P-KAP

S jakými aktivitami mohou cechy středním školám pomoci a co pro školu a kvalitu jejího odborného vzdělávání spojení s cechem znamená?

• Odborné žákovské soutěže pod cechovními křídly

Cech malířů, natěračů a tapetářů patří mezi řemeslnickými cechy k nejaktivnějším. Významně se mimo jiné angažuje v oblasti přípravy budoucí řemeslnické generace a přímo spolupracuje s 25 SOŠ a SOU, jež nabízejí příslušné vzdělávací obory. K jedné z nejviditelnějších aktivit patří vyhlašování odborných soutěží pro žáky spolupracujících škol.

Jedna z nich, „Mladý malíř“, se konala v rámci výstavy Památky – muzea – řemesla na pražském Výstavišti Holešovice ve dnech 8. -  9.  3. 2018 a zúčastnilo se jí 8 škol z celé republiky. Téma soutěže se neslo v duchu památek. Úkolem dvoučlenných soutěžních družstev bylo vytvořit imitaci dřev – fládrování, imitaci mramoru se 3D stínováním a iluzivní malbu plastických lišt pomocí techniky linkování. Vzhledem k tomu, že školy zpravidla nominují do soutěží nejšikovnější žáky, bylo zadání zvoleno tak, aby i pro ně bylo výzvo

Příležitost k růstu pro žáky i učitele odborného výcviku

„Asi tři dny jsme na soutěž trénovali při odborném výcviku v dílnách,“ říká Petr, žák 3. ročníku SOU stavebního v Plzni. „Mramor pro mě byl asi nejtěžší,“ přiznává. „Římsy, linkování, to budou malíři určitě potřebovat, občas i fládr. Ale mramor – to je už na doplňkové studium.  V našem ŠVP ´éčkového´ oboru rozhodně není,“ potvrzuje Jan Lasák, učitel odborného výcviku OU a praktické školy Hlučín. Jeho svěřenci měli možnost si zmíněné techniky tréninkově vyzkoušet během dvou týdnů před soutěží.

 „E nebo H obory, my to nerozlišujeme. Zaměstnavatele nakonec stejně zajímá hlavně výuční list, a ten je stejný, říká výkonný ředitel Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů Pavel Žatečka. „Důležité je, aby žáci byli dobře vedení, aby se jim učitelé odborného výcviku pořádně věnovali. Samozřejmě musí pracovat i sami na sobě. K tomu pomáhají i soutěže – chlapi přijedou, předávají si zkušenosti, mají srovnání, jak to dělají ti druzí. To je posune dál,“ dodává. Proto se cech také každoročně spolupodílí na pořádání žákovských soutěží partnerských škol mj. jako garant odborné úrovně zadání soutěžních prací.

Cech přispívá k mezinárodnímu srovnání úrovně našich žáků

Zajímavou ukázkou, jak lze uchopit spolupráci školy a cechu je příklad účasti žáků tří SŠ na mezinárodní soutěži - XII. Mistrovství Evropy parketářů juniorů do 25 let v běloruském Minsku, které se konalo v roce 2018 za účasti zástupců z 9 zemí. Žák Akademie řemesel- Střední školy technické v Praze na něm získal krásné 4. místo.

Na zajištění a přípravě dvou českých účastníků (AŘ-SŠt, SŠ Kateřinky Liberec) se podílel Cech parketářů České republiky. Přidaná hodnota spočívá také v možnosti srovnání úrovně kvality prací i výměny zkušeností. http://www.cechparketaru.cz/detail.php?id=1204

• Cechy a péče o dobrou praxi a mistrovství v oboru

Cech podlahářů ČR pořádal každoročně od roku 2005 Podlaha CUP, mistrovství žáků podlahářů. Škol, které tyto obory vyučují, však kvůli nedostatku uchazečů ubylo. V roce 2018 se konalo poslední mistrovství za účasti 3 škol, členů cechu (SOŠ Jarov Praha, SŠ polytechnická Brno Jílová, SOU Uherský Brod) a nečlenské AŘ- SŠt Praha. „Jde nám skutečně o podporu mistrovství v podlahářském řemesle,“ vysvětluje ředitel cechu Martin Pertl. „Jenže v posledních letech školy nominovaly žáky 1. ročníků, kteří ještě nemají dostatečné znalosti a dovednosti. Úroveň soutěže upadala a finanční prostředky tak přestávaly být vyložené efektivně. Od druhých ročníků zaměstnavatelé rádi přijímají žáky na odborný výcvik na pracovištích, protože se sami potýkají s nedostatkem pracovníků – jakmile zjistí, že s tím, co umějí, si už mohou vydělávat, nemají o mistrovskou soutěž zájem, nejsou motivovaní nic předvádět.“

Ředitel cechu podlahářů vidí i další, závažnější problém: zejména u stavebních firem, kde nejsou plně kvalifikovaní řemeslníci, získávají žáci špatné pracovní návyky. „Na stavbě se podle našich zkušeností žáci setkávají i se zadáním typu ´nějak to udělej´, správné pracovní postupy podle ČSN nejsou zdaleka všude naprostou samozřejmostí. Proto jsme se rozhodli v následujícím roce podporu mistrovství v oboru transformovat. Členové cechu budou jezdit přímo do škol - zaměříme se cíleně na začínající žáky a budeme jim ukazovat správnou praxi, upozorňovat je na dodržování předepsaných postupů a vysvětlovat jim jejich význam. Chceme podporovat správné pracovní návyky, aby si je žáci osvojili a zautomatizovali dřív, než je leckde stávající praxe zformuje špatně,“ vysvětluje nejbližší záměry Cechu podlahářů ČR ředitel Pertl.

Členové cechu, zkušení odborníci z praxe v současné době pracují na Příručce správné praxe v elektronické podobě, kterou chtějí dát k dispozici školám vyučujícím podlahářské obory. „Aktuálně máme ujasněný obsah příručky, zpracováváme slidy na LVT vinylové podlahy, připravujeme téma dřevěné podlahy a lamino,“ doplňuje Martin Pertl.

• Vzdělávání pedagogů

Řemeslnické cechy se věnují odbornému vzdělávání nejen svých členů, ale i pedagogů působících ve školách, jež nabízejí příslušné studijní obory. Cech podlahářů ČR pořádání např. každoroční školení „Upgrade podlaháře“, který je určený i pro učitele odborného výcviku členských SŠ. Rovněž další cechy nabízejí odborným učitelům SŠ semináře v tuzemsku i v zahraničí, často za stejně zvýhodněných podmínek, jaké mají členové cechů. Asociace kuchařů a cukrářů ČR kupříkladu vyhledává odborně způsobilé lektory (domácí i zahraniční) různých specializací, kteří jsou ochotni spolupracovat s regiony AKC ČŘ  a nabízí možnost zajistit přednášku nebo seminář se zahraničním odborníkem (https://akc.cz/cil-a-realizace.php).

• Učitel z praxe? Doporučení cechu má svou váhu

Radomil Konečný, cechmistr Cechu malířů, natěračů a tapetářů, má dlouholeté zkušenosti jako fládrista a lakýrník v tuzemsku i v zahraničí. Více než třicet let působil také jako instruktor praktického vyučování. Zajímá se o kvalitu a organizaci odborného vzdělávání v řadě evropských zemí. „Líbí se mi slovinský model. Zkušení řemeslníci, za kterými stojí prokazatelně dobré výsledky, si mohou v důchodovém věku přivydělávat jako učitelé odborného výcviku a předávat mladým, co umějí. Samozřejmé je, že musí udržovat kontakt se všemi novinkami v oboru, aby nezakrněli. Tenhle model mi dává smysl,“ říká.   

I na našich školách však mohou být odborníci z praxe zaměstnáni jako učitelé odborného výcviku v souladu se zákonem o pedagogických pracovnících (zákon č. 563/2004 Sb.)[1]  Školy i řemeslníci toho začínají využívat. Faktem však je, že plat pedagogického pracovníka nedosahuje takové výše, jakou by řemeslník mohl mít na současném nenasyceném trhu práce. Možnost kombinovat řemeslo s výukou však může být atraktivní právě pro starší zkušené odborníky, zvlášť ve fyzicky náročných oborech jako např. ve stavebnictví. Ti, kteří se v pozdějším věku stávají učiteli odborného výcviku, mají při odborné přípravě žáků oproti svým mladým kolegům nejen nespornou výhodu praktických zkušeností, ale obvykle i větší trpělivosti a určitého nadhledu. „Pokud se ale na místo učitele dostane nekvalitní řemeslník, který sám není schopen obstát na trhu práce, je to chyba,“ varuje výkonný ředitel cechu Pavel Žatečka. I v této oblasti je podle něj pro školu výhodná úzká spolupráce s cechem – jeho reference o uchazeči na post učitele odborného výcviku mohou být pro vedení školy velmi přínosné.

• Cechovní reference o zaměstnavatelích

Ze strany škol občas zaznívají výtky vůči některým zaměstnavatelům, že žáky na pracovišti využívají převážně k podřadným, neodborným činnostem nebo k úklidu a že taková praxe ztrácí smysl. „Pokud hledáme firmy, do kterých chceme poslat naše žáky, jsou pro nás informace z cechu velmi důležité. Získat předem reference o zaměstnavateli je zásadní,“ upozorňuje Přemysl Šlechta, který je učitelem odborného výcviku v SOU stavebním Plzeň. Sám má jako řemeslník s žáky na praxi řadu zkušeností. „Vždycky jsem míval jednoho dva učně. Pokud chceme, aby se něco naučili, musíme je pustit k běžné práci, zaučit je, pomáhat jim a radit. A musíme být pořád v kontaktu se školou,“ doplňuje. 

K úspěchu odborné praxe může škola přispět i tím, že přesně a jasně stanoví její obsah – co všechno se mají žáci naučit a jak lze ověřit, že se zmíněným činnostem opravdu věnovali a že požadované dovednosti a znalosti mají. Závažnější problémy (absence, chování apod.) by měly být řešené co nejdříve a vždy ve spolupráci zaměstnavatele se školou.

• Cechy a materiální podpora škol

Podle slov Miloslava Janečka, ředitele SOŠ Jarov, poskytující vzdělání zejména v oborech stavebních a zahradnických, jsou cechy nejvýznamnějšími sociálními partnery školy. Díky cechům se škola dostává ke kontaktům na zaměstnavatele, u nichž probíhají odborné praxe, ale i ke kontaktům na výrobce nářadí a materiálů, jimiž lze školu podpořit. Cech podlahářů například prostřednictvím svých facebookových stránek propojil firmy se školami tak, že se zde mohou vzájemně kontaktovat, nabízet a poptávat materiál, nástroje či přístroje, jímž mohou firmy jednotlivé školy a jejich dílny odborného výcviku podpořit.

Foto: Zadání odborné soutěže (linkování, mramor), archiv Cechů malířů, natěračů a tapetářů (www.cechmal.cz), XII. mistrovství Evropy parketářů, archiv Cechu parketářů ČR (http://www.cechparketaru.cz/detail.php?id=1204)

[1] Zákon o pedagogických pracovnících od 1. ledna 2015 umožňuje řediteli střední školy uznat odbornou kvalifikaci a tím přiznat statut pedagogického pracovníka tzv. uznávanému odborníkovi v oboru. Úvazek takového učitele však nesmí přesáhnout polovinu týdenní pracovní doby a učitel musí nadále vykonávat činnost v oboru. Další změny ve smyslu většího zapojení odborníků z praxe do výuky na pozici učitelů odborného výcviku by mohla přinést novela zákona o pedagogických pracovnících, která je ve schvalovacím procesu

---

 INSPIRACE PRO ŠKOLNÍ AKČNÍ PLÁNY

• Odborné vzdělávání a spolupráce škol a firem
  

Významným benefitem odborných soutěží žáků pořádaných zaměstnavateli, cechy, oborovými sdruženími zaměstnavatelů, hospodářskými komorami a dalšími sociálními partnery z praxe bývá zadání vycházející z reálných požadavků na pracovníky příslušných profesí. S podobně formulovanými zakázkami se mohou žáci po ukončení studia v praxi běžně setkávat.

Cechy jako sociální partneři mají zejm. pro školy vyučující řemeslnické obory velký potenciál hned v několika oblastech:

-         poskytnou cenné reference o zaměstnavatelích, na jejichž pracovištích mohou žáci vykonávat odborný výcvik (vč. drobných živnostníků a řemeslníků),

-          kontakty na partnery, kteří mohou školu materiálně podpořit nebo

-          kteří mohou nabídnout zajímavé příležitosti k odbornému růstu žáků i pedagogů (seznámení se prostřednictvím vzdělávacích akcí s novými trendy, unikátními či nestandardními pracovními postupy např. v oblasti rekonstrukce památek),

-          doporučit kvalitní odborníky z praxe ke spolupráci ve výuce, nejen např. v tandemu s pedagogem, ale i jako učitele odborného výcviku podle zákona o pedagogických pracovnících.

-          nabídnout svým členům, tedy i školám, možnost účastnit se různých zahraničních aktivit nebo zprostředkovat škole zahraničního odborníka jako oživení výuky

-          spolupracovat se školou na tvorbě výukových materiálů

-          podílet se na žákovských soutěžích jako garant kvality, sponzor (ceny pro výherce, materiální zajištění, atd.) či jako ten, kdo vytipuje účast zástupců zaměstnavatelů, kteří by si chtěli poměřit síly se žáky na různých odborných soutěžích

• Rozvoj kariérového poradenství včetně prevence předčasných odchodů ze vzdělávání

Odborné žákovské soutěže bývají pro účastníky dobrou příležitostí ověřit si úroveň vlastních znalostí a dovedností ve srovnání s vrstevníky z jiných škol a regionů. Toho lze následně využít v rámci individuálního i skupinového kariérového poradenství (podpora sebepoznání, identifikace vlastních silných a slabých stránek, sebereflexe, práce s motivací aj.)

---

Další články na téma spolupráce školy se zaměstnaneckými svazy, cechy, asociacemi a dalšími uskupeními sociálních partnerů