Specifickou prevenci dále členíme do tří úrovní. Tyto úrovně jsou vydefinovány v závislosti na tom, jaká je cílová skupina programu, jaká je míra jejího ohrožení rizikovým chováním. Podle toho je pak volena intenzita programu, prostředky a nástroje, které program využívá, na jaké úrovni zapojení je cílová skupina atd. Obecně platí, že čím větší je hloubka a intenzita programu, tím více využívá různých speciálně pedagogických, psychologických a psychoterapeutických technik a postupů. To znamená, že se s každou úrovní zásadně zvyšují požadavky na vzdělání a celkovou profesní erudici realizátora programu. Některé z nejvíce specializovaných náročných programů mohou realizovat již výhradně pracovníci s psychologickým a minimálně poradenským vzděláním. (Gallà et al., 2005; Černý, 2010).
Všeobecná primární prevence je zaměřena na běžnou populaci dětí a mládeže bez rozdělování na méně či více rizikové skupiny. Zohledňuje se pouze věkové složení, případně specifika daná např. sociálními nebo jinými faktory. Patří sem programy pro větší počet osob (třída či menší sociální skupina). V praxi ve většině případů dostačuje na realizaci programu všeobecné primární prevence SŠ vzdělání, základní lektorský výcvik, úplné vzdělání školního metodika prevence, realizují ho i lidé specifickými dovednostmi – např. záchranáři, policisté. Cílem je např. zamezit nebo oddálit užívání návykových látek. Jedná se o tematické programy se zpracovanou metodikou (např. preventivní program Unplugged), (Černý, 2010).
Selektivní primární prevence se zaměřuje na skupiny osob, u kterých jsou ve zvýšené míře
přítomny rizikové faktory pro vznik a vývoj různých forem rizikového chování, tj. jsou více ohrožené (např. zvýšeně
vystavené působení rizikových faktorů) než jiné skupiny populace. Rizikové skupiny lze identifikovat na základě
biologických, psychologických, sociálních nebo environmentálních rizikových faktorů souvisejících s rizikovým
chováním, a dále podle věku, pohlaví, rodinné historie, místa bydliště nebo úrovně sociálního znevýhodnění (Gallà et
al.,
2005). Jedná se např. děti alkoholiků, studenti, kteří nedokončili školu nebo kteří mají zhoršený prospěch. Většinou se
zde pracuje s menšími skupinami či jednotlivci. Není posuzována aktuální situace jednotlivce, hodnotí
se pouze na základě své příslušnosti k popisované skupině (např. Romové, třída na základní škole
praktické apod.) a na základě této příslušnosti je navržen selektivní program. Patří sem i různé intenzívní
nespecifické sociálně-psychologické skupinové programy posilující např. sociální dovednosti, komunikaci, vztahy
atd. Vzhledem k práci s cílovou skupinou se zvýšeným rizikem, se zde klade větší důraz na vzdělání
preventisty (vhodná je např. speciální pedagogika, psychologie, adiktologie atd., povinný je alespoň Bc. Stupeň VŠ,
rozsáhlejší speciální trénink, základní sebezkušenost, ale opět tento rozsah splňuje specializační studium ŠMP) (
volně dle Černý, 2010).
Indikovaná primární prevence se zaměřuje na jedince či skupinu, kteří jsou vystaveni působení výrazně rizikových faktorů, případně u kterých se již vyskytly projevy rizikového chování. Snahou je podchytit problém co nejdříve, správně posoudit a vyhodnotit potřebnost specifických intervencí a neprodleně tyto intervence zahájit. Jedná se již o práci s dětmi a mládeží, u kterých je zvýšené riziko výskytu či již počínající projevy rizikového chování (Černý, 2010). Podstatou indikované prevence je, že jedinec byl do vybrané skupiny indikován – tedy vybrán dle posouzení své individuální situace (diagnostikou, screeningem, dotazníky apod.). Cílem indikované prevence není jen např. oddálení užívání drog, ale také snížení frekvence a objemu užívaných drog a zmírnění následků jejich užívání. Dalším cílem je porozumět rizikovému chování prostřednictvím vymezení rizikových a protektivních faktorů, především z oblasti individuálních rizikových faktorů vztahujících se k duševním problémům (např. externalizující a internalizující poruchy, děti s ADHD), které se vyskytují již v dětství a které zvyšují riziko problémů s drogami (EMCDDA, 2009). Nedílnou součástí indikované prevence je vyhodnocení (screening) rizikovosti jednotlivce z hlediska užívání návykových látek (Mrazek & Haggerty, 1994; Kalina et al., 2003; NIDA, 2003; EMCDDA, 2009). Tato úroveň prevence již vyžaduje např. speciální pedagogické, psychologické, adiktologické nebo jiné podobné vzdělání pro práci preventisty, je nárokován Mgr. Stupeň VŠ studia, speciální trénink a dvouletá praxe pro samostatnou práci. (Černý, 2010). Na této úrovni lze s klientem preventivně pracovat individuálně i skupinově.
Grafické znázornění umístění všeobecné, selektivní a indikované prevence v systému prevence, přejatá z materiálů MCDDA (MCDDA, 2009) dobře znázorňuje komplikovanost hranic jednotlivých oblastí, jejich vzájemné přesahy i přibližný rozsah intervencí (velikost dané oblasti je orientačně úměrná množství poskytovaných intervencí a velkosti cílové populace).
Oblast včasné intervence (Early intervention) je součástí indikované prevence, avšak na samotné hranici léčby (Treatment). Využívá tedy již léčebných, terapeutických nástrojů k péči o jedince, jejich potíže se již do značné míry rozvinuly (jsou silně ohrožení rozvojem závislostního chování), ale stále ještě u nich nebyla stanovena klinická diagnóza (dle MKN-10 či DSM-IV, nesplňují plně kritéria diagnózy), která by zakládala důvod k léčbě v pravém slova smyslu. V tabulce můžeme též sledovat směr zacílení péče (FOCUS) od obecné populace směrem k potřebám podskupin a následně k rizikům jednotlivce. Tabulka zohledňuje také úroveň medikalizace (Level of medicalisation – posun od školské k medicínské oblasti), která je v našem pojetí úměrná zvyšujícím se nárokům na vzdělání a profesní přípravu odborníků, kteří v daném typu prevence působí.
Výhody všeobecné prevence je zasažení velkého počtu populace a nestigmatizace účastníků. Nevýhodou naproti tomu je, že výhody pro jednotlivé účastníky jsou malé a jejich neosobní povaha je obtížně motivuje ke změně. Naproti tomu výhodou selektivní a indikované prevence je profit skupiny a jednotlivců z cíleného programu. Daný problém lze ještě řešit v raném stádium. Nevýhodou někdy je obtížná identifikace osob, které jsou vystaveni riziku duševních poruch v budoucnosti a stigmatizace osob (Mrazek & Haggerty, 1994).
zpracovala Veronika Pavlas Martanová, květen 2014