Nová závěrečná zkouška byla napřed od roku 2005 vyvíjena v rámci systémového projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Kvalita I. financovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Na něj navázal národní projekt Nová závěrečná zkouška (2009–2012).
Stránky projektu NZZ
Pro řešení tohoto projektu bylo velmi významné, že jeho myšlenka vycházela především z reálných potřeb pedagogické praxe. Již před jeho začátkem vznikly v některých oborech vzdělání spontánní aktivity, které směřovaly ke sjednocení obsahu a průběhu závěrečné zkoušky. Vyvíjela je skupina odborných škol, kterým se jevil dosavadní stav, kdy si každá škola mohla sestavovat obsah závěrečné zkoušky v podstatě jen podle vlastních potřeb a podmínek, jako nepřijatelný. Vedl totiž k tomu, že ve školách realizujících stejný obor vzdělání mohla mít závěrečná zkouška velmi rozdílnou úroveň náročnosti.
ZÁKLADNÍ KONCEPCE NZZ
Základní koncepční záměry návrhu nové závěrečné zkoušky byly zformulovány v květnu 2005. Jejich podstatným rysem je celostní pojetí této zkoušky, zdůraznění role praktické zkoušky, komplexní pojetí témat jednotlivých zkoušek (písemné, praktické, ústní) a jejich vzájemná provázanost.
Další rozdíly oproti dosavadnímu stavu spočívají zejména v přímém zapojení odborníků z praxe do přípravy obsahu závěrečné zkoušky a v posílení jejich role jako členů zkušební komise. V novém pojetí mají žáci při zkoušce prokázat také osvojení řady klíčových kompetencí (schopnosti komunikace, prezentace výsledků práce, schopnost pracovat s informacemi, samostatně řešit problémy apod.). Na základě zkušeností z tvorby a ověřování osmi jednotných zadání ve školním roce 2004/2005 pak v květnu 2006 vznikl Návrh koncepce nové závěrečné zkoušky, který nové pojetí dále rozpracoval.
Jednotné zadání
Jednotné zadání závěrečné zkoušky je vytvářeno pro všechny tři zkoušky - písemnou, praktickou a ústní. Pro písemnou a ústní zkoušku je vytvářeno v přímé vazbě na rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy (v současnosti ve vazbě na stávající učební dokumenty). Pro praktickou zkoušku je vytvářeno rovněž s využitím hodnoticího standardu. Pro každý obor vzdělání se vytváří svébytné jednotné zadání, je však založeno na obecném schématu struktury jednotného zadání.
Spolupráce škol s odborníky z praxe
Významným rysem nové závěrečné zkoušky je širší spolupráce škol s odborníky z praxe. Odborníci z praxe se účastní realizace závěrečné zkoušky v pilotních školách jako členové zkušební komise, ale participují i při tvorbě jednotného zadání. Také se aktivně účastní dotazníkových šetření k jednotnému zadání a sdělují své názory na jeho úroveň z pohledu reálného výkonu dané profese či povolání.
Využívání hodnoticích standardů při tvorbě jednotného zadání
Pro koncipování nové závěrečné zkoušky bylo významné, že mohla využívat výsledků paralelně řešeného projektu, jehož cílem bylvznik Národní soustavy kvalifikací. Pro tento účel je každá kvalifikace popsána prostřednictvím kvalifikačního standardu, který stanovuje kompetence vycházející z požadavků na danou kvalifikaci. Ke každému kvalifikačnímu standardu existuje rovněž nástroj, sloužící k ověřování toho, zda jedinec požadovaných kompetencí dosáhl - hodnoticí standard. Oba standardy vznikají ve spolupráci s nejdůležitějšími zaměstnavatelskými organizacemi, odrážejí tak jejich potřeby, pokud jde o úroveň odborných kvalifikací. Pro účely nové závěrečné zkoušky jsou využívány zejména hodnoticí standardy. Jejich prostřednictvím lze při tvorbě jednotného zadání stanovit obsah závěrečné zkoušky tak, aby více odpovídal požadavkům zaměstnavatelů. Zároveň lze i jasně prokázat, že závěrečná zkouška je s nimi v souladu.
Výkaz odborných kompetencí žáka
Tvůrci jednotného zadání usilují o to, aby témata jednotlivých zkoušek v co nejvyšší míře ověřovala kompetence stanovené v příslušném hodnoticím standardu. Zároveň je však jasné, že část kompetencí z časových či provozních důvodů do závěrečné zkoušky zahrnout nelze. K jejich osvojování i ověřování dochází v průběhu studia. Z vyhodnocení souladu mezi jednotnými zadáními a hodnoticími standardy vyplynulo, že se u závěrečných zkoušek neověřuje v průměru 16,7 % kompetencí hodnoticího standardu. Mezi jednotlivými obory jsou ale velké rozdíly: Nejvíce kompetencí, které se neověřují u závěrečné zkoušky, ale pouze v průběhu vzdělávání, bylo shledáno u oborů zedník (56,7 %) a zámečník (44,8 %). Oproti tomu u oborů truhlář, číšník–servírka, rybář, pekař, sklář a autoelektrikář se ověřují všechny kompetence hodnoticího standardu, a to jak u závěrečné zkoušky, tak i v průběhu vzdělávání.
Proto je důležité doplnit výsledky žáka u závěrečné zkoušky jeho průběžným hodnocením. Aby bylo možné podrobněji zachytit to, co už se žák naučil, vznikl návrh na průběžné zaznamenávání jeho výsledků formou výkazu odborných kompetencí. Každý žák by tedy mohl vlastnit svůj osobní výkaz (obdobný indexu na VŠ), ve kterém by bylo stručně a jasně upřesněno, kdy v průběhu studia a ve kterých činnostech (úkolech, příp. jiných aktivitách - školních akcích, projektech, soutěžích apod.), projevil, že potřebné kompetence má.
Tento výkaz by pak žák mohl využívat nejen pro svoji vlastní zpětnou vazbu o dosažených výsledcích, či jako informaci pro rodiče, ale i při jednání s potenciálními zaměstnavateli, kteří by získali ucelenější představu o tom, co se absolvent jako případný nový pracovník ve škole naučil a jaké výkony od něj mohou při vstupu do zaměstnání reálně očekávat.
Ve školním roce 2006/2007 byla provedena sonda zaměřená na využívání výkazu kompetencí ve školní praxi, a to v oborech kuchař - číšník pro pohostinství, zemědělec - farmář, zedník, železničář, elektrikář - silnoproud a elektrikář.
POJETÍ JEDNOTLIVÝCH ZKOUŠEK
Dosavadní zkušenosti z průběhu závěrečných zkoušek ukazují, že jsou při nich často zadávány a řešeny tzv. školní úkoly, tzn. že se zpětně ověřují dílčí vědomosti a dovednosti žáků, které již byly v průběhu studia ověřeny. Z hlediska dalšího uplatnění absolventa je ovšem důležité, aby on sám a zejména jeho potenciální zaměstnavatel dostal informaci o tom, jak je do budoucna připraven řešit úkoly a problémy, které přináší konkrétní praxe. Na takové úkoly by také měla být celá závěrečná zkouška orientována.
Praktická zkouška
Praktická zkouška je stěžejní částí závěrečné zkoušky. V jejím průběhu by měly být zadávány úkoly, které mají charakter konkrétního pracovního problému v reálném nebo simulovaném prostředí. Témata praktické zkoušky by ovšem vždy měla být natolik komplexní, aby obsahovala propojení více kompetencí stanovených v hodnoticím standardu. Každé téma by tedy mělo obsahovat logickou sestavu úkolů, při nichž se ověřují jednotlivé kompetence, a vyústit v celkové řešení. Žáci při zpracování takto zadaného tématu prokazují, že jednotlivé otázky a úkoly jsou schopni pojímat ve vzájemných vazbách a souvislostech.
Písemná zkouška
Písemná zkouška by měla sloužit k ověření těch kompetencí, které lze stěží zjistit praktickou zkouškou. Při uplatnění jednotného zadání ale postupně dochází k zásadnímu posunu v koncepci jejich témat. Ta by totiž měla být formulována tak, aby umožnila ověřit, zda je žák schopen aplikovat základní odborné i obecné teoretické vědomostí při řešení úkolů souvisejících s praktickým výkonem povolání. Jedná se např. o návrhy technologických postupů, plánování práce, ekonomické propočty, technické výpočty, apod. Podle potřeb oboru lze v odůvodněných případech zařadit jako součást zkoušky i test, který by měl být ale rovněž zaměřen na volbu vhodných řešení a postupů, nikoliv na ověřování encyklopedických vědomostí.
Ústní zkouška
Jednotné zadání vychází z předpokladu, že žákovy konkrétní vědomosti dílčího charakteru byly již ověřeny v průběhu studia. Ústní zkouška by proto měla rovněž zjišťovat, zda žák tyto vědomosti dokáže využívat v potřebných souvislostech. Témata by proto měla být formulována problémově a žák by při nich měl prokázat, do jaké míry je schopen se orientovat v širší odborné problematice a nalézat její řešení. Ústní zkouška by tedy měla zjišťovat schopnost syntézy vědomostí, hledání souvislostí a také ověřovat osvojení klíčových kompetencí (např. komunikativní schopnosti, schopnost pracovat s informacemi apod.).