické i praktické výuky, se obecně ukazuje,
- jak je třeba postupovat při akčním plánování, tedy při sestavování a naplňování ŠAP: velký cíl je třeba rozložit na malé úkoly, na kterých je nutné neustále pracovat a průběžně je sledovat a vyhodnocovat, aby se dosáhlo velkého cíle.
- jak téma zvyšování gramotností významně přesahuje hranice jednoho či dvou předmětů – ŠAP vznikající v širší spolupráci pedagogického sboru lépe umožňuje formulovat úkoly směřující k jednomu cíli z více směrů (vyučovacích předmětů, aktivit školy, dalšího vzdělávání pedagogů apod.).
Foto: archiv SOU elektrotechnického Plzeň