Podle právě vydané zprávy OECD nezískávají žáci učebních oborů dost všeobecných dovedností, které jsou potřebné pro dobré uplatnění. Navíc české školy nespolupracují dostatečně se zaměstnavateli.
Studie OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) upozornila na to, že všeobecná část vzdělávání v českých odborných školách je nedostatečná. Jde hlavně o počítání a čtení a nejvíc se nedostatky projevují u žáků učebních oborů. Jejich gramotnost je často velmi omezená: umí sice číst, ale nejsou schopni informace kriticky vyhodnocovat. „Jenže zaměstnavatelé to od nich očekávají. Potřebují totiž, aby jejich pracovníci porozuměli instrukcím a byli schopni řešit problémy,“ říká Jiří Vojtěch z Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV). Zřejmě také kvůli tomuto stavu mají absolventi učebních programů horší výsledky na trhu práce než ti, kteří mají maturitní vzdělání. Autorka zprávy OECD Malgorzata Kuczera z Polska proto doporučuje, aby se odborné školy víc věnovaly kvalitě výuky všeobecných předmětů. „Neměl by se zvyšovat počet hodin, ale spíš by se sami učitelé měli dále vzdělávat a naučit se používat inovativní způsoby výuky, které budou pro žáky zajímavější,“ vysvětluje.
Také ředitel Střední školy průmyslové, strojnické a technické v Chrudimi František Mihulka uznává, že je kritika expertů OECD na místě. Chyba ale podle něj není jen na straně středních škol. „Myslím, že se toho žáci na základních školách učí příliš mnoho, a nic nezvládnou pořádně. Když pak přijdou k nám do učiliště, tak mají potíže i s jednoduchými početními příklady. Celý první rok to s nimi doháníme.“ Učitelé odborných škol se přitom nesoustředí na teorii, ale spojují matematiku s praktickými úkoly. „Žák třeba dostane za úkol vyrobit rouru o průměru 200 mm a k tomu si musí umět spočítat, jak široký má být plech, který k tomu potřebuje,“ uvádí ředitel Mihulka praktický příklad. Horší to je podle něho se čtenářskou gramotností. „Snažíme se s žáky opakovat pravopis i stylistiku a hodně se věnujeme technickému popisu, protože ho budou potřebovat v praxi. Ne vždycky jsme ale úspěšní. Je totiž znát, že do učebních oborů nastupují ti nejslabší žáci,“ konstatuje Mihulka.Chybí praxe v reálném prostředí Experti OECD ale zjistili také mnohé další nedostatky. Patří mezi ně i fakt, že se už léta nedaří navázat hlubší spolupráci mezi školami a podnikovou sférou. Zpráva uvádí důležitou skutečnost, totiž že školství v těch zemích, kde zaměstnavatelé podporují vzdělávání, může mnohem lépe reagovat na potřeby trhu práce. „Školy tam ve spolupráci s podniky dokážou připravit své absolventy tak, aby obstáli například i v době ekonomické krize,“ uvádí Malgorzata Kuczera.Z hlediska žáků se spolupráce školy se zaměstnavateli nejvíc projevuje v organizaci praxe. Optimální je, když ji mají přímo v některém podniku působícím v oboru. Nejenom že se tam hodně naučí, ale navíc poznají skutečné prostředí, lidi i organizaci práce. „Jenže podle zjištění NÚOV se asi 60 % žáků učebních oborů do reálného prostředí vůbec nedostane,“ tvrdí Jiří Vojtěch. To se ovšem liší obor od oboru. Ve službových oborech musí mít žáci praxi v reálných podmínkách, protože se učí obsluhovat zákazníky, a to se jinde zkrátka nenaučí. „Jiné je to v technických oborech, kde má hodně škol své vlastní dílny a chce je využít. Pak se ani nesnaží pořádat praxi v podniku,“ upřesňuje současný stav Vojtěch. Žáci mají také chybovat Ředitel Střední školy energetické a stavební v Chomutově Jan Mareš se ale školních dílen zastává. „Při praktické přípravě musejí mít žáci také možnost chybovat,“ tvrdí. Podle něj se žáci chybami učí chápat, jak věci fungují. „To ale není vhodné na reálném pracovišti, tam by mohl takový chybující žák znehodnotit třeba celodenní práci. Proto by jeho praxe měla být částečně ve škole a částečně ve firmě,“ myslí si ředitel Mareš. Problém je ovšem také na straně podniků. Mnohé z nich o spolupráci se školami příliš nestojí. Znamená pro ně zvýšené náklady například na pracovníka, který by se žákům věnoval, a materiál, s nímž budou pracovat. Už léta se diskutuje o tom, že by pomohlo, kdyby si firmy mohly tyto náklady odečíst z daní. Dosud se ale nepodařilo přijmout zákon, který by to umožňoval. Tým OECD v České republice ocenil, že se postupně zavádí jednotná závěrečná zkouška pro učně. „Tím, že bude mít zkouška určitou zaručenou úroveň, by se měla zvýšit prestiž vyučených a také důvěra zaměstnavatelů k nim,“ myslí si Dana Kočková z NÚOV, která má projekt nové závěrečné zkoušky na starosti.
Experti kladně hodnotili také to, že se podařilo nastartovat nový systém uznávání kvalifikací, který může pomoci těm, kteří se něco v praxi dobře naučili, ale chybí jim k tomu doklad. Ocenili také databázi škol, oborů a uplatnění absolventů na trhu práce (www.infoabsolvent. cz), která pomáhá nejen žákům, ale všem zájemcům při výběru studia a tím i příští kariéry. Kariérové poradenství v České republice je ale podle odborníků z OECD nedostatečné. U nás totiž bývá směšováno s psychologickým poradenstvím, což má za následek, že poradci často nemají dostatečný přehled o trhu práce a požadavcích zaměstnavatelů.
Vezmou to politici vážně?
„Odborníci OECD nemohou žádné zemi nic přikazovat,“ vysvětluje situaci Malgorzata Kuczera. „Předpokládáme ale, že politici budou brát naše doporučení vážně, že se o problémech bude seriózně diskutovat a hledat řešení.“ Nedá se samozřejmě očekávat, že se čeští odborníci a politici zcela ztotožní s pohledem OECD. Stačilo by ovšem, kdyby nezaujatý pohled zvenku alespoň vyvolal diskusi a pomohl co nejdříve odblokovat alespoň ty problémy, které jsou letité a o jejichž řešení se už dlouho pouze mluví.
