Typy aktivit, které podporovaly vzájemné učení škol a sdílení zkušeností:
Učení mezi rovnocennými partnery vychází z toho, že lidé ve stejném postavení se
mohou učit v tzv. zóně nejbližšího vývoje. Znamená to, že si mohou poradit s problémy, na které sami
v danou chvíli nestačí, ale s nimiž jim může pomoci někdo, kdo je jen o krůček dál.
Takové učení je velmi efektivní, protože není nutné překonávat bariéru nerovnosti, lidé, kteří do takového partnerství
vstupují, si vzájemně velmi dobře rozumějí, mají podobné zkušenosti, řeší podobné problémy, mají stejný slovník,
neostýchají se zeptat a nemusejí předstírat, že vědí něco, o čem ve skutečnosti nemají ani tušení. Díky společným
praktickým zkušenostem i rovnému postavení si navzájem mohou důvěřovat a o to snáze se učit. Navíc se neučí jen jeden
z dvojice partnerů, protože dalším důležitým rysem je nápodoba a názornost. Dovednostem se lidé učí vlastní
činností, ta je ale podpořena nápodobou toho, co dělají druzí.
Nabízené aktivity dávají příležitost k tomu, aby lidé zapojení do těchto procesů od sebe navzájem leccos okoukali
a pak jednoduše zapojili do vlastní praxe.
Hana Košťálová
Zkušenosti z aktivit podporující vzájemné učení jsou shrnuty v publikaci Vzájemné učení škol v oblasti autoevaluace.