Národní pedagogický institut České republiky (dříve Národní ústav pro vzdělávání)

Zařazení dalšího profesního vzdělávání do sytému celoživotního učení

Na podkladě definice a struktury celoživotního učení, je třeba si upřesnit obsah „dalšího profesního  vzdělávání“  a jeho zařazení do existujícího vzdělávacího systému, který se prezentuje ve dvou základních komponentech a to – počátečního vzdělávání, zabezpečované prostřednictvím strukturalizované školské vzdělávací soustavy  a navazujícím dalším vzděláváním po jejím individuálním ukončením, tj. po získání základního, středního nebo vysokoškolského stupně vzdělání. Navazující nebo často současně probíhající další vzdělávání se dále člení na občanské, zájmové a profesní vzdělávání. V textu projektu Koncept se používá termín další vzdělávání ve smyslu zejména ve smyslu dalšího profesního vzdělávání.

Další profesní vzdělávání, které se přímo vztahuje k pracovnímu zařazení (k získání nebo udržení si pracovní pozice) nebo k profesní přípravě na něj, lze dále členit na rekvalifikace (získání nové kvalifikace), na zvýšení současné kvalifikace jejím rozšířením, prohloubením nebo doplněním či obnovením a normotvorné kvalifikace vyplývající z právních předpisů nebo norem, které jsou podmínkou k získání nebo k udržení si „předepsané“ odborné způsobilosti pro výkon určité pracovní pozice.

Další profesní vzdělávání, tj. vzdělávání na trhu práce za účelem získání nebo udržení zaměstnání, a kdo ho může realizovat v plné šíři, je stanoveno definicí rekvalifikace zákonem č. 435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v paragrafech  108-110 v páté části zákona s názvem  Aktivní politika zaměstnanosti“

Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala.

Pro získání celostátně platného dokladu o absolvování vzdělávacích aktivit v dalším profesním vzdělávání, může rekvalifikaci provádět

a) zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle tohoto zákona, 

b) zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu,

 c) škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol, nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem,  

 d) zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu,

Rekvalifikace zaměstnanců

Rekvalifikace může být prováděna i u zaměstnavatele v zájmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Rekvalifikace zaměstnanců se provádí na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Rekvalifikace zaměstnanců se uskutečňuje v pracovní době a tuto dobu přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se uskutečňuje, jen pokud je to nezbytné vzhledem k jejímu zabezpečení.

Kvalita v dalším profesním vzdělávání

Kvalita čili jakost a kvantita patří ve filosofii mezi základní kategorie, z nichž první je podmíněna dostupným smyslovým poznáním vnímajícím subjektem a okolnostmi tohoto vnímání, obtížně vyjádřitelné měřitelnými veličinami, v podstatě odpovídá na otázku „jaký?“, druhá pak je podmíněna měřitelnými jednotkami a v podstatě odpovídá na otázku „kolik?“

Pojem kvality se v současnosti přenesl zejména do běžného života, do obchodu a marketingu, kde znamená praktické ocenění dobrého ("kvalitního") zboží nebo služby, a to i v teoretických souvislostech (např. "kvalita života"). Oproti označení „dobrý“ budí slovo „kvalitní“ dojem hodnocení jaksi objektivního a často znamená vysokou jakost („kvalitní výrobek“).

Z hlediska klasické poltické ekonomie lze považovat další vzdělávání za určitý typ zvláštního zboží (produktu), jehož užitná hodnota spočívá, a v tom je jeho zvláštnost, v potřebě jak jedinců (zájmové další vzdělávání), tak různých korporací (další profesní vzdělávání) a společnosti (další občanské vzdělávání) pro plnohodnotné společenské uplatnění. Tento nástroj – další vzdělávání – není konečným cílem, ale prostředkem k dosažení vytyčených cílů, zejména sociální zařazením ve struktuře společnosti,  jeho hodnota je pak ovlivňována různými intervencemi jak ze strany korporací (sdružení), tak ze stany jednotlivých států nebo vyšších ekonomických jednotek, které mohou očekávanou kvalitu pozitivně (legislativou) nebo negativně (podmínky výběrového řízení) ovlivnit.

Kvalitu dalšího profesního vzdělávání ovlivňuje nebo lépe řečeno kvalita dalšího profesního vzdělávání je dána jeho cílem, tj. získáním a ověřením deklarovaných znalostí, vědomostí a dovedností pro zvýšení zaměstnanosti tj. získání zaměstnání nebo k udržení zaměstnání nebo k další profesní mobilitě absolventů dalšího profesního vzdělávání (někdy definované v zahraničních materiálech jako podmínka nebo podpora sociální mobility), vycházející ze současných i očekávaných potřeb nejen požadavků zaměstnavatelské sféry, ale i společenskými potřebami. Tato část kvality by měla vycházet nebo se opírat o zatím dvě poměrně málo používaných soustav:

• Národní soustava povolání (NSP), která je otevřená a veřejně dostupná internetová databáze informací o povoláních na českém trhu práce. U každého povolání jsou popsány pracovní činnosti, pracovní podmínky, zdravotní a kvalifikační požadavky, požadované kompetence. Povolání jsou začleňována do soustavy dle oboru a kvalifikační úrovně a jsou charakterizována činnostmi, pracovními podmínkami, zdravotními a kvalifikačními požadavky, požadovanými kompetencemi.
• Národní soustava kvalifikací (NSK) je veřejně přístupný registr všech úplných a profesních kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných a uznávaných na území České republiky. Popisuje nejenom úplné kvalifikace, které člověk obvykle získá ve škole, ale také kvalifikace profesní, které jsou částí určitého povolání.

Klíčové prvky ovlivňující kvalitu dalšího profesního vzdělávání

Úroveň kvality dalšího profesního vzdělávání ovlivňuje přímo i nepřímo řada skutečností, největší roli při jeho tvorbě hrají současně i čtyři konkurenční výhody:

• kvalitní lektor,
• kvalitní vzdělávací organizace,
• nositel známky kvality,
• členství ve sdružení institucí vzdělávání.

Kvalitní lektor

Desatero kvalitního lektora bylo zpracováno Asociací institucí vzdělávání dospělých (dále AIVD ČR) a přijato její Valnou hromadou jako doporučení pro členskou základnu:

1. je vždy čestný ve vztahu k zaměstnavateli, zadavateli i účastníkům vzdělávání, dodržuje etický kodex a další dohodnutá pravidla,
2. je respektovanou osobností, odborníkem s komplexními a aktuálními poznatky v oboru, ve kterém působí,
3. dělá svou práci rád a vnímá ji jako poslání, je vstřícný a přátelský, trpělivý a empatický, má autoritu, povzbuzuje a vede účastníky, je předvídavý, kreativní a schopný improvizace,
4. neustále aktualizuje své lektorské a odborné kompetence, účastní se vzdělávacích a rozvojových akcí, studuje odborné zdroje, popř. sám publikuje,
5. přijímá supervizi své práce jako cestu ke kvalitě,
6. analyzuje a respektuje potřeby klienta v rámci své odbornosti a zadání, dosahuje cílů, které se zavázal naplnit,
7. dokáže provést klienta procesem přípravy, realizace a evaluace vzdělávacího procesu,
8. zná širokou škálu metod a technik vzdělávání a využívá je s ohledem na obsah a cíle vzdělávání i cílovou skupinu,
9.  je schopen týmové spolupráce,
10. šíří a podporuje dobré jméno instituce svou profesionalitou, chováním a vystupováním.

Kvalitní vzdělávací instituce

Desatero kvalitní vzdělávací instituce bylo zpracováno AIVD ČR a přijato Valnou hromadou jako doporučení pro členskou základnu:

1.  Kvalitní instituce je ve své odbornosti uznávanou autoritou, je strategicky řízena a pečuje o svůj neustálý rozvoj,
2. dodržuje sjednané dohody, respektuje příslušné právní předpisy, je členem respektovaných profesních sdružení a chová se eticky i vůči konkurenci,
3. je zákaznicky orientována, klient je vždy v centru její pozornosti,
4. dokáže nejen úspěšně nabídnout svůj produkt, ale také klientovi při jeho volbě komplexně poradit,
5. je schopna realizovat vzdělávání na klíč podle potřeb klienta, využívá vlastní studijní materiál y a didaktické pomůcky,
6. pečuje o trvalé zvyšování kvality svých lektorů a dalších spolupracovníků,
7. realizuje vzdělávací akce v prostorách odpovídajících hygienickým a psychohygienickým zásadám, dbá na odpovídající komfort při vzdělávacích akcích,
8. využívá moderní technologie a aplikuje aktuální poznatky andragogiky,
9.  je schopna předložit reference, vč . kontaktu na referenční osoby,
10. snaží se nejen naplnit, ale i předčít očekávání svých klientů.

 

Nositel známky kvality

Obecně lze konstatovat, že cílem známky kvality je přispět k posílení důvěry v odbornou a etickou profesionalitu držitelů známky kvality a zlepšit tak orientaci při identifikaci poskytovaných poradenských a vzdělávacích služeb institucí vzdělávání, ale poradenské a vzdělávací firmy se jí též prezentují pro získání konkurenční výhody na trhu dalšího profesního vzdělávání:

Známky nositele kvality lze rozdělit na:

• domácí, za které lze považovat:
• • akreditace rekvalifikačních programů MŠMT,
  • akreditace vzdělávacích programů podle zvláštního právního předpisu,
  • upravené vzdělávací programy středních škol a akreditované studijní programy vysokých škol, 

• finančně poměrně náročné standardizované nástroje prokazující systémové řízení kvality:
• • ISO (mezinárodně respektované normy) instituce jako je ČSN EN ISO 9001: 2001, která je základním standardem řízení firemních procesů - systém managementu jakosti, univerzální standard, rámec řízení firemních procesů - jeho požadavky jsou formulovány tak, aby byly aplikovatelné pro jakoukoli organizaci vyrábějící libovolné druhy výrobků nebo poskytující kterékoli typ služeb svým zákazníkům,
  • EDUIQ 9001 je model systému managementu kvality pro vzdělávací instituce poskytující služby dalšího profesního vzdělávání a specifikuje požadavky oborově zaměřené na vzdělávací instituce (management kvality, politiku jakosti, požadavky na poskytování zdrojů a specifické požadavky na lidské zdroje,
  • KVIS (Kvalita, Vzdělávací Instituce, Sebehodnocení) je model komplexního zajišťování a prokazování kvality vzdělávacích institucí, poskytujících další profesní vzdělávání (oborová certifikace), který vychází ze zkušeností s modely sebehodnocení podle sedmi kritérií pro řízení standardu klíčových procesů a zdrojů prokazování.
  • Q FOR je jednoduchý model (metoda), který umožňuje vzdělávacím a poradenským firmám doložit na trhu dalšího profesního vzdělávání svou kvalitu a profesionalitu, a to jak v obecné, sektorové a regionální rovině, tak i pro specifické organizace, jednotnou metodologií a evropskými certifikáty evropské dozorčí komise.

• národní veřejné instituce, jejichž cílem je kontrola kvality a evaluace, ve kterých i přes výrazný podíl soukromého financování dalšího profesního vzdělávání, podporuje státní sektor zajišťování a zvyšování kvality soukromých poskytovatelů dalšího profesního  vzdělávání.

 

Členství ve sdružení institucí vzdělávání.

Příklady českých asociací a sdružení vzdělávacích institucí:

• Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR: cílem profesního sdružení je prosazovat zájmy a potřeby institucí vzdělávání dospělých).
• Asociace institucí manažerského vzdělávání, o.s.: sdružuje vzdělávací instituce a další subjekty, které poskytují služby v oblasti manažerského vzdělávání, programy BBA, MBA, MSc, LLM a DBA).
• Unie školských asociací – CZESHA: přispívá k vzájemné výměně informací a zkušeností, aktivně se podílí na tvorbě a prosazování koncepcí vzdělávacího systému – zahrnuje různé asociace základních, středních, a vysokých veřejných i soukromých škol, ale též asociace zájmových skupin na všech stupňů vzdělávání – např. Linguae – Asociace škol s rozšířenou výukou jazyků;  Asociace jazykových škol české republiky; Česká asociace MBA škol (CAMBAS) apod).

 Příklady mezinárodních asociací a sdružení vzdělávacích institucí:

• EAEA  (Europaen Associetion for the Eduction od Adults - Evropská asociace pro vzdělávání dospělých): evropská nezisková nevládní organizace )se 127 členskými organizacemi ze 43 zemí, které pracují v oblasti vzdělávání dospělých, je současně i mezinárodním neziskovým sdružením, jehož cílem je propojit a představit evropské organizace, které jsou přímo zapojené do vzdělávání dospělých. Zaměřuje se primárně na nevládní neziskové organizace, jejichž hlavním cílem je vzdělávání dospělých, což funguje hlavně prostřednictvím národních koordinačních orgánů v oblasti vzdělávání dospělých. EAEA, původně známa jako Evropský úřad pro vzdělávání dospělých, byla založena v roce 1953. Mezi hlavní role EAEA patří:
• • prosazování celoživotního učení na evropské úrovni,
  • rozvoj praxe prostřednictvím projektů, publikací a školení,
  • poskytování informací a služeb členské základně,.
  • mezinárodní spolupráce.

Příklady spolupracujících organizací sociálních partnerů Rady hospodářské a sociální dohody ČR:

• strana zaměstnanců (Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) a Asociace samostatných odborů (ASO),
• strana zaměstnavatelů (Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR (KZPS).

Veřejné zakázky pro dodavatele dalšího (profesního) vzdělávání

Významnou část dalšího profesního vzdělávání jako službu nakupují služby zaměstnanosti, konkrétně Úřad práce České republiky a při jejich výběru se řídí zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

V současné době však mimo financí ze státního rozpočtu (tzv. národní APZ), jsou uvedené služby financovány i z  ESF v rámci jednotlivých projektů, nejjednodušší výběr dodavatelů uvedených služeb je upraven Přílohou D9 Metodického pokynu pro zadávání zakázek v bodě 2 Zadávání zakázek, na které se nevztahují postupy upravené zákonem č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách. (Blíže a detailně upraveno www.esfcr.cz)

Bod 2.1 upravuje Zadávací postupy podle předpokládané hodnoty bez DPH zakázky, kdy zadavatel zadá zakázku jedním z následujících postupů:

• 2.1.1 Zadávání zakázek s předpokládanou hodnotou nepřesahující 500 000 Kč,
• 2.1.2 Zadávání zakázek s předpokládanou hodnotou přesahující 500 000 Kč a nedosahující 1 000 000 Kč.

Podmínkou zveřejnění výzvy při zadávání zakázek přesahující 500 000 Kč a nedosahující 1 000 000 Kč bez DPH je její zveřejnění v detailní podobě na webové stránce www.esfcr.cz. Je vhodné, aby zadavatel výzvu zveřejnil také na jiných všeobecně dostupných místech (např. v tisku, na dalších webových stránkách apod.) a též oslovit rovněž 3 dodavatele nabízející požadované plnění na trhu a o kterých lze předpokládat, že jsou schopni požadované plnění řádně a včas dodat.

Směrnice generálního ředitele ÚP ČR č. 16/2011 „Zadávání veřejných zakázek k zabezpečení rekvalifikací, poradenských činností a pracovní rehabilitace Úřadem práce ČR„ a Směrnice generálního ředitele ÚP ČR č. 18/2012 „Zásady pro zadávání veřejných zakázek, uzavírání smluv a používání přímých objednávek na Úřadu práce České republiky ve smyslu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů“ stanovují vnitřní postupy ÚP ČR pro výkon výše uvedených činností.  Směrnice  jen upřesňují a vysvětlují kroky stanovené zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů a Metodickým pokynem pro zadávání zakázek OP LZZ (D9) v platném znění a nezakládají žádné povinnosti nad rámec těchto aktů, které by nebyly přeneseny do ZD a jejich příloh.

Z podkladů dotazníkové akce a kulatých stolů, které proběhly v první etapě projektu „MIKOP“ – Standardizace služeb zaměstnanosti- , jehož cílem je zabezpečit poskytované služby ve stejném rozsahu a kvalitě, vyplývá nezbytnost a pravděpodobně doporučení zeslabit podíl ceny nabízených služeb v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, poradenských služeb a rekvalifikací při jejich hodnocení a zesílit podíl kvality nabízených a zaměstnavateli požadovaných poradenských a rekvalifikačních služeb.   

Předcházející zjednodušený postup vycházel ze zásad popsaných v již zrušených   - Oznámení SSZ č. 17/2005, č. 27/2005 a č. 28/2005 a také dle obecných principů transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace a současně respektující ceny v místě a čase obvyklé (v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách v platném znění v roce 2005). Dále bylo u dodavatelů požadovaných služeb nutné splnit náležitosti odborné způsobilosti dle § 108 odst. 2. ZoZ ve znění pozdějších předpisů tak, aby postup při výběru dodavatelů byl maximálně zjednodušen a oproštěn od administrativně byrokratické zátěže a splnil požadované očekávání, které je předmětem trvalé diskuse k řešení flexibilních služeb zaměstnanosti.

V Oznámení MPSV SSZ č. 27/2005 „Zadávání zakázek při zabezpečování rekvalifikace, poradenských činností a pracovní rehabilitace“ bylo definováno i následné hodnocení nabídek

Nabídky je nutno posuzovat a hodnotit komplexně, a to zejména z hlediska

• nabídkové ceny,
• kvality nabízených služeb (např. úrovně výuky a organizačního zajištění),
• místa realizace zakázky (např. dopravní dosažitelnosti pro účastníky, výše cestovních náhrad),
• termínu realizace zakázky.

Při posuzování nabídek zabezpečení rekvalifikace zaměstnanců je nutno přihlížet i k oprávněným požadavkům zaměstnavatelů.

Mezi hlavní doporučení klíčové aktivity „Kvalita dalšího vzdělávaní" Projektu Koncept lze považovat:

Stát má rozhodující úlohu při vytváření prvků kvality v dalším profesním vzdělávání, a to:

• postupně zavádět nové prvky dalšího profesního  vzdělávání v případě nedostatečnosti fungování současného systému h dalšího profesního vzdělávání,
• postupně zabezpečit jednotným výstupním kvalifikačním dokladem „Osvědčení o rekvalifikaci“  přehlednost a vypovídající hodnotu o skutečně nabytých a prověřených odborných dovednostech účastníkem a akceptovatelné ze strany zaměstnavatelů jako opírající se o  Národní soustavu povolání a Národní soustava kvalifikací,
• podpořit rozvoj dalšího profesního vzdělávání, které je ve většině států silně provázáno s konkrétní strukturou dalšího kvalifikačního vzdělávání, a doprovázeno formulací kvalitativních kritérií pro  efektivitu vynakládaných státních finančních prostředků na základě principu uznávání výstupů učení – learning outcomes,
• zvyšovat konkurenceschopnost trhu dalšího profesního vzdělávání jako podmínku zvýšení jeho kvality v odpovídajícím obsahu a časové náročnosti.

Zákon č. 179/2006 Sb. jako nástroj kvality dalšího vzdělávání

(Zákon umožňuje získat kvalifikační doklad o absolvování dílčí nebo úplné kvalifikace, vycházející ze školských vzdělávacích programů často přeformulovaných na transparentní kvalifikace ve vazbě na trh práce (pracovní pozice) a na prostupnost počátečního a dalšího profesního vzdělávání propojeným se školskými zákony) – v podstatě nahrazuje stupeň neabsolvovaného počátečního vzdělávání a zabezpečuje neexistující kvalifikace ve školské soustavě.

• nejobjektivnějším kritériem kvality dalšího profesního vzdělávání je kvalita jeho výstupů na základě jejich porovnání s jednoznačně popsanou transparentní vzorovou podobou (etalon),
• posuzování kvality dalšího profesního vzdělávání je různorodé, některé jsou na vstupu (akreditované vzdělávací programy), některá podle obsahu daného právními předpisy, mírou úspěšnosti  zkoušek, ale i rozhodujícím prvkem – uplatnění se (úspěšnost) na trhu práce.
• celý systém ověřování je tedy postaven na principu hodnocení výstupů prostřednictvím dvou standardů -  tzv. kvalifikačního (stanoví, co je třeba pro získání příslušné kvalifikace a kompetencí umět) a tzv. hodnotící (stanoví, jakými kritérii a postupy se zjistí, zda uchazeč skutečně disponuje kompetencemi stanovenými v kvalifikačním standardu) realizované tzv. autorizované osoby (fyzické nebo právnické osoby), které mají oprávněnou autorizaci, vydanou tzv. autorizujícím orgánem (příslušné ministerstvo), pro celostátně platné osvědčení.
• dílčí kvalifikace a tvorba jejich standardů probíhá v Sektorových radách složených z reprezentativních zástupců zaměstnavatelů příslušného odvětví a odpovídají reálným současným potřebám trhu práce.

Kvalita poskytovaných kurzů dalšího profesního vzdělávání

• členění kurzů dalšího profesního vzdělávání dle standardizace stanovených v právních předpisech podle jednotlivých kritérií - závaznost obsahu kurzů, objednavatele kurzu, formy a požadavku na obsah či výstup a kritéria úspěšnosti kurzu,
• prioritní jsou kursy dalšího profesního vzdělávání financované z veřejných zdrojů a  právními předpisy normované kursy (rekvalifikační vzdělávání, akreditované vzdělávání (mimo rekvalifikací), normativní vzdělávání),
• základní prvky sledované kvality
• • zajišťování legislativního a institucionálního prostředí (ze strany státu),
  • zajišťování kvality na vstupu, v průběhu a při výstupu kurzu dalšího vzdělávání,

• návrh na propojení a převod rekvalifikačních kursů do systému dílčích kvalifikací a ukončením závěrečnou zkouško a výstupním dokladem „Osvědčení o rekvalifikaci“,
• podpora komunikacím všech resortních akreditačních komisí pro sjednocení procedur postupů při akreditacích vzdělávacích programů nebo vzdělávacích institucí, sjednocení kontrol v průběhu realizace dalšího vzdělávání (celkem cca 6 akreditačních komisí),
• zahrnutí všech normativních kvalifikací do Národní soustavy kvalifikací takovým způsobem, aby byly zrušeny specifické právní předpisy,
• podpora účastníků a objednatelů (jednotlivec nebo zaměstnavatel) dalšího vzdělávání neregulované státem poskytnutím nástrojů pro hodnocení kvality vzdělávacích institucí a  kvality lektora dalšího vzdělávání.

Rating – nástroj hodnocení kvality vzdělávacích institucí

• Podstatou tohoto principu je přiblížit jednoduchým způsobem veřejnosti míru kvality vzdělávacích institucí, aniž by se musela podrobně orientovat v jednotlivých kritériích, která tuto kvalitu vytvářejí. Tato metoda je obdobou ratování hotelů – udělování počtu hvězdiček dle kvality.
• Cílem jednoduché formulace výstupu, shrnujícího celou řadu kritérií vzdělávacích institucí je, že by mělo být každému zákazníkovi zřejmé, jakou míru kvality může od vzdělávací instituce očekávat, aniž by se sám musel orientovat ve všech faktorech, které kvalitu instituce charakterizují.
• Rating probíhá cyklicky a poměrně často, udělený rating musí být pro zákazníka aktuální. Pokud bude chtít vzdělávací instituce zlepšit jednotlivé procesy pro vyšší ohodnocení, musí respektovat adekvátní čas na změnu.
• Výsledky ratingu musí být zveřejněny na webových stránkách se všemi informacemi o jeho systému, metodách hodnocení a zejména o vzdělávacích institucích s uznanou hodnotou aktuálně platného ratingu. Rating tak plní funkci marketingového nástroje pro vzdělávací instituce.
• Systém ratingu mohou využít následující typy vzdělávacích institucí::
• • vzdělávací instituce, pro něž jsou služby dalšího profesního vzdělávání předmětem jejich hlavní činnosti,
  • školy jakéhokoli stupně, soukromé nebo státní, pro něž představují služby dalšího profesního vzdělávání doplňkovou činnost,
  • útvary vzdělávání, které existují v subjektech s jiným předmětem činnosti než dalším profesním  vzděláváním a které poskytují vzdělávací služby nejen vlastním zaměstnancem, ale i jako placenou službu externím zákazníkům.
• Základními metodami ratingu jsou:
• • autoevaluace (formou strukturovaného dotazníku),
  • hodnocení zákazníkem,
  • externí hodnocení (posouzení provede Instituce zajišťující rating).
• Strukturovaný dotazník zaslaný Instituci zabezpečující rating obsahuje jednoznačné otázky pro měřitelné a ověřitelné odpovědi. Otázky, jak kvalitativního tak kvantitativního charakteru, se týkají dílčích charakteristik vzdělávací instituce, která je vyplňuje.
• Součástí podkladů pro externí hodnocení je i zpětná vazba účastníků kurzů a zákazníků kurzů dalšího profesního vzdělávání. Toto hodnocení – otázky, které vyplní výhradně účastník kurzu, zákazník nebo zadavatel, je nedíonou součástí strukturovaného dotazníku.
• Role budoucího Instituce zajišťující rating:
• • celostátně řídit systém ratingu,
  • komunikovat se vzdělávacími institucemi ke zvládnutí autoevaluace,
  • spravovat webové stránky poskytující informace o systému ratingu a o udělených hodnotách ratingu jednotlivým vzdělávacím institucím,
  • vytvářet a aktualizovat metodiky přidělování ratingu a provádění auditů,
  • zajišťovat auditory pro externí posouzení autoevaluačních dotazníků,
  • řídit činnost auditorů a spolupracovat s nimi na evaluačních zprávách,
  • přidělovat hodnoty ratingu vzdělávacím institucím na základě jasně daných kritérií,
  • získávat zpětnou vazbu ohledně relevantnosti jednotlivých kritérií kvality,
  • zajišťovat propagaci systému ratingu jak u vzdělávacích institucí tak u veřejnosti (zákazníci či potenciální zákazníci).

 Hodnocení kvality lektora dalšího vzdělávání

• Předpokladem úspěšné činnosti lektora je jak odborná teoretická a praktická znalost přednášeného oboru, ale i základní znalost andragogiky, které předpokládají pedagogické mistrovství, mezi které lze zahrnout i pedagogické schopnosti, psychologie osobnosti, motivační, organizační, rétorické, komunikativní, didaktické a kreativní schopnosti.
• Výkon činnosti profesního lektora je a může být předmětem dílčí kvalifikace lektora dalšího profesního vzdělávání v rámci právního rámce zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího profesního vzdělávání.
• Dílčí kvalifikace lektora vychází z následujících požadavků na některé lektorské znalosti a dovednosti, které by mu měly být vlastní:
• • znalosti psychologie, sociologie, andragogiky,
  • organizační dovednosti, řízení času, orientace na výsledky a výstupy,
  • znalost a schopnost metod využívaných v dalším profesním vzdělávání, adekvátně metody volit a vhodně je používat,
  • komunikační schopnosti lektora se zákazníkem i účastníkem kurzu dalšího profesního  vzdělávání,
  • schopnost hodnotit dosažené výsledky,
  • schopnost zvládat multimediální technologie využívané při realizaci dalšího profesního vzdělávání.

Autor: PhDr. Petr Kaplan