Kdo se nevzdělává, rychle zaostává
Bude přibývat případů, kdy člověk studuje proto, aby držel krok se stále rychleji se měnícím světem. Právě takových lidí se týkají nejnovější trendy ve vzdělávání, kam pronikají moderní technologie a nabízejí nevšední intelektuální zážitky. Zatím jde hlavně o neformální vzdělávání a týmovou spolupráci v těch neprogresivnějších firmách na trhu. Mnoho platforem už mohou využívat nejen mladí, ale všichni, kdo k tomu seberou odvahu a čas. A na internetu je kvalitní nabídka dalšího vzdělávání pro ty, kdo umějí hledat. Problém je podle Národního ústavu vzdělávání ale financování takových projektů a autorských práv.
Kvalitní kurzy, knihy, CD, programy musí někdo připravit a solidní školy či vzdělávací agentury si musí kupovat licence. Zahraniční zkušenosti dokládají, že pokud univerzity dávají „ochutnávky“ svých on-line kurzů a dalšího vzdělávání, činí tak zatím spíše z marketingových důvodů. Čerpají granty od mecenášů nebo neziskových organizací zaměřených na vzdělávání.
V Česku je situace taková, že si s duševním vlastnictvím učebních produktů nikdo příliš neláme hlavu. Podle Jany Brabcové je častá praxe taková, že někteří lektoři stáhnou program z internetu, opatří materiály logem ESF a značkou vzdělávací agentury. S autorskými právy si hlavu nelámou, což je dozajista nelegální. Ovšem, kde není žalobce, není soudce. Pokud se ale na trhu prosadí rating vzdělávacích institucí, který metodicky připravil právě NÚV, jedno z kritérií bude legálnost používaných učebních materiálů a samozřejmě i začlenění moderních forem výuky do kurzů a používání legálních softwarů. Vypadá to jako maličkost, ale v České republice jde o pole neorané a nekultivované. Přestože v praxi určitě dojde na dolaďování financování on-line produktů, zpoplatňování učení on-line, už nyní se můžeme vzdělávat na internetu, a to zdarma nebo za mírný poplatek.
On line prostředí nabízí stále populárnější webináře
Webinář je forma semináře přes internet. Může nahradit hodinu, když není lektor osobně k dispozici nebo kurz potřebuje více lidí z různých koutů republiky či světa a bylo by náročné všechny proškolit. Webináře „boří“ zdi učeben, na druhou stranu jsou náročné na udržení pozornosti klienta. Na co si dát pozor? Základní rady shrnula Lenka Kováříková, specialistka na vzdělávání dospělých ze společnosti LMC, která tuto oblast sleduje.
„Při všech on-line aktivitách si předem zkontrolujte počítač, sluchátka a mikrofon. Vyplatí se získat „přístup“ do online třídy předem. Nebudete zaskočeni, až budete mít poslat otázku, poslat soubor a diskutovat s dalšími účastníky, “ vysvětluje Kováříková.
Webinář není zvuková kulisa, takže poproste okolí, ať vás neruší. Lenka Kovaříková upozorňuje, že z webináře mnoho nezískáte, pokud budete odbíhat, přepínat na jiná „okna“ v počítači. Docílíte jen toho, že svou pozornost rozmělníte. Udržet pozornost při online výuce může být náročné, je ale úkolem lektora-specialisty, aby vás zaujal. Dobří lektoři dokážou zapojit účastníky i na dálku. Například se vás na něco zeptají nebo vám dají malý úkol.
Hodnota webináře se odráží nejen ve výkladu, se kterým lektor přijde, ale i v otázkách, které pokládají účastníci. Ať už s cílem rozvinout probíranou tematiku nebo proto, že něčemu nerozumějí. Nevýhodou lektora na dálku je, že nevidí, jak se tváříte, nemůže reagovat na Vás jako individualitu a jen těžko pozná, že se chcete na něco zeptat. Iniciativa je tedy zcela na vás. Na rozdíl od běžného školení nemáte šanci si lektora odchytnout o přestávce, proto se webináře hodí kombinovat také s živou výukou. Nicméně i tato forma dalšího vzdělávání může být „vstupenkou“ do zajímavých společenství, zájmových sdružení a může zvýšit chuť se o tématu dozvědět více.
Ve světě jsou populární kurzy a programy MOOCS
Pokud mohou mladí sledovat univerzitní přednášky z pohodlí domova, není žádná překážka, kromě té mentální, proč by tak nemohli činit i lidé jakékoli jiné věkové skupiny. Ti, kteří ztratili ostych z komunikace on-line, mohou využít kurzy MOOCS nebo-li Massive open on-line courses. Dvě instituce ze Stanfordské univerzity nabírají studenty do Massive open on-line courses neboli MOOCs. V lednu 2012 oznámil profesor informatiky Sebastian Thrun založení společnosti Udacity, která začala nabízet první kurzy. Získala od investorů 15 milionů dolarů a oslovila už 475 tisíc uživatelů. Následně přibyla další firma Coursera, která začínala s 16 miliony dolarů. Zprvu nabízela on-linové programy převzaté ze čtyř vysokých škol. V srpnu měla milion, v prosinci již dva miliony studentů. Její nejúspěšnější program „Jak diskutovat a argumentovat“ přilákal přes 180 tisíc studentů.
K takovým projektům se přidávají i další vysoké školy, například prestižní Harvard a MIT. Ty oznámily, že každá uvolní po 30 milionech dolarů na rozjetí neziskového podniku edX, který bude nabízet programy nejprestižnějších amerických univerzit. Tento trend není omezen jen na USA. Ze 33 partnerů firmy Coursera je osm odjinud, mezi nimi jsou univerzity z Edinburghu, Toronta a Melbourne. Další konsorcium britských vysokých škol v čele s Open University oznámilo, že nová společnost Futurelearn bude zdarma nabízet výukové programy a konkurovat Američanům. Tyto on-linové programy slouží kromě snížení nákladů na studium také jako skvělý marketingový nástroj. Nicméně jejich užitná hodnota pro zájemce je značná a byla by škoda, kdyby jejich potenciál nebyl v dalším vzdělávání dospělých využit.
Kurzy jsou inspirací pro další vzdělávání dospělých
Přestože žádná informační technika nenahradí živý kontakt mezi lidmi, zmůže jako zprostředkovatel informací mnoho. Skutečnou inovací takových přednášek je integrování živé přednášky s interaktivními úkoly, jako jsou automatizované testy, kvízy, a dokonce i hry, kladení otázek, diskusní kluby účastníků.
Tradiční přednášky není možné kdykoli přerušit, vrátit nazpátek nebo v nich naopak něco přeskočit. MOOCs to umožňují, studenti se učí vlastním tempem, obvykle z krátkých a atraktivních videoprogramů, které vznikaly podle vzoru úspěšných přednášek pořádaných americkou neziskovou organizací TED (Technology, Entertainment and Design) zaměřenou na rozšiřování myšlenek, které jsou podnětné. Tato forma samostudia je vhodná i pro zaměstnance, kteří už nějakou vysokou školu vystudovali a potřebují znalosti z nového oboru, protože ve světě je vyžadovaný multioborový přístup k řešení problému.
On-linové programy umožní, aby řada vysokých škol společně připravovala například kurzy dalšího vzdělávání. Problém je, pokud chce klient získat osvědčení o studiu nebo certifikát. Naprostá většina kurzů, jež poskytují Coursera, Udacity a edX, nevede k získání diplomu. Diskutovanou otázkou je, jak studenty na dálku testovat. Zajímavou formou je nová forma – „peer fading“ - známkování studenty mezi sebou, kdy si přiřazují kredity. Možná by testování v rámci jedné profesní nebo zájmové skupiny mohlo být v praxi zajímavé. Klient by si spíše vylaďoval své poznatky pro praxi a trh, kde potřebuje hlavně zkušenosti než abstraktní známku na papíře.
Na stále mladší šéfy ve firmách ostatně zkostnatělé formy vzdělávání velký dojem neudělají a přesvědčí je to, jak se člověk orientuje ve světě a v konkrétním profesionálním prostředí. Například firma Google již navázala kontakt se vzdělávací společností Udacity. Pro zralejší lidi může takový systém vést k novým návykům a modernějšímu životnímu stylu - většímu sdílení zkušenosti a rozvinutí profesních sítí. Trendem je sdílení knowhow virtuálně „na obláčku“, týmová práce a open space. Starší lidé se nemusejí tvářit, že jsou nejkreativnější někde v „hale“, ale určitě jim neuškodí, když si některé „vychytávky“ integrují do života tak, aby jim to dobře sloužilo, protože starší člověk si potřebuje dělat věci po svém. Přesto jsou některé věci v moderním světě práce fascinující.
„Ve světě Linuxu a dalších kolaboratorních projektů stačí zveřejnit zprávu o nalezeném projektu a pak už jen sledovat, jak rychle jiní uživatelé nebo vývojáři přispěchají s řešením, “ píše psycholog a ekonom Dan Ariely v knize Jak drahé je zdarma . „Tito lidé vám poskytnou podporu zdarma, a to ve svém volném čase.“ Autor, učí na MIT, upozorňuje na fakt, že se lidé sice pohybují v tržním prostředí, ale často mají také motivaci, která pramení čistě ze sociálních norem, že mohou udělat něco pro svůj dobrý pocit a komunitu.
Starší generace si může připadat odstrčená, pokud nepochopí nové modely práce, které se odklánějí od tradičního modelu zaměstnávání a dalšího vzdělávání. Bylo by asi směšné dělat z konzervativnějších a starších lidí „geeky“, ale základní orientace v moderních pracovních komunitách jim nesmírně pomůže v tom, aby zůstali co nejdéle na pracovním trhu, popřípadě mohli pracovat komfortně na zkrácený úvazek a díky technologiím třeba ze své klidné pracovny.
Ať je vám třicet, padesát, nebo sto, nenechte se odstrčit
Bylo by chybou zůstávat jen u formálního vzdělávání. Někdy je dobré hledat inspiraci i u alternativních forem vzdělávání. I v Česku vznikají nové zajímavé pokusy se vzdělávat moderně a lidé hledají nové cesty, když je neuspokojuje další systém vzdělávání dospělých. Vzdělávat se lze i neformálně. Například před tím, než ukážeme svou dovednost při autorizované zkoušce (což umožňuje nová Národní soustava kvalifikací), nic nikomu nebrání si vyzkoušet například lektorské dovednosti „nanečisto“. Zajímavou inspirací je server Naučmese.cz.
Jde o to, že zde každý může nabídnout svou dovednost druhým a zažít moderní pocit sdílení zkušeností, který je díky sociálním sítím populární právě mezi mladými. Starší generace byla zvyklá znalosti „vlastnit“, a toto je dobrý trénink, jak se omladit na duchu a „sdílet“. Na těchto stránkách se kontaktují lidé, kteří nejsou profesionálními lektory, ale baví je předávat své znalosti ostatním. Později se lektor může nechat profesionálně přezkoušet, potvrdit svou kvalifikaci formálně. Informace naleznete v projektu Koncept na stránkách Národního ústavu pro vzdělávání nebo stránkách AIVD ČR.
Autor: Hana Kejhová