Při tvorbě efektivních programů primární prevence má zásadní význam znalost rizikových a protektivních faktorů. Jako faktory rizikové označujeme v primární prevenci výzkumem ověřené činitele nebo podmínky spojované s rostoucí pravděpodobností výskytu rizikového chování u jedince. Přítomnost rizikového faktoru nemusí vždy nutně znamenat rozvoj rizikového chování (Jessor et al., 2005).
Jako faktory protektivní (ochranné) označujeme ty, které dopad a účinky rizikových faktorů zmírňují, působí proti nim nebo je kompenzují. Jsou chápány jako samostatné jevy, které mohou na rozvoj rizikového chování působit buď přímo, anebo ovlivňovat působení rizikových faktorů. Přítomnost protektivního faktoru nemusí v každém případě jedince od rizikového chování či jeho následků ochránit (Jessor et al., 2005).
Existuje mnoho autorů zabývajících se rizikovými faktory. Níže je uveden přehled pěti úrovní rizikových faktorů dle Offorda a Bennetta (2002):
1. Individuální faktory (např. pohlaví, temperament, vyhledávání vzrušení, pozitivní očekávání ohledně alkoholu, dědičnost a duševní problémy, nepříznivý genetický profil, poruchy emocionality, impulsivita, úzkostnost, deprese, deficity v sociálních dovednostech, hostilita a agrese, násilí, nízké sebevědomí a sebehodnocení, negativní životní události a traumatické zážitky, selhání ve škole, problémy se zákonem).
2. Rodinné faktory (např. rodičovská psychopatologie, dysfunkce v rodině, užívání drog rodiči, pevnost vazby nebo pouta mezi rodičem a dospívajícím, nedostatek rodičovského dohledu, slabá rodičovská podpora, nedostatečný zájem a kontrola rodičů, nedůsledná výchova, chudoba a nezaměstnanost v rodině, hrubost a konflikty v rodině, souhlasný postoj k užívání drog).
3. Vrstevnické vztahy (např. šikana, dysfunkční vztahy s vrstevníky, užívání drog kamarády, vrstevnický tlak, členství ve skupině s rizikovým chováním či pozitivními postoji k němu, odmítnutí a vyřazení z vrstevnické skupiny).
4. Školní faktory (např. nekvalitní školní programy, nezdravé školní klima, nízké očekávání pedagogů, zaměření na výkon).
5. Komunita, společenství, sousedské vztahy (např. nízká kvalita organizací pro mládež, vysoká dostupnost drog ztráta ekonomických a vzdělávacích příležitostí, vysoká kriminalita, narušené sousedské vztahy, nedostatečná nabídka volnočasových aktivit) (Offord & Bennett, 2002; NIDA, 2003; EMCDDA, 2009; Miovský et al., 2012).
EMCDDA dále uvádí přehled individuálních rizikových faktorů, který byl vytvořen na základě studia vědeckých publikací o rizikových faktorech vztahujících se přímo k užívání návykových látek.
Jedním z rizikových individuálních faktorů jsou duševní poruchy v dětství a dospívání, které mohou predisponovat jedince k návykovému chování a závislosti. Výzkumy komorbidit ukázaly model dvojí cesty, ve kterém k užívání návykových látek a návykové poruše vede jak porucha chování a ADHD, tak poruchy internalizace jako úzkost a deprese, bipolární porucha. Léčba duševní poruchy často pomáhá zmírnit i návykovou poruchu (EMCDDA, 2009).
Adolescenti s depresí a úzkostí v anamnéze vykazují dvakrát vyšší riziko pozdějšího abúzu návykových látek oproti těm, kteří těmito poruchami netrpěli. A zároveň u adolescentů s počínající návykovou poruchou je pravděpodobnější, že se u nich projeví depresivní symptomy a pokusí se o sebevraždu (Pardini et al., 2007). Někteří adolescenti s depresí používají drogy k samoléčbě. Depresivní poruchy souvisejí především s abúzem nebo závislostí na alkoholu a závislostí na konopných drogách (Hayatbakhsh et al., 2007).
Zvýšenou míru užívání konopných drog a poruchu spojenou s jeho užívánímpredikují dále poruchy nálady (včetně bipolárních poruch – hypománie a mánie). Zároveň i posttraumatická stresová porucha a události, které k ní vedou (např. zneužívání v dětství, zanedbání péče) je spojena s užíváním návykových látek (Wittchen et al., 2007).
Dále též porucha chování, agresivní chování a delikvence a ADHD prokazatelně souvisí s vyšším rizikem pozdějších návykových poruch a časného návykového chování. Mnohé ze souvislostí časného ADHD s pozdějším užíváním návykových látek lze vysvětlit vazbou mezi ADHD a poruchami chování (Mason et al., 2003).
Existuje mnoho autorů zabývajících se ochrannými faktory. Níže jsou uvedeny kategorie ochranných faktorů dle Ferguse a Zimmermana (2005):
1. Individuální faktory (např. dobré copingové strategie, sociální dovednosti, emocionální stabilita, pozitivní vztah k sobě, výkonnost ve škole, odolnost vůči zátěži, flexibilita, svědomitost, přívětivost, odolnost vůči skupinovému tlaku).
2. Rodinné faktory (podpora rodičů, soudržnost rodičů, rodičovský dohled, aktivní religiozita rodičů, zdravý životní styl rodičů, kontrola, intolerance vůči rizikovému chování, jednoznačně definovaná pravidla chování a případné sankce za přestupky, pozitivní pouto mezi rodiči a dítětem, emocionální podpora, vysoká rodičovská očekávání, jasná pravidla a hranice, rodičovská kontrola a důslednost).
3. Vrstevnické vztahy (dobrá vrstevnická skupina s přiměřenými zájmy a aktivitami, dobrá interpersonální komunikace, dostatek přátel, vzájemná podpora).
4. Školní faktory (zdravé školní prostředí, dobré vztahy s učiteli, srozumitelná pravidla, včasná systematická a efektivní specifická primární prevence, participace žáků a rodičů).
5. Komunita, společenství (např. organizace, které podporují pozitivní vývoj mládeže, sociální a ekonomické příležitosti, aktivity na bázi duchovního rozvoje) (Offord & Bennett, 2002; NIDA, 2003; EMCDDA, 2009; Miovský et al., 2012).
(volně Dle Nevoralová, www.adiktologie.cz)
zpracovala Veronika Pavlas Martanová, květen 2014