Co tedy podle průzkumů v primární prevenci funguje?
- Komplexnost a kombinace mnohočetných strategií působících na určitou cílovou skupinu, preventivní programy je tedy nutné koncipovat komplexně jako souhrn více faktorů a jako koordinovanou spolupráci různých institucí,
- dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi (soustavné budování důvěry, zapojení rodičů a pedagogů, systematicky plánovaná a evaluovaná práce),
- zásadním faktorem je dobrá provázanost programů a jejich graduování z hlediska věku a rizikovosti cílové skupiny,
- včasný začátek preventivních aktivit, ideálně již v předškolním věku,
- práce v malých skupinách (max. 30 účastníků, spíše méně, kruhové uspořádání sezení, interakce, dialog),
- aktivní účast cílové skupiny (prožitek, výtvarné a pohybové techniky, rozbor, nutná zpětná vazba, vždy aktivitu zpracovat, „vytěžit“) a využití „peer prvku“ (věkové blízkosti s dětmi),
- reakce na aktuální potřeby cílové populace (nutno sledovat nové trendy, být tzv. „in“, sledovat vývoj konkrétní skupiny, mít o ní informace),
- nabídka pozitivních alternativ k rizikovému chování (zdravý životní styl, posilování sebevědomí, rozvoj komunikace, nácvik řešení problémů, vedení k zodpovědnosti),
- využití „KAB“ modelu - orientace nikoliv pouze na úroveň informací, ale především na kvalitu postojů a změnu chování. např. posílení schopnosti mladých lidí čelit tlaku k užívání návykových látek zvýšeným sebevědomím, nácvikem asertivity a schopností odmítat, zkvalitněním sociální komunikace a schopnosti obstát v kolektivu a řešit problémy sociálně přiměřeným způsobem,
- jasný a strukturovaný program (předem daná metodika, požadavky na vzdělání a kompetence lektorů, časové ohraničení, vymezená témata a pravidla, shrnující závěr),
- důraz na kontext programu (respektování specifik dané lokality, spolupráce s rodiči, spolupráce institucí zapojených do programu prevence).
- denormalizace - primární prevence má přispívat k vytvoření takového sociálního klimatu, které není příznivé k šíření rizikového chování, „rizikové chování zde není normální“,
- podpora protektivních faktorů ve společnosti, vytváření podpůrného a pečujícího prostředí.
Co v primární prevenci nefunguje?
- Programy založené pouze na předávání informací o rizikovém chování. Tyto nemění postoje a chování, a pokud jsou předávané informace v rozporu se zkušenostmi dětí, mohou mít i opačný účinek.
- Varovné slogany a odstrašující příklady. Nemají vliv na změnu chování, pouze vytvářejí postoj typu: “to se mně přece nemůže stát“.
- Přehánění následků, moralizování a v neposlední řadě i afektivní výchova, postavená pouze na emocích a pocitech (toto tvrzení však nevylučuje např. užití prvků zážitkové pedagogiky, pokud jsou respektovány obecné zásady efektivní primární prevence).
- Jednorázové programy a jednorázové přednášky bez návaznosti.
- Krátkodobé a málo intenzivní programy - nepravidelné jednorázové aktivity, bez uceleného rámce.
- Programy bez interaktivních prvků, masové akce - založené pouze na pasivním vstřebávání informací, nerozvíjí dovednosti, není zde zpětná vazba.
- Programy, které neodpovídají potřebám cílové skupiny. Často jsou příliš obecné, neznají potřeby dětí, přicházejí buď příliš brzy, nebo příliš pozdě podle věku, mají nereálné cíle.
- Poskytované osobami bez dostatečných zkušeností nebo osobami, které nemají respekt a uznání dětí.
- Kampaně ve sdělovacích prostředcích - nemají vliv na změnu chování, v ideálních případech pouze zvyšují informovanost.
- Spoléhání na jeden typ programů bez zapojení dalších komunitních aktivit a rodičů.
- Setrvačnost, pokud je program stále stejný i přesto, že už není aktuální.
- Školní politika nulové tolerance - vylučování ze školy nebo jiné tvrdé tresty, pokud se zjistí užívání drog u studentů. Plošné testování drog z moči je represivním nástrojem ne prevencí.
- Screaningové metody – testování školního klimatu barvovými testy či hledání stop po návykových látkách prostřednictvím stěrů z lavic nelze považovat za účinnou specifickou primární prevenci.
- Návštěvy policistů se psy a ukázky jejich výcviku – prevenci a ukázky represe nelze zaměňovat. Zastrašování není efektivní prevencí.
zpracovala Veronika Pavlas Martanová, květen 2014