Národní pedagogický institut České republiky (dříve Národní ústav pro vzdělávání)

Co je Evropský index dovedností?

Index dovedností byl vyvinut Evropským střediskem pro odborné vzdělávání (Cedefop) a byl vydán zatím pro roky 2018 a 2020. Jde o nástroj pro sledování jejich vývoje, který umožňuje identifikovat slabší místa systému a vyhledávat země, kterým se naopak v daných oblastech daří lépe, a mohou tak být zdrojem příkladů dobré praxe pro ostatní.

Index dovedností nesleduje pouze samotné vzdělávací systémy, ale velkou pozornost věnuje i uplatnění dovedností v pracovním životě a míru jejich využití celkově v ekonomice. Základem konstrukce indexu je 15 indikátorů, jejichž zdrojem jsou různé mezinárodní statistické databáze. Indikátory jsou sdruženy do tří oblastí (tzv. pilířů). Rozvoj dovedností (Skills development) popisuje charakteristiky vzdělávacího systému dané země a dovednosti, které jsou v jeho rámci bezprostředně získávány. Aktivace dovedností (Skills activation) vyjadřuje míru participace populace na trhu práce včetně charakteristik přechodu mladých ze vzdělávání na trh práce. Sladění potřeb trhu práce a dovedností (Skills matching) pak popisuje míru úspěšného využití dostupných dovedností v ekonomice.

Hodnoty všech indikátorů stejně jako celkové skóre jsou vyjadřovány na škále 0 - 100, kde 100 představuje nejlepší výsledek, kterého dosáhla kterákoli ze zemí za období 7 let. Skóre jednotlivých zemí je tak možné chápat jako jejich procentuální vzdálenost od tohoto hypotetického „ideálu“. Cedefop nechal zpracovat důkladný nezávislý statistický audit indexu společností JRC (Joint Research Centre), který dokládá vysokou metodologickou spolehlivost zvoleného přístupu.

ČR se v indexu dovedností zlepšuje, ale pomalu

Stejně jako v roce 2018, i v roce 2020 dosáhla Česká republika nejlepšího celkového výsledku v indexu dovedností ze všech měřených zemí (skóre 77), následovaná Finskem a Slovinskem (75), Estonskem, Lucemburskem a Švédskem (73). Na druhé straně spektra pak stojí Španělsko (31), Řecko (30) a Itálie (24). Od roku 2018 se skóre České republiky zlepšilo o 1 bod. Zlepšilo se však i skóre většiny ostatních zemí, a to v průměru o téměř 4 body, což znamená, že v celkovém relativním srovnání všech zemí Česká republika mírně ztrácí svůj náskok. Nejvíce se zlepšují skóre zemí s nižšími výsledky (Bulharsko, Rumunsko, Španělsko).

Informačně hodnotnější než prosté mezinárodní srovnání hlavního skóre je však hlubší analýza profilu země v jednotlivých parametrech. Z následujícího grafu je patrné, v kterých oblastech Česká republika dosahuje nejlepších výsledků a které jsou tak hlavním důvodem celkově dobrého umístění, na druhou stranu však dobře ilustrují i místa, kde nás takříkajíc „tlačí bota“.

Graf 1: Struktura indexu dovedností v ČR (15 indikátorů ve třech oblastech) 

Zdroj: Cedefop 2020

Česká republika dosáhla nejlepšího výsledku v oblasti sladění potřeb trhu práce a dovedností (1. místo). V oblasti rozvoje dovedností je na 10. místě a v oblasti aktivace dovedností na 13. v Evropě.

Sladění potřeb trhu práce a dovedností

Nejlepšího skóre dosáhla Česká republika v pilíři Sladění potřeb trhu práce a dovedností (Skills matching). Je to dáno zejména nízkým podílem dlouhodobě nezaměstnaných (skóre 100 – nejlepší mezi sledovanými zeměmi), nízkým podílem nedobrovolných částečných úvazků (rovněž 100) a vysokou mírou shody úrovně kvalifikace s vykonávanou profesí (skóre 96). První dva indikátory jsou do velké míry funkcí dobrého výkonu ekonomiky a téměř plné zaměstnanosti, která byla pro Českou republiku v posledních letech charakteristická.

Nízký podíl částečných úvazků navíc souvisí i s obecně méně rozvinutou kulturou částečných úvazků, kterou ČR sdílí i s dalšími zeměmi střední a východní Evropy. To se sice ukázalo přínosem pro hodnocení v rámci indexu dovedností, v jiných ohledech však nemusí jít vždy o příznivou charakteristiku trhu práce, neboť se pojí s jeho nižší flexibilitou.

Dobrý výsledek ve skóre shody úrovně kvalifikace a vykonávané profese je odrazem toho, že struktura pracovní síly z hlediska kvalifikačních úrovní relativně dobře reflektuje strukturu ekonomiky, což je opět charakteristika, kterou se vyznačují i další země střední a východní Evropy. Dovednosti populace jsou tedy do vysoké míry využívány, nelze však tvrdit, že vždy efektivně. Uvedené indikátory totiž například nepostihují míru shody oboru vzdělání s vykonávanou profesí nebo míru využití reálných dovedností jedince v jeho zaměstnání. Jiná šetření naopak naznačují, že existuje vysoká strukturální neshoda právě v těchto oblastech (např. šetření PIAAC). Navíc dosavadní struktura kvalifikační úrovně sice dobře reflektuje strukturu ekonomiky založenou na průmyslu a činnostech umístěných spíše na nižších pozicích v hodnotovém řetězci, nicméně pro ambici posunout se od pouhé „montovny“ ke konkurenceschopné ekonomice s vysokou přidanou hodnotou tato struktura nebude postačující.

I ve zbylých dvou indikátorech tohoto pilíře, kterými je podíl nízkopříjmových mezi osobami s vyšším vzděláním a podíl terciárně vzdělaných mladých (25-34 let), kteří jsou překvalifikováni pro svoji pozici, vykazuje Česká republika nadprůměrná skóre (82 a 70).

Rozvoj dovedností

Relativně dobré výsledky v pilíři Rozvoj dovedností (Skills development) jsou důsledkem zejména vysokého skóre v podílu populace s minimálně středním vzděláním (skóre 95) a vysokého podílu studentů odborných programů (skóre 96). Jedná se o dlouhodobé rysy českého vzdělávacího systému, kde je střední odborné školství historicky hlavním proudem, který se těší ve srovnání s většinou ostatních zemí poměrně velké oblibě.

Součástí tohoto pilíře indexu jsou i výkony patnáctiletých dětí podle mezinárodních šetření PISA, kde výsledek ČR patří mezi mírně nadprůměrné (skóre 60). Je známou skutečností, že z dlouhodobého hlediska dochází k varovnému trendu postupného zhoršování těchto výsledků. Pokles se v posledních měřeních sice zastavil a existují i náznaky určitého zlepšení (zejména např. čtenářská gramotnost), nicméně situace je oproti počátkům sledování v 90. letech, kdy naši žáci byli mezi světovou špičkou, nesrovnatelná.

Průměrné hodnoty pak vykazují indikátory počtu dětí na učitele v předškolním vzdělávání (skóre 55) a podílu osob s vysokými ICT dovednostmi (skóre 51). Typicky slabšího výsledku ČR dosáhla v indikátoru účasti na dalším vzdělávání (skóre 26), kde je zjišťováno, jaký podíl dospělých se účastnil na vzdělávání v posledních čtyřech týdnech před dotazováním. Tento poměrně nelichotivý ukazatel nejeví v dlouhodobé perspektivně významné známky zlepšování. Zajímavé je na tomto místě upozornit na odlišné výsledky šetření AES nebo CVTS v podnicích, která do indexu nebyla zahrnuta a která v posledních letech v České republice ukazují velmi vysokou účast vlastních zaměstnanců na vzdělávání. Kromě segmentu podnikového vzdělávání, který je v posledních letech nucen řešit omezenou možností najít na trhu práce zaměstnance s vhodnou kvalifikací, však lze tvrdit, že kultura celoživotního vzdělávání stále není v ČR plně rozvinuta a chybí nástroje jeho komplexní a systematické podpory mezi dospělou populací.

Aktivace dovedností

V mezinárodním srovnání nejslabšího, avšak stále ještě nadprůměrného, výsledku dosáhla ČR v rámci pilíře Aktivace dovedností (Skills activation). Výsledek je dán především dobrým skóre v indikátoru ekonomické aktivity populace ve věku 25-54 let (skóre 93) a míry zaměstnanosti absolventů (skóre 87), což do velké míry opět přímo souvisí s dobrou výkonností ekonomiky a plnou zaměstnaností. Velkou roli zde hraje i relativně dobrý výsledek v ukazateli předčasných odchodů ze vzdělávání (skóre 85). Je však třeba zdůraznit, že na rozdíl od mnoha evropských zemí se podíl studentů předčasně opouštějících vzdělávání v posledních letech zvyšuje a Česká republika postupně ztrácí tradiční pozici „premianta“ v této oblasti.

Relativně horších výsledků naopak dosahujeme v ukazateli ekonomické aktivity mladší věkové skupiny 20-25 let, které patří v evropském srovnání k nejnižším (skóre 33). Na tomto výsledku se patrně odráží vysoký podíl mladé populace studující magisterské programy vysokých škol až do 25 let nebo déle, zatímco v mnoha ostatních evropských zemích jsou časté kratší programy terciárního vzdělávání (např. profesně orientované). Významnou roli hraje i část mladých žen čerpající již v tomto věku rodičovskou dovolenou, která patří v mezinárodním srovnání mezi nejdelší. Z dostupných dat je patrné, že v pozdějších fázích života se vysoké procento žen navrací do pracovního života a míra ekonomické aktivity celkové populace tak dosahuje v mezinárodním srovnání naopak nadprůměrných hodnot. Lze tedy dovozovat, že nižší výsledek na této škále není třeba v českém kontextu považovat sám o sobě za negativní jev.

 Graf 2: Celkové výsledky jednotlivých evropských zemí v Evropském indexu dovedností

Zdroj: Cedefop 2020

Graf 3: Výsledky sledovaných evropských zemí v Evropském indexu dovedností v jednotlivých oblastech

Zdroj: Cedefop 2020

Příležitosti a výzvy do budoucna

Česká republika již podruhé v řadě dosáhla nejlepšího skóre v Evropském indexu dovedností díky relativně vysokému a vyrovnanému výsledku ve všech třech jeho pilířích. Do hypotetického maxima 100 bodů však zbývá ještě velký prostor k vylepšení. Zároveň je index dovedností odrazem komplexní reality a nelze jej interpretovat zjednodušeně. Ukazuje jednak silné stránky českého vzdělávacího systému, jako je tradičně vysoká účast na středním vzdělávání, rozmanitost a obliba odborných vzdělávacích programů, dále množství pracovních příležitostí díky dobré ekonomické situaci posledních let, ale i slabší oblasti, kterými je účast populace na dalším vzdělávání. Dobrá ekonomická situace a plná zaměstnanost v posledních letech jsou faktory, které mohly jistým způsobem zakrývat některé nedostatky systému. Je pravděpodobné, že v důsledku ekonomického oslabení následujícího po pandemii Covid-19 se stanou slabá místa více patrnými.