Zp1510a.pdf (1,97 MB)
Editorial
Tato kresba je pravděpodobně nejvěrohodnějším portrétem krále Jana Lucemburského, který se zapsal do dějin lucemburských i českých. Antoine de Succa ji vytvořil v roce 1602, kdy mohl pracovat jen podle starších předloh, z nichž se převážná většina nedochovala. Tvář již slepého krále nakreslil velice podrobně. Porovnáním Succova portrétu se známými portréty Janových synů (Karla IV. a Václava I. Lucemburského) se zjistilo, že Lucemburkové měli výrazný, dlouhý, úzký nos. Horní ret byl nižší, než by se dalo očekávat vzhledem k mohutné dolní čelisti a velkému nosu. V Ottově slovníku naučném (1900) se píše: „Lucembursko dostalo jméno dle hradu, kol něhož vyvinulo se dnešní hlavní město. R. 963 koupil starobylý hrad hrabě Siegfried; po vymření jeho rodu dostalo se Lucembursko Hrabatům Namurským a Limburským. Z rodu Limbursko-Lucemburského pocházel Jindřich IV., jenž, když zvolen byl králem německým (Jindřich VII.), postoupil r. 1310 Lucembursko synu svému Janovi, králi českému. Vnuk Jindřichův, císař Karel IV., povýšil Lucembursko, v němž po Janovi panoval Václav, bratr Karlův, na vévodství (1354). Bezdětný Václav odkázal je r. 1383 svému synovci Václavovi IV., králi českému a německému, jenž zastavil zemi neteři své Elišce Zhořelecké, proti níž však vzbouřili se vlastní poddaní; Eliška postoupila práva svá Filipu Dobrému, čímž Lucembursko spojeno r. 1444 s Burgundskem.“
Navzdory silným vlivům ze všech stran dodnes mluví téměř devadesát procent Lucemburčanů lucembursky, i když zároveň nepožadují, aby lucemburština byla jedním z úředních jazyků EU. Lucemburština se sice trochu vzdáleně podobá němčině, je však ovlivněna i dalšími jazyky. Například na shledanou se řekne äddi, dobré ráno je gudde Moien, ano je jo a děkuji merci (tady se francouzština prosadila). O předvedení správné výslovnosti musíte požádat někoho, kdo vám na otázku „Schwätzt Dir Lëtzebuergesch?” odpoví „Jo“. Další podrobnosti o vzdělávání, nejen jazykovém, se dozvíte v článku na dvojstraně 10–11, kde se například dočtete, jak stará je lucemburská univerzita (Jan Lucemburský ji nezaložil, to by výše uvedený Ottův slovník naučný nezamlčel).
Článek převzatý z webových stránek EurActivu konstatuje, že mladí lidé v Evropě mají často zbytečně vysokou kvalifikaci pro práci, kterou vykonávají. To je podle autorky způsobeno tím, že si vybírají studium v oborech, které jsou pro ně zajímavé a lákavé, na trhu práce však nejsou jejich absolventi tak žádaní, jako např. informatici. Kromě toho se v rozvinutých zemích podporuje to, aby velká část populace získala terciární vzdělání přímou cestou, přestože se zároveň posiluje koncepce celoživotního vzdělávání, které může mít kromě formální i neformální podobu. Vzdělávat se lze i praxí. To však vždycky nefunguje. U nás mohou být výmluvným příkladem pracovníci ve školství a zdravotnictví. Absolventka oboru učitelství pro mateřské školy může mít již třicetiletou praxi, během níž si osvojila další znalosti a kompetence, s dětmi to umí, rodiče jsou spokojeni, protože dětem se ve školce líbí, jenže nemá v současné době požadované vzdělání, takže má nižší plat a nemůže se stát ředitelkou mateřské školy, leda by se přihlásila do dalšího formálního vzdělávání a zvýšila svou kvalifikaci tím, že si při studiu zopakuje to, co už dávno z praxe zná.
K poslednímu odstavci o vzdělávání se hodí citát Ambrose Bierce (1842-1914): Není nic nového pod sluncem, ale je hodně starých věcí, které neznáme. (There's nothing new under the sun, but there are lots of old things we don't know.) AK
