Pokud zkoumáme, kolik máme “spravedlivě“ za kurz zaplatit, můžeme při různém požadavku dostat zcela odlišný výsledek. Vždy totiž záleží na vstupní potřebě těch, kdo se budou školit.
Je třeba si zodpovědět hned několik otázek: O jaký typ kurzu se jedná? K jakému posunu v dovednostech, znalostech nebo v postojích účastníků kurzu má dojít? Jde o začátečníky nebo pokročilé? Je třeba trénovat dovednosti v praxi za účasti lektora nebo stačí e-learningový kurz či webinář? Chceme unikátní kurz s licencovaným know how? Má být kurz zakončen profesní zkouškou před autorizovanou osobou?
Chceme standardizovaný kurz nebo kurz na míru našim potřebám?
Zdaleka jsme zde nevyčerpali všechny prvky, které ovlivňují cenu kurzu. Ale už z otázek vidíme, v čem mohou odlišnosti spočívat.
HR manažer se stává ve svém podniku nejprve diagnostikem. Přichází za ním vedoucí oddělení s požadavkem na proškolení týmu 4 obchodníků na novou verzi MS Office s důrazem na zpracování kalkulací v excelu – popisuje, že po nainstalování nového SW jsou obchodníci pomalejší, hůř se orientují v ovládacích prvcích a ostatně už dlouho se potýkají s neznalostí vzorců nebo jejich nesprávným užitím. Nadto je šéf nechce pustit na víc jak dva dny z práce.
Cílem tedy je získat konkrétní dovednost – rutinní ovládání nového SW a nadto vysvětlení funkce některých vzorců ve vztahu k obchodní praxi v daném podniku.
HR manažer se podívá do své databáze školicích firem a najde hned několik typů kurzů:
1. Otevřený kurz na novou verzi MS Office, který se koná dle letáku firmy A příští měsíc. Rizikem ovšem je, že se v případě nízkého počtu kurz nemusí konat. Tento kurz je standardizovaný, školicí firma je partnerem Microsoftu, nadto má jakési certifikáty od ministerstva školství, ale pokud se v kurzu potkají lidé z různých firem, patrně nebude čas probírat individuální problémy se vzorci pro kalkulace jedné firmy.
Cena kurzu: 3400 Kč/ osobu, max. počet účastníků 15, min. 6, počet školících hodin: 16. Místo realizace: certifikovaná učebna - sídlo vzdělávací instituce.
2. Rekvalifikační kurz PC dovednosti pro pokročilé, který nabízí firma B – jde o přiřazení účastníků k již naplánovanému kurzu pro úřad práce. Kurz má akreditaci MŠMT.
Počet hodin: 80, zakončení rekvalifikační zkouškou. Cena kurzu: 2.800 Kč/ osobu při 12 osobách. Místo realizace: sídlo vzdělávací instituce.
3. Rekvalifikační kurz firmy C – „Řidičák na PC“ (ECDL), který slibuje získání evropského certifikátu pro užívání PC. Zde je ovšem obsah standardizován a směřuje k získání certifikátu, nikoli k zlepšení specifických dovedností ochodníků.
Počet hodin: 120, zkouška: dle standardu ECDL. Místo realizace: certifikovaná učebna - sídlo vzdělávací instituce. Cena kurzu: 5.600 Kč + 1600 Kč za zkoušku. Min. 5 osob.
4. Kurz „na míru“, který slibuje konkurenční firma D. Kurz slibuje dodržet pevnou strukturu, která reflektuje změny v nové verzi SW a nadto – protože není svázán s žádnou certifikační autoritou – může být délka a osnovy přizpůsobeny potřebám pracovníků daného podniku. Takto domluvený kurz je ale náročnější na přesné stanovení cílů a popsání potřeb účastníků, aby se lektor mohl předem připravit a zpracovat příklady z praxe účastníků.
Počet hodin: dle potřeby zákazníka, zkouška: vstupní a výstupní test, porovnání posunu v dovednostech. Místo realizace: budova zadavatele – užití mobilní učebny. Cena: 15.600 Kč/den + 8.000 Kč stěhování a zapojení učebny v místě dle dohody.
5. Samostatný lektor, který nabízí 1000 Kč/hod výuky. Počet hodin: dle potřeby zákazníka, zkouška: test. Místo realizace: u zákazníka v kancelářích, na počítačích, na kterých se běžně pracuje.
Jak je možné, že se ceny tak liší?
V prvním případě (A) vzdělávací instituce spolupracuje s Microsoftem, platí licenční poplatky (ve snížené výši), ale zase jí vznikají náklady na zařízení standardizované učebny a proškolení certifikovaného lektora. Kurzy i školící materiály jsou standardizované, často nakupované s množstevní slevou. Ale není v nich nic z konkrétní praxe obchodníka daného podniku.
V případě druhém (B) není standardizace učeben, skript ani lektorů, na tom tedy vzdělávací instituce šetří. Akreditace MŠMT stojí instituci 1000 Kč a neznamená nic jiného, než že instituce splnila formální náležitosti kurzu (povinný počet hodin a obsah, lektor příslušného vzdělání, zadání adresy učebny). Díky vyššímu počtu osob je dosaženo nízké ceny kurzu pro jednotlivce, nicméně počet osob má vliv na celkovou dobu, kterou se lektor může věnovat jednotlivci – zde tedy podstatně méně než v kurzu, kde jsou např. osoby 4.
V případě třetím je standardizováno vše, včetně zkoušky, jejíž výsledek se odesílá do testovacího střediska. VI platí za certifikaci učebny, lektorů a celého programu, respektuje potřeby „evropské standardizace kompetencí“. Improvizace je minimální, stejně jako možnost věnovat se jednomu typu vzorců s daleko větší intenzitou.
Ve čtvrtém případě (D) vzdělávací instituce investovala do mobilní učebny a je schopna přijet za zákazníkem. To ovšem stojí peníze na instalaci učebny na místě a její připojení na internet. Čím menším počtem účastníků jsou náklady děleny, tím vyšší cena pro jednotlivce. Zároveň instituce investuje do tvorby vlastních skript, která zohledňují příklady z praxe daného zákazníka.
V pátém případě jde o samostatného lektora, který neinvestuje nic jiného, než svůj čas. Pokud učí, nezvedá telefony svých zákazníků (a pokud ano, šidí svého zákazníka, kterého právě učí). Jestliže vyučuje, nemá čas připravovat skripta či pracovat na nových kurzech. Nemá režijní náklady vzdělávací instituce, ale neposkytuje ani stejný servis. Většinou nenabízí ani možnost alternace v případě nenadálého pracovního výpadku.
Co z toho HR manažerovi vyjde?
Různé ceny a délky kurzů, různá míra rizika, že se kurz nezrealizuje, různé přístupy k reálné potřebě zákazníka. Možná i různá efektivita a výsledný dopad na práci oddělení.
Riziko nerealizace kurzu včas může být fatální. Zrušená objednávka ze strany vzdělávací instituce znamená navíc problémy se šéfem obchodního oddělení.
Kurz s účastníky z jiných podniků může být přínosný v případě, že nejde o implementaci postupů do konkrétních podmínek podniku. Vyšší počet účastníků znamená méně času na každého z nich. Nadto standardizované kurzy mají i standardizovaný výstup, jde tedy spíše o získání certifikátu určitého stupně než o rozvíjení konkrétní dovednosti.
Protože potřeba oddělení směřuje k naučení konkrétních dovedností uplatnitelných v praxi obchodníka, je nutné přizpůsobit osnovy běžných kurzů. Každé přizpůsobení je drahé, je to služba na zakázku. Pokud ale budou obchodníci trénovat na příkladech z vlastní praxe, budou rychle schopni na podobných příkladech rovnou pracovat. Vyplatí se tedy využít takovou vzdělávací instituci, která toto zvládne.
Na kurzu budou účastníci řešit problémy společně, což podporuje i týmového ducha. Navíc bez cizích osob v kurzu budou moci otevřeně probírat záležitosti vlastní firmy – bez obav z vynesení interních informací.
Nebudou-li obchodníci muset dojíždět do jiné firmy na kurz, nemají časové prostoje a nevznikají náklady na jejich dopravu. Na druhé straně realizace ve vlastní firmě znamená pro HR manažera zajistit školící místnost a nutnost „chránit“ účastníky před jejich nadřízenými a jejich požadavky na práci „teď hned“.
Zdá se, že požadavkům nejlépe vyhoví nabídka 4 a 5, kdy se realizuje na vlastním firemním pracovišti. Obě nejspíš vyhoví individuálním potřebám obchodníků. Rozdíl ceny ovšem mluví ve prospěch nabídky 5. Znamená pravda větší nároky na zajištění ze strany HR manažera, ale zase se lidé budou učit na strojích, se kterými běžně pracují a ve stejném nastavení – to je výhoda.
Přináší ale tato nabídka nějaká rizika?
Ano, o některých už byla řeč:
- riziko nemoci lektora a následné nepříjemnosti při překládání kurzu,
- riziko prokrastinace jednotlivých účastníků a „odskakování“ k běžné práci,
- snazší vyrušování ze strany kolegů a nadřízených („vždyť jsou v kanceláři!“),
- riziko většího zatížení HR manažera – většinou se práce s kopírováním školících materiálů přesouvá právě na něj,
- riziko nesprávně či pozdě provedených administrativních úkonů, zejména jde-li o vzdělávání dotované z evropských fondů (publicita a správnost umístění log, prezenční listiny, správně vedená dokumentace kurzu…),
- riziko, že si lektor „nesedne“ se skupinou a řešení případné nespokojenosti účastníků s lektorem – pokud by např. účastníci trvali na výměně lektora, není kým ho nahradit, nestojí za ním vzdělávací instituce, která by vyslala jiného.
Ve výsledku bude záležet na tom, jak velký budget HR manažer na školení má. Pokud preferuje spíše službu na klíč a menší riziko, bude volit kurz na míru a zázemí vzdělávací instituce. A bude schopen zdůvodnit svým nařízeným, proč volí vyšší cenu.
Ona se totiž v některých případech opravdu vyplatí!
Autor: Mgr. Jana Brabcová