Cesta ke kvalitě

Současný stav autoevaluace na škole odráží aktuální způsob a rovinu pohledu učitelů a vedení školy na autoevaluaci jako takovou. Z výpovědí učitelů a vedení školy vyplývá, že autoevaluace se na škole osvědčuje jako „prostředek vytvoření dobrého motivačního klimatu a vnímání vztahů, prostředek zvyšování kvality školy obecně i konkrétně zkvalitňování učení, nástroj k zjednodušení koordinace na škole, prostředek k zjištění nedostatků a k jejich následnému odstranění, nástroj k poučení se z chyb, prostředek k odhalení i eliminaci toho negativního ze školního života“.

Zástupci partnerů školy považují autoevaluaci školy spíše za nástroj řízení školy a zlepšení její kvality, který je nutný  a může být i velmi funkční a potřebný, ale pouze za předpokladu zachování interního charakteru nástroje i výsledných zjištění:  „Každá analýza je dobrá pro školu – vnitřní analýza, ale problém vidím v povinnosti – vede to k formalistickému přístupu (pojetí).“ Současně však upozorňují na potenciální problém v „odkrývání karet školy“ v době, kdy zřizovatel školy může rozhodnout o zrušení školy: „Problém  je, pokud zpráva má být pro kraj, zřizovatele  apod. – zejména teď v době optimalizačních snah.“ ( z výpovědi partnera školy a člena školské rady).

Na škole se začínají objevovat první náznaky toho, že učitelé a vedení spatřují souvislost mezi autoevaluací školy a cíli rozvoje školy:

„Cílem autoevaluace je, aby učitelé i žáci chodili do školy rádi. Snažíme se eliminovat to negativní ze školního života a my to negativní musíme odhalit. A já říkám žákům a není to z mé hlavy. Pokud se vám něco ve škole líbí, tak to všude říkejte a pokud se vám něco nelíbí, tak mi to přijďte říct a já to odstraním. A oni samozřejmě nechodí a neřeknou. A neví se o tom a je to škoda a my to musíme odhalit. „ ředitel školy   „Má autoevaluace souvislost s cíli školy? Určitě, měly by to být spojené nádoby, si myslím. Měly by se navzájem ovlivňovat, že i ty cíle by měly nějak v sobě zahrnovat nějakou autoevaluaci a zase autoevaluace by měla měnit cíle, nějak.“   Daří se to na škole? „Myslím, že se to daří, ale možná, že časem, jak budou ubývat žáci, tak bude potřeba ta autoevaluace školy větší, aby byly cíle pro žáky ještě přitažlivější. Myslím, že s ubýváním žáků by mělo přibývat práce na autoevaluaci.“ z výpovědí učitelů

Velmi inspirativně, otevřeně a do hloubky reflektuje vlastní cestu  školní autoevaluace zástupkyně ředitele:

Jak autoevaluaci vnímáte? „Samozřejmě jako povinnost, to bylo to první... Ale pak když už se do toho člověk dostane, tak to má nějaké klady a zápory. Přece jenom ten člověk vidí, co už udělal, co by chtěl udělat, kam se to posunulo. Teď si zjistíme, co by chtěli třeba studenti, co by chtěli kantoři. Před tím se tím člověk nezabýval. A třeba jsme měli názor, že tohle studenti nechtějí a ono jsme zjistili, že to chtějí,  nebo tohle se jim nelíbí a my jsme mysleli, že se jim to líbí. A totéž u kantorů. …Před povinností jsme to také dělali trochu, ale neříkali jsme tomu autoevaluace. Zákonná povinnost to nezkomplikovala. Spíš víc víme, proč to děláme  a co. Dříve jsme to dělali víc intuitivně.“ zástupkyně ředitele

Z tohoto subjektivního vykreslení zahájení cesty k autoevaluaci školy vyplývá, jak pomalu  a postupně se vyvíjí motivace, chápání toho, co škola začala dělat v oblasti autoevaluace.

Objektivnější charakteristika současné podoby autoevaluace na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické Nová Paka (viz níže podkapitoly 4.1 a 4.2) vychází z pohledu vedení školy, učitelů, rodičů, žáků, ze školou užitých evaluačních nástrojů a z oficiálních dokumentů, zejména z Autoevaluační zprávy (2007) a Autoevaluační zprávy (2010), ze ŠVP gymnázium čtyřleté, ŠVP gymnázium nižší prima – kvarta, ŠVP gymnázium vyšší kvinta – oktáva.

Plánování a organizační zajištění autoevaluace na škole

Péčí o autoevaluaci, tzn. vypracováním autoevaluační zprávy i jejím řízením na škole je ředitelem pověřen koordinátor školního vzdělávacího programu. Dlouhodobý plán autoevaluace stanovuje převážně ředitel školy spolu s koordinátorem školního vzdělávacího programu, a to na základě běžné každodenní komunikace s pedagogickým sborem. Potřebu vyvíjet ucelený systém týmového dlouhodobého  plánování a hodnocení efektivity autoevaluace škola dosud nepociťuje a jedná se o  předmět dalšího vývoje.  Roční plánování zpravidla na začátku školního roku je více participativní, vychází zpravidla z podnětů koordinátora, příp. vedení školy a z následné diskuse s vyučujícími na poradách.

Plán autoevaluace na škole je zakotven v kapitole 1 Autoevaluační zprávy 2007 (viz příloha č. 18) a v kapitole 1 Autoevaluační zprávy 2010 (viz příloha č. 19) a ve školních vzdělávacích programech  v přehledech oblastí sledovaných v rámci autoevaluace školy (např. viz Tabulka č. 2). Forma dlouhodobého plánu je vypracována tak, aby autoevaluaci bylo možné realizovat spontánně na základě aktuálních potřeb školy.  Plánování i organizační zajištění konkrétních autoevaluačních činností školy má dle slov ředitele školy i koordinátora ŠVP operativní charakter. To ostatně potvrzují i výpovědi učitelů a zástupkyně ředitele:

„Plán autoevaluace je spíše spontánní. Když něco napadne, tak se evaluuje.“ „Plánování autoevaluace? Já o tom nevím.“ z výpovědi učitelů „Řešíme to momentální potřebou. Není to o přesném plánu. Třeba si to do budoucna stanovíme, ale zatím nám  vyhovuje toto – průběžně, spontánně, operativně.“ zástupkyně ředitele

Na plánování a organizačním zajištění se hlavní měrou podílí vedení školy a koordinátor ŠVP, o čemž svědčí například následující výpovědi:

„Ze začátku nám pomáhala pí. Horalíková (předchozí kordinátorka ŠVP). Pokud by to mělo být pravidelně, tak by to dělení zodpovědnosti muselo asi být. Marián Klapka (současný koordinátor ŠVP) je přes počítače.“ zástupkyně ředitele   „Ředitel zadal úkol koordinátorovi  ŠVP… Nevím, jestli někdo další  - možná u dílčích činností, ale spíše náhodně.“   „Dělba by byla zbytečná  - není vůle shora ani zdola. Dělbu bych nedoporučoval, je toho moc – grantů apod. Byla by to jen další povinnost. Myslím, že jednou to bude, ale teď ne.“ z výpovědí učitelů

Plán autoevaluace spočíval  na samém počátku, tj. někdy v roce 2006 – 2007, na koordinátorce ŠVP. Vedení školy, zejména ředitel s podporou zástupkyně ředitele, spatřuje svoji hlavní úlohu v tom, aby „žáci i učitelé do školy chodili alespoň trochu rádi“ (ředitel, Strategický plán rozvoje školy, 2007, s. 7). Koordinátor ŠVP zůstal klíčovým aktérem plánování i realizace autoevaluace i po personální změně na pozici koordinátora ŠVP. Personální propojení obou funkcí koordinátora ŠVP a na škole dosud nepojmenované funkce  koordinátor autoevaluace se vedení školy osvědčilo.

Cíle autoevaluace a kritéria kvality na škole

Z hlediska cílů škola autoevaluací chce „zjistit aktuální informace o stavu školy a tím získat podklady pro plánování a realizaci jejího dalšího rozvoje.“ (Autoevaluační zpráva, 2007, 2010, s. 5) Motivace k autoevaluaci na škole vychází i ze zaměření ředitele školy na cíl, aby „učitelé i žáci chodili do školy rádi“. Autoevaluace je pro ředitele i školu nástroj, jak odhalit a následně eliminovat negativní jevy ve školním životě. V jiné rovině je možné říci, že autoevaluaci aktuálně na škole vnímají jako pomoc či nástroj „ke zkvalitnění a zefektivnění procesu vzdělávání a výchovy. Pomocí nástrojů vlastního hodnocení chceme určit oblasti, ve kterých škola dosahuje dobrých výsledků, a oblasti, ve kterých je třeba úroveň vzdělávání ještě zlepšit. Na základě analýzy a spolupráce všech účastníků se snažíme vypracovávat návrhy příslušných opatření a náprav.“ (Autoevaluační zpráva, 2007, 2010, s. 5)

„Kritéria a časové rozvržení autoevalauce byla vymezena pro jednotlivé dílčí cíle, které si škola stanovila na každý školní rok v koncepčním záměru rozvoje školy- konkrétním ročním plánu.“ (Autoevaluční zpráva, 2010, s. 5) Pojetí dílčích cílů autoevaluace se na škole prolíná s kritérii autoevaluace.  Prolínání je patrné z Autoevaluační zprávy 2007 i 2010, i ze ŠVP 2010, kde se na jedné úrovni objevují dílčí cíle a kritéria, např.

• plánování a strategie,
• úspěšné zavádění ŠVP,
• finanční a hmotné zdroje,
• vybavení a zařízení.

„Hlavním kritériem jednotlivých oblastí by měla být efektivita a přínos pro další rozvoj školy, a to jak v oblasti materiálním, tak v oblasti výchovy a vzdělávání.“ (Autoevaluační zpráva, 2007, 2010, s. 5) V této oblasti by mohla pomoci větší konkrétnost. Na druhou stranu je i zde vidět obrovský pokrok, který škola učinila. Dokladem je například skutečnost, že při prvním vymezování oblastí sledovaných v rámci autoevaluace školy v Autoevaluační zprávě 2007 ani v ŠVP kvinta – kvarta 2009 není o kritériích žádná zmínka. Posun je patrný ve verzi ŠVP kvinta – kvarta z jara 2010, kde na základě připomínek a doporučení ČŠI byla dopracována zejména kategorie dílčí cíle a kritéria. Výsledná podoba plánu a struktury autoevaluace vyplývá z následující tabulky.

Tabulka č. 2: Oblasti sledované v rámci autoevaluace školy ŠVP (jaro 2010)

Oblast	Cíle a kritéria	Nástroje	Čas
Koncepce školy	vyhovuje jako strategický materiál ? Je v souladu s RVP ?	pozorování, evidence pozorovaných jevů, hospitace, vnější evaluace	průběžně
Výsledky vzdělávání	naplňování klíčových kompetencí, zvládání výstupů ŠVP	hospitace,vlastní poznámky a pozorování, vyhodnocení soutěží, žákovská portfolia a autoevaluační dotazníky	průběžně
Úroveň řízení školy, Prostorové a materiální podmínky,	plánování a strategie, kvalita personální práce, udržet standard vybavení školy	dotazníky pro učitele (on-line – je-li možné)	jednou za 3 roky (popřípadě více dle potřeby)
Finanční a hmotné zdroje	zajistit financování aktivit spojených s výukovým procesem	dotazníky pro učitele a žáky (on-line – je-li možné)	průběžně dle potřeby
Klima školy	vytvoření optimálního školního klimatu	dotazníky pro učitele a žáky (on-line – je-li možné)	jednou za 3 roky (popřípadě více dle potřeby)
Kvalita vyučovacího procesu	objektivizovat práci učitele	dotazníky pro učitele a žáky zpráva ČŠI, hospitace	průběžně (+ vždy po celoškolních  projektech)
Kvalita výsledků vzdělávání	hodnocení a klasifikace, srovnání prospěchu, chování, přijímací řízení	SCIO testy, testy CERMAT, pozorování.	průběžně