Co si myslí
školy
Školy hodnotily kladně jak kvalitu zpracování jednotného zadání, tak obsah a pojetí jednotlivých zkoušek. Velmi oceňovaly to, že jednotné zadání přispívá ke sjednocení obsahu vzdělání v určitém oboru. Některé z nich uváděly, že je podnítilo i ke zlepšení jejich materiálního a technického vybavení, aby mohly splnit požadavky zadání závěrečné zkoušky. Převážná většina škol konstatovala, že žáci přikládali závěrečné zkoušce vyšší důležitost, když se dozvěděli, že ji budou skládat „novým způsobem“.
Přínosem pro školy bylo rovněž posílení jejich společenské prestiže v důsledku realizace nového způsobu závěrečné zkoušky. Žáci pak nejvíce ocenili, že k výučnímu listu a vysvědčení o závěrečné zkoušce získali i potvrzení, že zkoušku úspěšně složili v rámci projektu.
Šetření provedené v r. 2007 prokázalo, že tam, kde se jednotné zadání vytvářelo opakovaně, nejsou s přípravou závěrečné zkoušky na školách problémy. Tam, kde se jednotné zadání ověřovalo poprvé a školy doposud neměly s novým způsobem závěrečné zkoušky žádné zkušenosti, bylo v některých případech zapotřebí poskytovat jim přímou metodickou pomoc formou individuálních konzultací. Jediným obecnějším problémem bylo předávání jednotného zadání školám na CD v březnu až dubnu daného školního roku.To se zdálo pozdě především těm školám, které se musely výrazněji přizpůsobit požadavkům stanoveným v jednotném zadání (zejména pokud jde o materiální zabezpečení průběhu praktické zkoušky).
Pokud školy prezentovaly připomínky, pak se opakovaně zaměřovaly na zadávání témat písemné zkoušky. Často si stěžovaly na neúměrné personální a materiální zatížení, které zkouška klade na školu. Problém je v tom, že žák si podle vyhlášky vybírá ze tří témat a především u technických oborů bývá zpravidla téma tak rozsáhlé, že materiály k němu čítají někdy i téměř 100 stran textu. Žák se v nich potom obtížně orientuje. Tvůrci jednotného zadání se rozhodli řešit to tím, že školy dostávaly stručné anotace témat, které žákům volbu usnadní.
U technických i řemeslných oborů (např. truhlář, zedník, instalatér) pak dělalo problém i technické zpracování nákresů, schémat, náčrtků. Muselo být provedeno natolik dokonale, aby bylo kvalitní i při rozličných možnostech jeho tisku v jednotlivých školách. Častější připomínky se týkaly rovněž pokynů k hodnocení písemné a praktické zkoušky. Školy měly velmi konkrétní představu, jak by bodové hodnocení mělo být rozvrženo a jejich názory se leckdy odlišovaly od doporučeného postupu.
Na počátku projektu se školy značně lišily v názorech na zařazení bloku podotázek z obecného přehledu ze světa práce do závěrečné zkoušky. Zejména v technických oborech byly tyto podotázky často považovány za rozšíření zkoušky o podrobné a převážně teoretické vědomosti z občanské nauky, ekonomiky apod. Školy, které je takto pojímaly, pak uváděly, že závěrečná zkouška by měla mít výhradně odborný charakter, podotázky ze světa práce jsou tedy nadbytečné a komplikují přípravu žáků na závěrečnou zkoušku. V průběhu projektu však postupně došlo k výraznému posunu názorů škol na smysl a účelnost zařazení tohoto prvku do závěrečné zkoušky. Ve školním roce 2006/2007 byl zjištěn pozitivní přístup u více než čtyř pětin škol.
Co si myslí zaměstnavatelé
Respondenty pravidelných dotazníkových šetření byli rovněž odborníci z praxe, kteří se účastnili závěrečných zkoušek jako členové zkušebních komisí. Většinou se jednalo o majitele nebo zaměstnance firem, se kterými příslušná škola dlouhodobě spolupracuje, někteří odborníci byli pověření hospodářskou komorou nebo profesní organizací (např. Elektrotechnickým cechem, Společenstvem cukrářů, Cechem topenářů a instalatérů apod.).
Odborníci vesměs konstatovali, že školy jsou na zkoušky dobře připraveny. Zejména u praktické zkoušky pozitivně hodnotili jejich vybavení potřebným materiálem, stroji a zařízením. Našly se však i případy, kdy upozornili na problémy a kvůli zastaralému vybavení školy doporučili raději organizaci odborného výcviku (i provádění praktické zkoušky) ve firmách. V některých případech rovněž poukázali na chyby, které se v jednotných zadáních vyskytly, např. nepřesnosti ve výkresové dokumentaci nebo použití postupů, které neodpovídají současné praxi v oboru.
Celkově však byli zaměstnavatelé s obsahem závěrečných zkoušek podle jednotného zadání a úrovní žáků spokojeni.
Odborníci z praxe se vyjadřovali také k podmínkám své účasti u závěrečné zkoušky a sdělovali své názory na kvalitu zpracování jednotného zadání a výkony žáků. Z jejich vyjádření vyplynulo, že zaměstnavatelé mají profesní zájem o spolupráci se školou, a tak ve většině případů nečiní vysílání pracovníků na školy problémy. Není tomu však všude. Někteří odborníci z praxe upozorňovali, že účast u zkušební komise způsobuje firmě provozní problémy a několik z nich uvedlo, že nebyli firmou uvolněni k účasti u závěrečné zkoušky a museli čerpat dovolenou, případně náhradní volno. Přitom účast ve zkušební komisi je tzv. jiným úkonem v obecném zájmu podle § 203 zákoníku práce a pracovní volno zaměstnanci přísluší, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody. Soukromí podnikatelé v oblasti služeb (např. kadeřnice) také poukazovali na ušlý zisk, který jim není kompenzován.
