Finsko – přijímá se na základě prospěchu a kritérií, která si stanovuje sama škola.
Po základní škole, v 15 letech, mají žáci na výběr mezi odbornou školou a všeobecně zaměřenou střední školou
(ekvivalent gymnázií). Všeobecně zaměřené školy mohou stanovovat určité podmínky, obvykle to bývá průměr známek
z předchozího vzdělávání jako vstupní kritérium. Kritéria se mohou lišit. Nejlepší střední školy stanovují vyšší
kritéria, vzhledem k velkému zájmu uchazečů. V případě odborných škol existují také rozdíly. Některé studijní
obory jsou oblíbenější, a tedy jejich kapacita je nižší než zájem. Kritéria pro přijetí si stanovují školy samy.
Existuje řešení i pro ty, kdo se ke studiu na střední škole s maturitou nedostanou. Mohou navštěvovat kurzy
zaměřené na získávání pracovních dovedností, které jsou spojeny s výkonem konkrétní práce. Například ve městě
Ivalo mohou mladí lidé pracovat v místním rádiu. Zároveň si během přípravy stanovují plán, jak navázat (studiem či
prací).
Švédsko – rozhodují známky a rozsah a kvalita studia na základní škole.
Tříleté střední školy ve Švédsku jsou určeny pro žáky, kteří dokončí devítileté studium na základní škole (16 let).
Přijímací proces je postaven na známkách ze základní školy. Při zájmu o další studium záleží na tom, kolika
předměty na základní škole žáci úspěšně prošli. Ti, kteří uspěli ve švédštině, angličtině, matematice a dalších
pěti volitelných předmětech, mohou pokračovat na odborné střední škole. Ti, kteří uspěli ve švédštině, angličtině
a matematice a dalších devíti volitelných předmětech, mohou pokračovat na školách připravujících žáky ke
studiu na VŠ. Celkem mohou žáci získat hodnocení v 16 předmětech.
Následuje porovnání známek ze základní školy (z 9. třídy). Ti s nejlepším průměrem jsou přijati dle kapacity
školy. Ve Švédsku se známkuje od 6. do 9. třídy na šestistupňové škále (A až F), stupně A až E znamenají, že
žák uspěl. Studenti, kteří neuspějí, mají možnost navštěvovat přípravné vzdělávací programy, které nejsou zakončeny
certifikátem (maturitou). Předpokládá se, že žáci budou následně pokračovat ve studiu nebo hledat práci.
Polsko – přijímá se často na základě takzvaných kompetenčních testů, i když stát tvrdí, že ty nemají být
kritériem k přijetí.
V Polsku existují tři úrovně středoškolského vzdělávání. První začíná po 6. třídě. Po jejím ukončení žáci absolvují
tzv. kompetenční testy, které však oficiálně nemají sloužit jako přijímací kritérium ke vstupu na tříleté nižší střední
školy (gymnázia). Tyto školy, a přijímání žáků na ně, jsou organizovány na základě spádových oblastí. Školy jsou
tlačeny k tomu, aby přijímaly žáky z oblasti, která je jim určena.
Klesající počet uchazečů ale vede k soupeření škol o žáky a lákání uchazečů mimo určené spádové oblasti.
Reálně tak v Polsku existují prestižní školy, které přijímají pouze uchazeče s vyšším skóre
z kompetenčních testů.
Nižší gymnázia jsou ukončena regulérní zkouškou (humanitní vědy, přírodní vědy, cizí jazyk). Do hodnocení studia se ale
počítá i jeho průběh. Obojí slouží jako přijímací kritéria k dalšímu studiu, buď na technické vyšší střední
škole, nebo na lyceu. Ty jsou zakončeny taktéž zkouškou (matura), která v drtivé většině slouží k přijímání
na VŠ.
Testy v 6. třídě, testy na konci nižšího stupně střední školy i maturitní testy připravuje, administruje
a hodnotí Centrální zkoušková komise a 8 regionálních komisí.
Německo – žáci mohou přecházet mezi různě obtížnými typy škol. Přijímá se na základě průměru známek, žáci si
ale mohou zvolit i alternativní typ zkoušky. Výběrový proces probíhá až během studia.
Základní škola (Grundschule) trvá čtyři roky. Existují jisté odlišnosti mezi spolkovými zeměmi, které se týkají délky
studia na Grundschule. Poté se žáci rozdělují do následujících typů škol: „Gymnasium“, „Realschule“ nebo
„Mittelschule“. Zde studují dalších osm až devět let. Přijímací zkoušky formou testu zde neprobíhají. V případě
prvních dvou typů jsou požadavky na průměr známek přísnější. Uchazeči mohou také absolvovat alternativní typ zkoušky,
tzv. Probeunterricht. To je forma zkoušky (kolokvia), kdy se uchazeči sejdou v jedné třídě a tam jsou jim
kladeny otázky, případně je zadáván písemný úkol. Zvláštností je, že tuhle zkoušku musejí podstoupit děti, které chtějí
přestoupit ze škol vyučujících podle pravidel Montessori. Systémy tří typů středních škol jsou propustné.
Například z méně náročné Mittelschule může žák přestoupit na Gymnasium, při obtížích může žák z Gymnasia
přestoupit na Realschule atp.
Výběrový proces tedy probíhá nikoliv před studiem, na základě simulované situace (testu či zkoušky), ale během studia,
kdy se ukáže, zda student je, či není schopen studium zvládnout. Když se projeví problémy, nebo naopak žák dokáže
zvládnout náročnější studium, je řešením přestup.
Velká Británie – silný vliv testů, které ale může žák skládat v termínu, který si zvolí, a u nezávislých
zkušebních komisí, které připravují i podobu zkoušek.
Školské systémy ve Spojeném království se liší dle jednotlivých zemí (Anglie, Wales, Skotsko, Severní
Irsko).
Společné mají rozdělení jednotlivých stupňů vzdělávání, které se liší pouze věkem dětí v okamžiku přechodu
mezi stupni. Platí, že Wales je tradičně více svázán s Anglií, kdežto Skotsko a Severní Irsko se liší více.
V Anglii začíná střední stupeň ve věku 11 let. Toto středoškolské studium je zakončeno zkouškou GCSE (General
Certificate of Secondary Education), platné pro Anglii, Wales a Severní Irsko. Zvláštností zkoušky (z hlediska
českých poměrů) je, že žák ji může absolvovat mezi 14 a 16 rokem. Zkoušku může uchazeč složit prostřednictvím pěti na
sobě nezávislých zkušebních komisí s různým statusem (2014), na jejichž činnost dohlíží Ofqual (Office of the
Regulators of Qualifications), neresortní organizace financovaná prostřednictvím ministerstva školství. Ta zkoušky
nepřipravuje, kontroluje ale jejich obsah a způsob provedení či hodnocení. Tato zkouška slouží jako vstupenka
k následnému studiu. Na nižší středoškolské studium zpravidla navazuje další dvouletý kurz. Do něj se přijímá
nejčastěji právě podle výsledků GCSE. Toto studium je ukončeno tzv. A-levels, zkouškami, které probíhají podle stejného
scénáře jako GCSE. Podle nich přijímá ke studiu většina univerzit.
Francie – centralizovaný vzdělávací systém, v němž plošně organizované zkoušky nehrají roli
v přijímacím řízení.
Školský systém ve Francii je svou strukturou podobný řadě jiných
evropských zemí, které dělí střední vzdělávání na dvě části. Ve 12 letech začíná první, čtyřletá část středoškolského
vzdělávání (collège). Školy přijímají do tohoto stupně studia všechny žáky, přijímací zkoušky se nekonají. Stejně jako
v Polsku přijímají školy uchazeče na základě spádových oblastí a stejně i zde probíhají na konci
posledního ročníku základní školy srovnávací testy, které však nehrají v přijímacím řízení roli. Collège je
zakončena první významnou zkouškou, tzv. brevet des collèges. Tato zkouška je povinná, avšak není požadována jako nutná
pro vstup do druhého stupně středního vzdělávání (lycée), ani nezaručuje přijetí. Součástí zkoušky je baterie testů
(matematika, francouzský jazyk, kompilát historie/geografie/občanské nauky, esej z kulturní historie), které
připravuje nezávislá organizace pod dohledem francouzské školní inspekce. Hodnocení však sestává i ze známek za
poslední rok nižší střední školy. Vyšší střední školství má podobnou strukturu jako to české: všeobecná lycea, odborná
lycea, profesně zaměřená lycea (učiliště). Přijímací zkoušky zde probíhají odlišně a v režii škol.
Závěry srovnání
Plošné přijímací testy na střední školy nejsou převažujícím řešením. Konkrétně u Finska, dlouhodobě oceňovaného
z hlediska výsledků vzdělávání, testy na této úrovni v podstatě neznají. Opačným příkladem je Polsko, které
se asi nejvíce blíží podobě, k níž směřuje ČR. Roli často hraje vícestupňové středoškolské vzdělání, které je
v ČR omezeno pouze na víceletá gymnázia. Například v Německu lze díky tomuto systému korigovat špatnou volbu
školy během studia.
Bohumil Kartous, EDUin
Za informace o vzdělávacích systémech v jednotlivých zemích děkujeme spolupracovníkům:
Ulla Keskitalo, Ivalon lukio (Finsko)
Michael Lindblad, University of Umeå (Švédsko)Wojciech Woźniak, University of Lodz (Polsko) Kateřina Lepič,
překladatelka (Německo).
