NÁVRH EVROPSKÉ KOMISE NA REVIZI DOPORUČENÍ O EVROPSKÉM RÁMCI KVALIFIKACÍ

Evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení (EQF) byl zřízen v roce 2008 doporučením Evropského parlamentu a Rady. Jeho cílem bylo zvýšit transparentnost, srovnatelnost a přenositelnost kvalifikací lidí v Evropě. Doporučení vytvořilo společný referenční rámec o osmi evropských obecných úrovních dosaženého vzdělání, který slouží jako „převodní tabulka“ mezi vnitrostátními systémy kvalifikací. Každá úroveň je vymezena pomocí znalostí, dovedností a kompetencí v poměrně abstraktním vyjádření. Jsou zahrnuty všechny druhy a úrovně vzdělávání a odborné přípravy, včetně těch, které vyplývají z formálního vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních, ale i kvalifikace ze soukromého sektoru a mezinárodní (odvětvové) kvalifikace. Úroveň 1 představuje nejnižší úroveň znalostí, úroveň 8 pak nejvyšší. V zásadě mohou k výsledkům učení, které odpovídají uvedeným osmi úrovním, vést veškeré možné způsoby učení, včetně neformálního a informálního učení.

Srovnání vnitrostátních úrovní kvalifikací s osmi úrovněmi Evropského rámce kvalifikací probíhá pomocí postupu označovaného jako „přiřazování“. V tomto kontextu jsou kvalifikace nejprve začleněny do vnitrostátního rámce kvalifikací (klasifikujícího vnitrostátní kvalifikace a jejich úrovně) a následně jsou pomocí převodní tabulky evropského rámce kvalifikací jejich úrovně srovnány napříč EU.

Doporučení o evropském rámci kvalifikací z roku 2008 vyzvalo členské státy, aby:

(1) do roku 2010 uvedly své systémy a úrovně kvalifikací do vztahu s osmi úrovněmi evropského rámce kvalifikací,

(2) do roku 2012 uváděly na nově vydaných osvědčeních/diplomech a/nebo dodatcích k osvědčením/diplomům úrovně evropského rámce kvalifikací.

Doporučení o Evropském rámci kvalifikací z roku 2008 se blíží svému plnému provedení. Evropského rámce kvalifikací se nyní účastní celkem 39 zemí, což vyjadřuje míru závazku dosáhnout celkového cíle transparentnosti a srovnatelnosti kvalifikací v celé Evropě. Do začátku roku 2016 dokončilo 22 členských států a pět třetích zemí proces přiřazování jejich vnitrostátních úrovní kvalifikací k Evropskému rámci kvalifikací. Tři členské státy předložily první přiřazovací zprávu, jejich zprávy však dosud procházely postupem schvalování v poradní skupině pro Evropský rámec kvalifikací. Zbývající tři členské státy plánovaly přiřazování na rok 2016. S výjimkou Itálie všechny země přiřadily své úrovně kvalifikací k Evropskému rámci kvalifikací prostřednictvím vnitrostátních rámců kvalifikací. Kromě toho do začátku roku 2016 uvádělo úrovně Evropského rámce kvalifikací na osvědčeních a diplomech patnáct zemí.

Evropský rámec kvalifikací je významnou hnací silou rozvoje vnitrostátních rámců kvalifikací. Tento rozvoj zahrnuje i související posun směrem k výsledkům učení a odklon od udělování kvalifikací na základě vstupních faktorů, jako je doba trvání studia nebo počet hodin strávených ve škole. Toto systémové zavádění popisů výsledků učení pro všechny úrovně a druhy kvalifikací se stává klíčovým prvkem pro modernizaci politik a postupů vzdělávání a odborné přípravy a vytváří příležitosti k flexibilnějším vzdělávacím drahám pro jednotlivce.

Evropská komise konstatuje, že přestože bylo doporučení o Evropském rámci kvalifikací z roku 2008 prováděno úspěšně, nebylo plně dosaženo jeho cílů v oblasti transparentnosti, srovnatelnosti a přenositelnosti kvalifikací. Hlavní důvod spočívá v omezeních doporučení samotného. Evropská komise proto navrhuje, že by doporučení o Evropském rámci kvalifikací mělo být revidováno s cílem řešit následující významné problémy:

  • Ne všechny země přiřadily celý svůj systém kvalifikací k Evropskému rámci kvalifikací, přestože je zastřešující koncepcí. Některé země zaměřily své přiřazování pouze na oblast odborného vzdělávání a přípravy, zatímco jiné země jsou do tohoto procesu nezačlenily svůj systém všeobecného vzdělávání. Ještě různorodější situace existuje v oblasti soukromých, neformálních a mezinárodních kvalifikací, které v některých zemích jsou součástí vnitrostátních rámců kvalifikací, v jiných však nikoli. Stávající doporučení nenabízí žádné prostředky, které by zaručily, aby byly všechny druhy kvalifikací (včetně kvalifikací ze soukromého sektoru) součástí vnitrostátních rámců kvalifikací. Kromě toho se systémy a rámce kvalifikací časem postupně mění a doporučení neobsahuje výzvu členským státům, aby přiřazování svého vnitrostátního rámce kvalifikací k evropskému rámci kvalifikací průběžně aktualizovaly.
  • Významné rozdíly mezi zeměmi v popisu obsahu obdobných kvalifikací. Neexistuje žádný společný evropský vzor pro popis kvalifikací a jejich výsledků učení. To ztěžuje jejich srovnatelnost. Kromě toho je často obtížné najít informace o obsahu určité kvalifikace, neboť obecně nejsou ani systematicky zařazeny v databázích a registrech kvalifikací, ani nejsou sdíleny na evropské úrovni. Komise a členské státy se na technické úrovni dohodly na předkládání minimálního souboru informací. Tento soubor by obsahoval nejen informace o výsledcích učení daných kvalifikací, ale i informace týkající se zajišťování kvality a případných kreditů.
  • Omezení výrazu „kompetence“ na význam „samostatnost a odpovědnost“. Výraz „kompetence“ použitý v kontextu deskriptorů výsledků učení ve třetím sloupci deskriptorů Evropského rámce kvalifikací v příloze II doporučení o evropském rámci kvalifikací z roku 2008 je omezen na význam „samostatnost a odpovědnost“. To není v souladu se zastřešující definicí kompetencí obecně užívanou v evropských politikách vzdělávání a odborné přípravy, jež je formulována v příloze I doporučení o evropském rámci kvalifikací z roku 2008: „prokazatelná schopnost používat znalosti, dovednosti a osobní, sociální nebo metodické schopnosti při práci a studiu a v profesním nebo osobním rozvoji“.
  • Důvěra v kvalitu a úroveň kvalifikací přiřazených k Evropskému rámci kvalifikací. Tato důvěra je nezbytná pro podporu mobility studujících a pracovníků v rámci odvětvových a zeměpisných hranic i napříč nimi. Stávající společné zásady zajišťování kvality však odkazují na zajišťování kvality obecně, a nikoli konkrétně na kvalifikace přiřazené k Evropskému rámci kvalifikací. Kromě toho se i přes zastřešující povahu Evropského rámce kvalifikací jeho zásady zajišťování kvality (příloha III doporučení z roku 2008 o Evropském rámci kvalifikací) týkají jen odborného vzdělávání a odborné přípravy a vysokoškolského vzdělávání, a proto neplatí pro kvalifikace: vyplývající ze všeobecného vzdělávání, vyplývající z validace neformálního a informálního učení v soukromém sektoru, mezinárodní kvalifikace (ať odvětvové, či jiné). To brání důvěře mezi členskými státy napříč plným spektrem kvalifikací.
  • Neexistují společné režimy pro přenos a akumulaci kreditů u kvalifikací přiřazených k Evropskému rámci kvalifikací. Ačkoli si Evropský rámec kvalifikací klade za cíl prosazovat flexibilní vzdělávací dráhy a zaměřuje se na výsledky učení nezávisle na tom, kde byla kvalifikace získána (tj. v jakémkoli odvětví prostřednictvím formálního vzdělávání nebo validace neformálního a informálního učení), neexistují společné režimy pro přenos a akumulaci kreditů u kvalifikací přiřazených k Evropskému rámci kvalifikací. Z toho důvodu je obtížnější přecházet z jednoho systému učení do jiného, a to jak v rámci členských států, tak mezi nimi. Tyto přechody však mají zásadní význam pro jednotlivce, kteří v průběhu celého svého studijního a pracovního života podstoupí více přechodů.
  • Narůstající počet mezinárodních (odvětvových) kvalifikací na základě norem, které vypracovaly mezinárodní společnosti nebo odvětvové organizace. Narůstající internacionalizace hodnotových řetězců výrobků a služeb vedla k narůstajícímu počtu mezinárodních (odvětvových) kvalifikací, průmyslem zajišťované odborné přípravy a certifikací, které se opírají o normy, jež vypracovaly mezinárodní společnosti nebo odvětvové organizace, například rámec kompetencí v oblasti práce s počítačem nebo odvětvové rámce pro bankovnictví a svářečství. Stávající doporučení stanoví, že mezinárodní odvětvové organizace by měly být schopny uvést své systémy kvalifikací do vztahu se společným evropským referenčním rámcem, a tak ukázat, jaký mají mezinárodní odvětvové kvalifikace vztah k vnitrostátním systémům kvalifikací. Doporučení však neuvedlo výslovná ustanovení týkající se způsobu, jakým by mělo být tohoto přímého vztahu k Evropskému rámci kvalifikací dosaženo. Vzhledem k tomu, že neexistuje společný postup, začlenily některé členské státy určité mezinárodní (odvětvové) kvalifikace do svých vnitrostátních rámců kvalifikací. V důsledku toho by tatáž kvalifikace musela dodržovat všechny vnitrostátní postupy, což vytváří vysoké riziko nesouladu mezi zeměmi, konkrétně riziko toho, že téže kvalifikaci budou přiřazeny různé úrovně Evropského rámce kvalifikací. Z uvedeného stavu vyplývá i vysoká správní zátěž pro mezinárodní (odvětvové) organizace, neboť by musely přijmout všechny vnitrostátní postupy a požadavky týkající se zajišťování kvality. Společné rámce odborné přípravy vycházející z úrovní Evropského rámce kvalifikací. Směrnice o uznávání odborných kvalifikací (2005/36/ES) stanoví, že Komise může v aktech v přenesené pravomoci stanovit společné rámce odborné přípravy pro povolání regulovaná na vnitrostátní úrovni jako minimální soubory výsledků učení na základě úrovní Evropského rámce kvalifikací. Kvalifikace splňující příslušný společný rámec odborné přípravy budou automaticky uznávány v celé EU. Toto ustanovení je nové a žádné společné rámce odborné přípravy dosud nebyly zavedeny. Směrnice nestanoví, jak budou společným rámcům odborné přípravy přiřazovány úrovně Evropského rámce kvalifikací.
  • Vztahy mezi Evropským rámcem kvalifikací a vnitrostátními rámci kvalifikací ve třetích zemích. Evropský rámec kvalifikací je zdrojem inspirace pro rozvoj vnitrostátních rámců kvalifikací a pro rozvoj metarámců mimo EU. Několik třetích zemí vyjádřilo zájem přiřadit své systémy k Evropskému rámci kvalifikací nebo je s Evropským rámcem kvalifikací sladit, aby tak umožnily srovnatelnost svých kvalifikací s kvalifikacemi EU. Přestože do EU proudí a z EU odcházejí stále větší počty studujících a pracovníků, neobsahuje doporučení o vropském rámci kvalifikací žádné ustanovení, které by umožňovalo formální sladění s rámci třetích zemí. V praxi to brání formálnímu srovnání kvalifikací ze třetích zemí s kvalifikacemi udělovanými v EU.  Nedostatek srovnatelnosti kvalifikací udělovaných v EU s kvalifikacemi ze třetích zemí narušuje důvěru v zahraniční kvalifikace a ztěžuje jejich uznávání. Znevýhodňuje migranty s kvalifikací získanou v zahraničí (včetně uprchlíků) při získávání zaměstnání oproti státním příslušníkům dané země a poškozuje jejich příležitosti k odbornému rozvoji a kariérnímu postupu. Tato situace se týká lidí s kvalifikacemi ze třetích zemí, kteří přicházejí do EU, stejně jako lidí s kvalifikacemi z EU, kteří odcházejí do třetích zemí. Pokud jde o více institucionální úroveň, dohody o přidružení mezi EU a třetími zeměmi, jako je Maroko, Ukrajina, Gruzie a Moldavsko, obsahují ustanovení o spolupráci týkající se přiřazování kvalifikací k Evropskému rámci kvalifikací. Nebyly však zavedeny žádné správní mechanismy, které by zajistily provádění těchto ustanovení.

Návrh Evropské komise na revizi doporučení o Evropském rámci kvalifikací je momentálně mezi členskými zeměmi a Evropskou komisí diskutován a měl by být na základě společného konsenzu schválen během maltského předsednictví v první polovině roku 2017.