Sladění nabídky dalšího vzdělávání s požadavky (potřebami) trhu práce

Slaďování nabídky dalšího vzdělávání s požadavky (potřebami) trhu práce lze považovat  za  jednu z nejproblematičtějších a nejtíže uchopitelných oblastí, kterou se zabývají a řeší snad skoro všechny  služby zaměstnanosti  tak i zaměstnavatelé. 

Důvody lze hledat v současné etapě pokrizové ekonomické restrukturalizace zejména:

  • v nedostatečné reakci školských vzdělávacích programů na aplikaci nových technologií a technologických postupů, principů moderního řízení výrobních postupů i podnikové administrace do probíhajících školských vzdělávacích programů, tím se často vytváří časový posun od jejich zavedení do školských vzdělávacích programů a vstupem prvních absolventů těchto novelizovaných programů na trh práce,
  • stanovením požadavků na další vzdělávání ze strany zaměstnavatelů, kteří cítí potřebu změny, ale neumějí ji často přesně definovat vzdělávacím zařízením nebo školám, tak aby mohla být zpracována do nabídek dalšího vzdělávání,
  • neochota zaměstnanců se dále vzdělávat a prohlubovat tak svojí kvalifikaci, na rekvalifikaci přistupují často až z pocitu ohrožení ztráty zaměstnání,
  • rychlostí infomačního přenosu nových technologií, nových technologických procesů, principů moderního řízení a novinek ekonomického a finančního světa často nestačí absorbovat a reagovat na ně představitelé veřejné správy a zástupci sdružení paritních organizací.

Na podkladě definice a struktury celoživotního učení, je třeba si upřesnit obsah „dalšího profesního  vzdělávání“  a jeho zařazení do existujícího vzdělávacího systému, který se prezentuje ve dvou základních komponentech a to – počátečního vzdělávání, zabezpečované prostřednictvím strukturalizované  školské vzdělávací soustavy  a navazujícím dalším vzděláváním po jejím individuálním ukončením, tj. po získání základního, středního nebo vysokoškolského stupně vzdělání.  Navazující nebo současně probíhající další vzdělávání se dále člení na občanské, zájmové a profesní vzdělávání.

Další profesní vzdělávání, které se přímo vztahuje k pracovnímu zařazení (k získání nebo udržení si pracovní pozice) nebo k profesní přípravě na něj, lze dále členit na rekvalifikace (získání nové kvalifikace), na zvýšení současné kvalifikace jejím rozšířením, prohloubením nebo doplněním či obnovením a normotvorné kvalifikace  vyplývající z právních předpisů nebo norem , které jsou podmínkou k získání nebo k udržení si „předepsané“ odborné způsobilosti pro výkon určité pracovní pozice.

Další profesní vzdělávání, tj. vzdělávání na trhu práce za účelem získat nebo udržet zaměstnání, a kdo ho může realizovat v plné šíři, je stanoveno definicí rekvalifikace zákonem č.435/2004, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. \jedná se zejména o paragrafy  108-110 v páté části zákona Aktivní politika zaměstnanosti“

§ 108 Rekvalifikace

 (1) Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání.

(2) Rekvalifikaci může provádět pouze 

a) zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle tohoto zákona, 

b) zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu,

 c) škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení nebo vysoká škola s akreditovaným studijním programem podle zvláštního právního předpisu, nebo

 d) zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního právního předpisu),

 (dále jen „rekvalifikační zařízení“).

(3) Vzdělávacím programem akreditovaným podle odstavce 2 písm. a) se rozumí program, kterému byla na základě potřeb trhu práce rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy udělena akreditace. Akreditace se uděluje na základě písemné žádosti, jejíž součástí je vymezení obsahu a rozsahu vzdělávání, forem a metod výuky a způsobů ověřování výsledků vzdělávání v rekvalifikaci. Vzdělávací program musí být v souladu s cíli a obsahem vzdělávání podle zvláštních právních předpisů. O udělení akreditace je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy povinno rozhodnout nejpozději do 90 dnů ode dne doručení žádosti o akreditaci. K posouzení žádosti o akreditaci si Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy může zřídit akreditační komisi jako svůj poradní orgán a může si vyžádat stanovisko ministerstva k situaci na trhu práce. Akreditace se uděluje na dobu 3 let ode dne právní moci rozhodnutí o jejím udělení.

§ 109 Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání

 (1) Rekvalifikace se uskutečňuje na základě dohody mezi Úřadem práce a uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání, vyžaduje-li to jejich uplatnění na trhu práce. Za účastníka rekvalifikace hradí Úřad práce náklady rekvalifikace a může mu poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací. Rekvalifikaci zajišťuje krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání.

§ 109a

 (1) Uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání si může zabezpečit rekvalifikaci sám a za tím účelem si zvolit

a) druh pracovní činnosti, na kterou se chce rekvalifikovat,

b) rekvalifikační zařízení, které má rekvalifikaci provést (§ 108 odst. 2).

§ 110 Rekvalifikace zaměstnanců

 (1) Rekvalifikace může být prováděna i u zaměstnavatele v zájmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Rekvalifikace zaměstnanců se provádí na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. O rekvalifikaci zaměstnanců spočívající v získání, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace může Úřad práce uzavřít se zaměstnavatelem dohodu. Pokud je rekvalifikace zaměstnanců prováděna na základě dohody s Úřadem práce, mohou být zaměstnavateli nebo rekvalifikačnímu zařízení, které pro zaměstnavatele rekvalifikaci zaměstnanců zajišťuje, Úřadem práce plně nebo částečně hrazeny náklady rekvalifikace zaměstnanců a náklady s ní spojené. Jestliže pro zaměstnavatele zabezpečuje rekvalifikaci zaměstnanců rekvalifikační zařízení, uzavírá se dohoda mezi zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením, popřípadě mezi Úřadem práce, zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením.

(4) Rekvalifikace zaměstnanců spočívající v získání, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace se uskutečňuje v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance; za tuto dobu přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje, jen pokud je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.

(5) O rekvalifikaci podle odstavce 1 nejde v případě účasti zaměstnance na teoretické nebo praktické přípravě, kterou 

a) je zaměstnavatel povinen zabezpečovat pro zaměstnance podle příslušných právních předpisů a které je zaměstnanec povinen se zúčastnit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání, nebo

b) zaměstnanec absolvuje z vlastního zájmu, aniž by z hlediska jím vykonávané práce u zaměstnavatele byla nezbytná potřeba změny jeho dosavadní kvalifikace. V tomto případě se postupuje podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů upravujících účast zaměstnanců na školení a studiu při zaměstnání.

Nabídka dalšího profesního vzdělávání (rekvalifikací) je velmi různorodá, od upravených vzdělávacích programů středních nebo vysokých škol, přes rekvalifikační kursy všech typů (nová kvalifikace, její zvýšení, rozšíření, prohloubení, udržení, obnovení), dále lze zahrnout do vzdělávacích aktivit stáže a odbornou praxi zájemců a uchazečů o zaměstnání. Mezi další vzdělávací aktivity, které jsou zákonem p zaměstnanosti ošetřeny v jeho jiných paragrafech týkají občanů se zdravotním postižením, cílených programů a rekvalifikace nebo školení nových zaměstnanců v rámci investičních pobídek.

Nabídka dalšího profesního vzdělávání se dá kategorizovat z hlediska zaměření obsahu a to na vzdělávací aktivity spojené

  • s konkrétní pracovní pozicí, vedoucí k získání nové nebo obnovené kvalifikace
  • se zvýšením, rozšířením, prohloubením nebo doplněním získané kvalifikace o jednotlivé doporučené odborné části,
  • se získáním dokladu k odborné způsobilosti pro výkon určitých povolání definované v právních aktech (zákon, vyhláška,norma),
  • se získáním klíčových dovedností (kompetencí) vyžadované obecně na trhu práce, jako např. počítačová gramotnost, jazyková gramotnost apod.,
  • se získáním klíčových profesních dovedností a odvětvových kompetencí.

Mezi poskytovatele dalšího profesního vzdělávání na trhu práce patří zejména:

  • vzdělávací střediska nebo agentury s rozdílnou právní subjektivitou, jejichž hlavní náplní činnosti je poskytování profesního vzdělávání většinou přesně v definovaných činnostech nebo oblastech (např. dělnické profese, účetnictví, programátoři apod. nebo ve stavebnictví, strojírenství, životní prostředí apod,),
  • vzdělávací střediska nebo agentury s rozdílnou právní subjektivitou, jejichž vedlejší náplní činnosti je poskytování profesního vzdělávání většinou v klíčových kompetencích, 
  • střední školy a učňovské školy, vyšší odborné školy a vysoké školy v oblasti upravených školských vzdělávacích programů dané zakládací listinou,
  • podniková vzdělávací střediska a podnikoví lektoři zejména v oblasti dělnických povolání a řízení výroby,
  • samostatní nebo samostatně podnikající lektoři.
  • zahraniční vzdělávací společnosti nebo jejich pobočky.

Potřeby trhu práce lze rozdělit, tak jako nabídku dalšího profesního vzdělávání, z časového hlediska do dvou základních dílčích oblastí a to na:

  • aktuální potřeby trhu práce, které, jsou-li realizovány, patří mezi tzv. uspokojené potřeby – statisticky zjistitelné v rozsahu a struktuře zaměstnanosti podle odvětví (OKEČ), profesí (KZAM), vzdělání ISCED) a neuspokojenými potřebami dané nabídkou volných pracovních míst;
  • budoucí potřeby trhu práce, které jsou tvořeny očekávanou poptávkou po pracovní síle v jednotlivých odvětvích, z hlediska profesí, vzdělání a nároků na znalosti a dovednosti.

 Zároveň také z doprovodného hlediska dvou ukazatelů

  • kvantitativních potřeb (počty požadované pracovní síly v profesním a vzdělávacím členění),
  • kvalitativní z hlediska konkrétních znalostí a dovedností (někdy nazývané též z hlediska konkurenceschopnosti).

1. Nabídky na řešení aktuálních potřeb trhu práce odpovídají jak společenským tak podnikovým (ekonomickým) potřebám a reagují tak na dopady současného globalizačního ekonomického vývoje v pokrizové a restrukturalizační etapě charakterizované mimo jiné.:

  • zvýšením produktivity a efektivity konkurenceschopných podnikatelských subjektů doprovázené uvolňováním méně kvalifikované pracovní síly zaváděním nových technologií nebo technologických postupů,
  • modernizací administrativních činností se zaváděním efektivnějších výpočetních a informačních systémů s požadavky na kvalifikaci vznikajícího čtvrtého sektoru,
  • postupnou transformací sektoru malých a středních podnikatelů, ve kterém se zvyšuje počet ukončených podnikatelských aktivit, ale na straně druhé se zvyšuje a rozšiřuje nabídka produktů a služeb využívající a požadující pracovníky universálnějšího charakteru,
  • snížením počtu uzavíraných pracovních smluv na dobu neurčitou a na plný pracovní úvazek a zvýšením počtu pracovních smluv flexibilního charakteru, reagující flexibilně na ekonomické požadavky.

Současně jsou ovlivněné následujícími skutečnostmi:

  • dopady demografického vývoje na trh práce, např. uvolňováním zaměstnanců v důchodovém nebo předdůchodovém věku jako sociálně zabezpečené skupiny, nebo jim je změněna pracovní smlouva na dobu určitou nebo jinak omezenou nebo je, u vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, tolerován souběh snížené mzdy a důchodu,
    • dopady politiky vyrovnaného státního rozpočtu zejména do oblasti snížení spotřeby na národním trhu prostřednictvím úsporných opatření ve veřejné správě, v daňovém systému, v sociální sféře a zejména ve veřejné investiční politice,
    • nerovnováhou vzdělávacích politik pro přípravu nově nastupují generace na trh práce, jehož kvalifikační požadavky jsou různorodé, ale směřující vždy k připravené a plnohodnotné pracovní síle - ale vzdělávací politika část nebere dostatečně v úvahu požadavky pro ČR rozhodujícího II. sektoru. (Podíl sekundárního sektoru je v ČR vysoký a nadále dosahuje nejvyšší hodnoty (37 %) ze všech států EU a s  tím souvisí i vzdělanostní požadavky na kvalifikované pracovníky ve výrobních procesech (vyučení a středoškoláci bez maturity) a zvýšená potřeba vysokoškolsky vzdělaných techniků a administrativních služeb.)

Tomuto vývoji na trhu práce odpovídá i struktura nabídky volných pracovních míst podle hlavních tříd CZ-ISCO:

  • cca 35% představovala nabídka volných pracovních míst pro kvalifikované pracovníky se středním vzděláním, především v zemědělství, lesnictví a rybářství, řemeslníky, opraváře, obsluhu strojů a zařízení – tj. pracovní pozice pro řidiče nákladních automobilů, autobusů a tramvají, kováře, nástrojaře, slévače, svářeče, řemeslníky, kvalifikované pracovníky hlavní stavební výroby, montážní dělníky výrobků a zařízení,
  • cca 32% představovala nabídka volných pracovních míst pro středoškolsky až vysokoškolsky vzdělané administrativní, technické, zdravotnické, pedagogické pracovníky a pracovníky v oblasti vědy a výzkumu, vyžadující maturitu nebo vysokoškolské vzdělání; nejvýznamnější podíl byl v oblasti informačních, zprostředkovatelských a finančních služeb, pro analytiky a vývojáře softwaru a počítačových aplikací, a finanční specialisty v oblasti financí, .
  • cca 13% představovala volná pracovní místa pro pracovníky se středním vzděláním ve službách a prodeji pro kuchaře a pomocné kuchaře, pro číšníky, servírky a barmany, pracovníky v oblasti ochrany a ostrahy).

Na základě nabídky volných pracovních míst se formulovala pro zvýšení zaměstnatelnosti na trhu práce i nabídka dalšího profesního vzdělávání:

  • pro mladé zájemce a uchazeče o zaměstnání (absolventy škol) - zvýšení, rozšíření nebo prohloubení získané kvalifikace, rozšířené o klíčové kompetence, jako nový nástroj se ověřovala praxe ve firmách nebo odborná praxe pro mladé do 30ti let,
  • pro první skupinu se rekvalifikace zaměřila na naplnění požadavků odborných způsobilostí ke konkrétním pracovním pozicím (např. ŘP na autobusy, svářečský průkaz apod.)
  • pro druhou skupinu se rekvalifikace zaměřila na moderní administrativu, informatiku, výpočetní techniku a zprostředkovatelské pracovní pozice,
  • pro třetí skupinu byla rekvalifikace zaměřena na pomocné servisní práce a získání klíčových dovedností a odvětvových profesních kompetencí

Souběžně probíhaly v zaměstnavatelské sféře vzdělávací programy týkající se zejména oblasti klíčových a odvětvových kompetencí v oblasti marketingu, modernizace řízení a týmové práce, někde probíhala i příprava na novou technologii.

2. Budoucím potřebám trhu práce se některé státy, zejména evropské, věnují již delší .časové období, v současné době aplikují výstupy analýz a doporučení těchto dokumentů pro formování své národní politiky zaměstnanosti, protože si jsou vědomy, že pro řešení jejich nezaměstnanosti vedle řešení společných evropských nebo i světových problémů, vstupují na evropském i světovém trhu do konkurenčního boje s ekonomikami ostatních členských států, dokonce evropské státy si navzájem konkurují na světových nebo regionálních mimoevropských trzích.

Některé státy vyšly i ze zkušeností nařízení a opatření německé válečné ekonomiky, která plánovala zabezpečení kvalifikovaných pracovní sil zejména ve všech klíčových odvětvích ekonomiky při nedostatku vlastních pracovních sil, které byly většinou povolány na vojenskou službu, některá opatření zůstala v těchto „bývalých okupovaných“ státech v platnosti zejména v oblasti odvětvového plánování pro zabezpečení požadované kvalifikované nové pracovní síly v důsledku demografického vývoje. K tomu využívají komparativní :

  • datové zdroje kvantitativních a kvalitativních údajů pro následné zpracování,
  • informační zdroje, obsahující komplexnější informace o potřebách trhu práce,
  • informační produkty, tj. ucelené materiály s nezbytnými informacemi  pro slaďování  nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce pro specifické cílové skupiny,
  • cílové skupiny, tj. poskytovatelé profesního vzdělávání a poradenská centra, sektorové rady a řešitelé národních soustav povolání a kvalifikací.

Výsledný materiál o budoucích požadavcích (potřebách) trhu práce a konkrétních odvětví se ve většině států stává základním podkladovým dokumentech pro zabezpečení  vzdělanostní  politiky pro delší časové období a má zásadní vliv na:

  • strukturu počátečního vzdělávání pro zabezpečení požadovaných kvalifikovaných pracovních sil na národní úrovni,
  • zaměření poradenských služeb ve školství (kariérové poradenství, k volbě povolání) a ve službách zaměstnanosti k orientaci na trhu práce,
  • prorůstová opatření rozvíjejících se odvětví, udržení životně nezbytných a tradičních odvětví,
  • plynulý přechod uvolňovaných pracovníků ze stagnujících odvětví získáním nové kvalifikace nebo transformace původní kvalifikace do rozvíjejících se, životně nezbytných a tradičních odvětví,
  • na vytváření pravidel spolupráce na všech administrativních úrovních         (obec (sdružení obcí)–okres - kraj – stát),
  • modernizaci veřejných služeb pro zabezpečení společenských požadovaných zdravotních a sociálních služeb,
  • řešení zaměstnanosti marginálních skupin obyvatelstva.

I když cílem (předmětem řešení) projektu není samotné slaďování nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce, ale návrh systémového prostředí, tzn. zejména zajištění dostupnosti zdrojů dat a informací o současných a očekávaných potřebách trhu práce a vytvoření pilotních informačních produktů, lze ocenit jeho výstupy, které vyplývají z analýzy čtyř problémových okruhů, které představují rozhodující prvky systémového prostředí pro slaďování nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce:

  • prostředí pro slaďování nabídky profesního vzdělávání s potřebami trhu práce
  • dostupnost dat a informací o současných a budoucích potřebách trhu práce na národohospodářské, sektorové a regionální úrovni,
  • informační produkty pro cílové skupiny,
  • šíření informačních produktů a podpora jejich využívání

Závěry

Proces slaďování nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce nevyžaduje přijetí nové legislativní normy nebo úpravu některé ze stávajících norem, bylo by vhodné začlenit do zákona o dalším vzdělávání ustanovení o přizpůsobování nabídky stávajícím a očekávaným potřebám trhu práce. Zabezpečení kvalitních a včasných informací o současných a budoucích potřebách trhu práce by mělo spadat do působnosti MPSV a zpracování cílených informačních produktů do gesce MŠMT.

Kvalifikační potřeby českého trhu práce jsou sledovány a analyzovány celou řadou aktivit, které však obvykle nemají systémový charakter, nejsou vzájemně propojené, často používají odlišnou metodiku a vzhledem k projektovému financování mají značné problémy s udržitelností. Ve srovnání s vybranými zeměmi je však prostor věnovaný problematice dostupnosti dat a informací o současných a budoucích potřebách trhu práce poměrně úzký.

V současné době nejsou k dispozici žádné specifické komplexní informační produkty pro vymezené cílové skupiny, podle kterých by bylo možné slaďovat nabídku vzdělávání s potřebami trhu práce. Existují pouze dílčí informační zdroje, určitou inspiraci je možné získat z postupů uplatňovaných v zahraničí. Na základě zahraničních zkušeností lze shrnout, že nejdůležitější faktorem je koncepční přístup k vytváření informačních produktů, zahrnující propojení dat o nabídce volných pracovních míst, profilů profesí, budoucích vyhlídek na uplatnění pro profese, sektorových analýz. Takový přístup je možné aplikovat i v ČR jako tzv.„informační tržiště“, které se v řadě zemí stává klíčovým produktem

Šíření informačních produktů je třeba založit na všech možných způsobech, přičemž základní roli by měla sehrát elektronická forma a motivace a podpora cílových skupin potřebné informace vyhledávat a používat. Elektronická média je nezbytné doplnit tištěnými médii, konferencemi, workshopy a dalšími setkáními expertů a odborné veřejnosti. Lze předpokládat, že se zvýší také význam komunitních webů a sociálních sítí pro výměnu informací mezi analytiky, poradci, vzdělavateli a zaměstnavateli.

Projekt též definuje hlavní záměry budoucího postupu:

A. Zajištění informací o aktuálních a budoucích potřebách trhu práce

B. Zpracování informačních produktů o potřebách trhu práce pro jednotlivé cílové skupiny

C. Návrh organizačního a finančního zajištění systémového prostředí pro slaďování nabídky zdělávání s potřebami trhu práce

Autor: PhDr. Petr Kaplan