Školy s tzv. ečkovými obory upravily podmínky pro konání závěrečných zkoušek podle individuálních potřeb svých žáků, tak aby se vyrovnaly jejich šance při zkouškách uspět. Nejde ovšem o změnu obsahu, ten musí zůstat srovnatelný. Školy spolupracují s pedagogicko-psychologickými poradnami, které žákům s handicapem stanovují v průběhu studia diagnózy a doporučují podmínky vhodné pro skládání závěrečných zkoušek. Obvykle jde o formální úpravu zadání (například zvětšení písma) nebo prodloužení času pro skládání zkoušek, může však jít i o poskytnutí dalších pomůcek či pomoc asistenta.
Elektronická zkouška v 53 oborech
V průběhu písemných zkoušek se na Národní ústav pro vzdělávání neobrátily prakticky žádné školy s prosbou o technickou pomoc při elektronických písemných zkouškách. Je tedy předpoklad, že tyto zkoušky proběhly ve školách bez problémů. V tomto školním roce se to týká 53 oborů, pro něž už byla připravena banka úkolů. V těchto oborech se zadání pro písemnou zkoušku generuje na počítači, je ovšem na školách, zda se rozhodnou pro elektronickou formu zkoušky, nebo zůstanou jako dosud u zkoušky „papírové“. Odhad počtu škol, které využily elektronické zadání, bude k dispozici po vyhodnocení zpětné vazby, kterou školy vyplňují po skončení zkoušek.
Závěrečné zkoušky v učebních oborech jsou komplexní
Složit závěrečné zkoušky se všemi jejich součástmi není úplně jednoduché a klade na absolventy značné nároky. Například žákyně Střední zdravotnické školy v Praze 10 se musely v rámci praktické zkoušky z oboru Ošetřovatel správně postarat o pacienta, který jim byl přidělen – poskytnout mu hygienickou péči i ošetřovatelskou rehabilitaci, asistovat při jídle a pití nebo provést bandáže dolních končetin. A nakonec musely svůj postup obhájit před zkušební komisí. Zkoušku složily všechny dívky, jen jedna dostala čtyřku. Podle Mgr. Jany Maškové, která je vedoucí učitelkou oboru Ošetřovatel, je slabý výkon žákyně způsoben její nepravidelnou docházkou. „Když si žákyně praktickou péči o pacienty pořádně nevyzkouší, tak se to dá potom těžko dohonit,“ vysvětluje Mgr. Mašková.
Náročné byly závěrečné zkoušky také ve Střední škole-COP technickohospodářské v Praze 9, kde se v oboru Výrobce kožedělného zboží učí budoucí sedláři a brašnáři. Např. písemka obsahovala nejen otázky z technologie, ale také řadu úkolů, které se týkaly materiálů i modelářství. Žáci tu měli za úkol vytvořit vlastní návrh určitého výrobku (např. lovecký nůž), zpracovat k němu technickou dokumentaci včetně výpočtu spotřeby materiálů či nákresu dílců.
Zkušenosti z průběhu zkoušek se dále využívají
Podle zkušeností z písemné zkoušky přišli pedagogové Střední školy-COP technickohospodářské v Praze 9 s návrhem na jinou formulaci otázek, tak aby žáci nemuseli psát příliš dlouhé odpovědi. A také se nabídli, že budou na úpravách jednotného zadání dále spolupracovat s NÚV. Kromě toho byla v průběhu závěrečných zkoušek dohodnuta další změna: součástí jednotného zadání v oboru Výrobce kožedělného zboží se od příštího školního roku stane samostatná odborná práce. Žáci jsou totiž už nyní vedeni tak, aby byli schopni vytvářet poměrně složitou technickou dokumentaci, a ta se obsahem i formou zpracování velmi podobá samostatné odborné práci.
Po skončení zkoušek má každá škola možnost vyplnit elektronický dotazník, který se týká průběhu zkoušek, hodnocení
žáků a připomínek k úrovni jednotného zadání. Tato zpětná vazba ze škol je pro další fungování celého systému
jednotného zadání velmi cenná. Pracovníci NÚV všechny připomínky vypořádávají a využívají je k dalšímu zlepšování
kvality zadání. I když je vyplnění dotazníku dobrovolné, očekáváme, že školy využijí možnosti vyjádřit své připomínky a
sdělit další informace. Bez zpětné vazby ze škol by systém jednotných zadání ustrnul ve vývoji.
Zoja Franklová, NÚV