Vzdělávání instruktorů praktického vyučování

Střední školy vítají vzdělávání instruktorů praktického vyučování, samy v něm pomáhají.

V posledních letech narůstá zájem škol i zaměstnavatelů o spolupráci v odborném vzdělávání a přibývá žáků absolvujících praktickou výuku na reálných pracovištích. Nabývá tak na významu téma organizace praktického vyučování i vzdělávání instruktorů ve spolupracujících firmách. Věnujeme se mu i v projektu P-KAP (Podpora krajského akčního plánování) v rámci tematické oblasti Odborné vzdělávání a spolupráce škol se zaměstnavateli. Její součástí je rovněž shromažďování a publikování inspirativních příkladů z praxe.

http://archiv-nuv.npi.cz/p-kap/stredni-skoly-vitaji-vzdelavani-instruktoru

Spolupracovat se zaměstnavateli školám od roku 2017 přímo ukládá novela školského zákona. Školy se o to snažily už podstatně dříve, v posledních letech se však vzhledem k situaci na pracovním trhu významně zvýšil i zájem zaměstnavatelů o poskytování praktického vyučování, které vnímají jako příležitost vychovat si kvalifikované pracovníky. Odborný výcvik nebo praxi na pracovištích zaměstnavatelů absolvují žáci z 68 % všech škol, tuto formu spolupráce se sociálními partnery rozvíjí 92 % SOŠ, 96 % SOU a přikládají jí značný význam. Vyplývá to z výsledků dotazníkového šetření potřeb škol, které proběhlo v projektu P-KAP v závěru roku 2018 a v němž odpovědělo 97 % SŠ a VOŠ.

Na dotaz „Jaká opatření by pomohla vaší škole k dosažení zvoleného cíle ve spolupráci se zaměstnavateli?“, odpovědělo 49 % SOU a 36 % SOŠ, že je to právě vzdělávání instruktorů, kteří zajišťují praktickou výuku žáků na pracovištích. A není divu: Instruktor nese při praktickém vyučování za žáky odpovědnost, hraje významnou roli při získávání a upevňování pracovních návyků a pomáhá škole při naplňování školního vzdělávacího plánu – přesto ho zákon o pedagogických pracovnících nezmiňuje. Pro výkon práce instruktora tedy nejsou legislativně ukotveny žádné pedagogické kvalifikační předpoklady. V řadě konkrétních každodenních situací se však ukazuje, že absence základních informací a poznatků (obsah a cíle praktického vyučování, obeznámení s relevantními částmi školního vzdělávacího programu, základy pedagogické práce s žáky) může negativně ovlivnit průběh praxí i jejich hodnocení ze strany zaměstnavatele, školy i žáka.

Zejména menší a střední firmy nemají personální kapacitu k proškolování svých pracovníků-instruktorů. Proto se část škol snaží instruktory svých spolupracujících firem proškolit sama. Jejich zástupci však uvádějí, že zaměstnavatelé mají často zájem jen o nejnutnější zásady BOZP a PO, nechtějí akceptovat rozsáhlejší školení svých zaměstnanců. Pro školy však oblast bezpečnosti práce, ochrany zdraví a zásady požární ochrany představují skutečně jen nepodkročitelné minimum.

Souhlasí s tím také instruktor Lukáš Rotta z jindřichohradecké firmy Husky – KTW, s.r.o., který navíc považuje za důležité, aby instruktoři vždy absolvovali část školení prezenčně. „Získají informace, které by jim mohly při individuální přípravě uniknout,“ říká. Může přitom podle něj jít i o takové základní informace, jako je ranní nástup žáků na pracoviště, váhové limity pro manipulaci s předměty nebo pravidla, jak postupovat v případě úrazu žáka.

Kvalitní příprava lektorů se vyplácí

V oblasti vzdělávání instruktorů však přibývá i pozitivních příkladů. Podle Martiny Kaňákové, garantky oblasti „Odborné vzdělávání a spolupráce škol se zaměstnavateli“ v projektu P-KAP, roste počet škol a zaměstnavatelů, kteří vzdělávání instruktorů pojímají komplexně jako součást vzájemného smluvního vztahu. Školy využívají stálou nabídku Národního ústavu pro vzdělávání k proškolení svých odborných učitelů, kteří se pak sami stávají lektory a přímo školí instruktory praktického vyučování ve svých spolupracujících firmách. Tímto způsobem již bylo proškoleno 1122 instruktorů. O školení lektorů však projevili zájem i někteří zaměstnavatelé nebo regionální hospodářské komory. V Jihočeském kraji například vyškolení lektoři JHK sami proškolili instruktory textilních firem ve Strakonicích a v Písku, protože praktická výuka nově otevřeného tříletého oboru Výrobce textilií probíhá výhradně na pracovištích těchto textilek.

Kurz pro instruktory je koncipován na 40 hodin – kromě prezenčního studia zahrnuje samostudium, praktický nácvik a závěrečný test. Školy však mohou podle konkrétních podmínek spolupracujících firem i podle svých vlastních možností jednotlivé části vzdělávací mozaiky do určité míry upravit (doplnit obsah, organizačně přizpůsobit rozsah kurzu na různě velké bloky). Vzdělávání instruktorů může probíhat ve školních dílnách či provozech, ale i ve firemních školicích střediscích.

Zmíněné dotazníkové šetření potřeb SŠ a VOŠ mapovalo i problémy, na něž školy při spolupráci se zaměstnavateli narážejí. (Podobné šetření proběhlo i na sklonku roku 2015. Jeho výsledky se staly jedním ze zdrojů pro přípravu krajských akčních plánů, jejichž projekty zaměřené na rozvoj středoškolského vzdělávání se v krajích aktuálně uskutečňují. Můžeme tedy sledovat, zda a jak se situace v průběhu let mění.)

Ukazuje se například, že mírně klesl podíl firem, které se nemohou přizpůsobit vzdělávacím potřebám žáků (z 39 % v roce 2015 na 37 % v roce 2018), stejně jako těch, které o spolupráci se školami nemají zájem (z 33 % na 28 %). Školy zároveň přiznávají, že žáci nejsou vždy dostatečně disciplinovaní a motivovaní pro práci v reálném pracovním prostředí, oproti roku 2015 se ale jejich podíl mírně snížil z 35 na 32 % (nejčastěji tyto problémy uvádějí zástupci SOU).

Proškolení instruktoři a motivovanější žáci

Pozitivní příklad zlepšení absencí a pracovní morálky žáků nabízí spolupráce SPŠ Otrokovice s firmou Continental Barum spol. s r.o., kde žáci oboru Gumař-plastikář absolvují hlavní část odborného výcviku zaměřeného na zpracování kaučukových směsí a výrobu plášťů pneumatik. Tento nejvýznamnějším zaměstnavatel ve zlínském regionu umožňuje žákům při praktickém vyučování kontakt s nejmodernějšími technologiemi – strojním zařízením, novými přístupy k práci a v neposlední řadě s podnikovou kulturu. Jako přínosné se ukázalo, když jsou žáci v průběhu svého odborného výcviku vnímaní jako součást pracovního kolektivu.

Pracovišti otrokovické firmy projde ročně na 60 žáků. Společnost Barum Continental patří k těm, které se rozhodly školení instruktorů řešit tím, že si samy nechaly v Národním ústavu pro vzdělávání proškolit jako lektora svého zaměstnance. Stal se jím Vlastimil Volf, jenž se jako hlavní instruktor podílí na školení dalších instruktorů, kteří se ve výrobě věnují žákům. Do školení nových instruktorů jsou zapojeni i vybraní učitelé samotné SPŠ Otrokovice. I když se některá témata či aktivity mění, vždy zůstává důraz na praktický nácvik jednání s různými typy žáků, využíváno je například hraní rolí. Právě to instruktoři oceňují nejvíc.

Hlavní instruktor tvoří ve spolupráci se školou tematický plán odborného výcviku, stará se o administrativu, navrhuje odměny pro žáky i instruktory a připravuje testy, které žáci píší v závěru svého pracovního týdne. Každý den absolvují v učebně na pracovišti hodinovou výuku teorie podle tematického plánu – hlavní instruktor Volf přitom využívá firemní učebnici gumárenské technologie (vydanou pro vzdělávání žáků a nových zaměstnanců) a skripta, která vytvořil kvůli lepšímu pochopení náročnějších témat. Poté jsou žáci rozděleni do provozu k jednotlivým instruktorům. Snížení absencí i zlepšení hodnocení žáků je podle Ing. Radomial Hanulíka, zástupce ředitele pro praktické vyučování ze SPŠ Otrokovice, výsledkem kombinace vstřícnosti a důslednosti jak na straně firmy, tak na straně školy. Firma například umožnila, aby se žáci mohli podílet na úpravě své odpočinkové místnosti, škola po vzájemné dohodě snížila tolerovanou absenci žáků z 30 % na 15 %, a to včetně možnosti nahradit si zameškanou výuku.

Profesní kvalifikace: Instruktor u poskytovatele praktického vyučování

Výrobce vstřikovacích forem a dodavatel dalších služeb pro plastikářský průmysl, společnost Husky-KTW, spol. s r. o., spolupracuje s několika odbornými školami v Sezimově Ústí, Táboře, Pelhřimově, Českých Budějovicích, Jihlavě, nejtěsnější partnerství má se SOŠ a SOU Jindřichův Hradec. Zdejší žáci oboru Nástrojař se po týdnu střídají ve škole a na pracovišti už od prvního ročníku. Příslušný podíl odborné praxe tu vykonávají také žáci maturitních oborů. I proto instruktor Lukáš Rotta přivítal možnost navazujícího vzdělávání, umožňujícího získat osvědčení o dosažení profesní kvalifikace „Instruktor u poskytovatele praktického vyučování“. V roce 2018 se stal prvním instruktorem, který této profesní kvalifikace dosáhl. Přípravný kurz i zkoušky absolvoval na Akademii řemesel Praha-SŠt, která je pro tuto kvalifikaci jednou ze čtyř autorizovaných osob NSK.

Lukáš Rotta ke zkoušce říká: „V rámci praktických testů jsem zpracovával téma, jak začít nový školní rok. Součástí práce byl i tematický plán praktického vyučování. Vycházel jsem z reálné situace na našich pracovištích, takže jsem se sice připravoval na zkoušku, ale zároveň všechno bylo velmi užitečné pro moji každodenní práci. S žáky prvních ročníků začínám skutečně od začátku, vysvětluji a ukazuji jim všechny činnosti – měření, pilování, stříhání plechu, rýsování atd. Praktickou výuku je zároveň potřeba sladit s tematickým plánem školy.“ Díky základům pedagogiky a psychologie ví, že ve fázi učení je nutné věnovat čas na zvládnutí a upevnění znalostí a dovedností.

V prvním ročníku je praktické vyučování zaměřené především na ruční práci. Instruktor Rotta se snaží žáky motivovat seznamováním s atraktivnějšími pracovišti, s využitím CNC strojů apod. „Ve 2. a 3. ročníku už mohou pracovat na točivých strojích, na soustruhu, fréze. Díky tomu dělají víc produktivní činnosti a začínají se víc zapojovat do chodu firmy. Vzhledem k tomu, že se podílejí jen na určité části výrobku, je důležité, aby ho viděli také kompletní. Pochopí, že i jejich díl práce má pro celek význam.“ Vzhledem k šíři kontaktů firmy se školami v regionu jižních Čech i Vysočiny se instruktor Lukáš Rotta stal zároveň i koordinátorem spolupráce se školami.

Pro řadu zaměstnavatelů může být přínosné svěřit funkci instruktora praktického vyučování starším, zkušeným zaměstnancům, kteří již nechtějí nebo nemohou zvládat vysoké nároky své profese (například ve stavebních či strojírenských oborech), mohou však předávat mladší generaci cenné zkušenosti i pozitivní vztah k oboru. Další praktické informace a inspirativní příklady z oblasti odborného vzdělávání a spolupráce škol se zaměstnavateli najdete na projektovém webu http://archiv-nuv.npi.cz/p-kap/zajimavosti-a-priklady-dobre-praxe.