Pro toto období je důležité, že ve školním roce 2009/2010 bylo ve SPŠS Vsetín zahájeno studium podle nově vytvořených ŠVP. Školní vzdělávací programy byly vytvořeny na základě RVP pro obor Strojírenství (23-41-M/01) a Technické lyceum (78-42-M/01). Podle RVP pro střední odborné školy není autoevaluace povinnou části textů školního vzdělávacího programu, proto ji ani SPŠS Vsetín ve svých ŠVP nemá, nicméně ji považuje za velmi důležitou součást řízení a využívá ji při něm.
Volba nástrojů
Už při volbě evaluační metody v roce 2006 se vedení školy rozhodlo, že pokud nějaký nástroj zvolí, pak ho použije minimálně třikrát, aby se mohla projevit statistická významnost zjištění a aby bylo možno sledovat průběh a vývoj vybraných procesů. Proto byl i v období 2008–2010 použit nástroj Vnitřní evaluace školy. Ten škola používá primárně a ke zjišťování specifických informací týkajících se efektivity výuky a zejména využití studijního potenciálu žáků používá také nástroj Vektor společnosti SCIO. Dále vedení školy využívá rozhovory s pedagogy, se studenty a dotazníky pro žáky a rodiče.
Závěry z druhého kola evaluačního šetření
Informace, které vedení školy považovalo z výsledků druhého snímání za nejpodstatnější a se kterými pracovalo:
- nárůst efektivity učení: z – 40 v roce 2006 se škola dostala na – 10;
- zlepšení klimatu;
- zlepšení sociálního klimatu.
Ve výroční zprávě za školní rok 2009/2010 se můžeme dočíst, jak vedení školy hodnotí zjištěné výsledky:
„Ve školním roce 2009/2010 byl dokončen zákonem stanovený proces sebehodnocení školy. Vedení školy dlouhodobě a systematicky sleduje efektivitu výchovně vzdělávacího procesu i z hlediska jiných ukazatelů než jen známek a studijních výsledků studentů. V roce 2010 proběhlo hodnocení školy prostřednictvím indikátorů sledovaných za pomoci externího evaluačního nástroje – Vnitřní evaluace školy firmy DAP Services s. r. o. Získané výstupy byly porovnány s výstupy snímání z roku 2008 a bylo konstatováno výrazné zvýšení efektivity práce pedagogických pracovníků. Hodnota +10 % je hodnotou uvádějící, o kolik procent se škola dostala ve sledovaném období nad republikový průměr. Proti roku 2008 (–10 %) došlo k výraznému procentuálnímu zlepšení. Efektivita učení je v rámci vyučovacích předmětů podle výstupů z výše uvedeného sledování na dobré úrovni. Za výrazné zlepšení sledované oblasti je nutné na základě hodnotícího šetření považovat skutečnost, že učitelé již více pracují „pro skupinu“, ne pouze „pro jednotlivce“. Na základě výstupů Vnitřní evaluace školy bylo zjištěno, že vývoj ukazatelů kvality výchovně vzdělávacího procesu a vztahů uvnitř organizace je velmi pozitivní a organizace svými vzdělávacími aktivitami a jasně stanoveným cílem přispívá ke svému rozvoji. Z těchto výsledků dále vyplývá, že aktivity směřující ke zvyšování kvality výchovně vzdělávacího procesu a jeho efektivity jsou vhodně nasměrovány a jsou optimální. Dynamika sledovaných jevů je progresivní a efektivitě napomáhající. Vedení školy a pedagogičtí pracovníci přemýšlejí společně o své práci a hledají indikátory kvality a cesty, jak je dosáhnout.“
Zvolená oblast práce – posilování partnerských vztahů ve škole
Jednou z priorit činnosti školy a jejího vedení bylo a je udržování partnerského vztahu s žáky a pedagogy, neboť pozitivní vztahy považuje za nezbytnou podmínku úspěšného výchovně-vzdělávacího procesu. Vedení školy vychází z předpokladu, že v dobré atmosféře je efektivita učení vyšší než v nepřátelském prostředí, kde se žáci bojí udělat chybu. Po diskusích, jak získat od žáků názor na fungování školy, se vedení školy rozhodlo položit v roce 2008 všem žákům školy otevřenou otázku, ke které se měli anonymně vyjádřit: „Co bys udělal/a, kdybys byl/a ředitelem/ředitelkou této školy?“ Aby byla dána odpovědím patřičná vážnost, zadávala otázku ve všech třídách osobně ředitelka školy, která jim na začátku vysvětlila:
- co po nich chce a proč,
- kdo bude mít přístup k výsledkům,
- k čemu budou odpovědi použity.
Na otázku žáci odpovídali v tzv. „hluchých“ místech – suplovaných hodinách nebo hodinách občanské nauky, kde je na podobné aktivity čas a prostor. Odpovědi žáků četla pouze paní ředitelka. Považuje je totiž za důvěrný materiál, proto nebyl nikdy a nikde zveřejněn. Ředitelka je bere zároveň jako důležitou zpětnou vazbu, nakolik jí žáci důvěřují. Dělá si statistiku – píše si věci, které se ve vyjádření studentů opakují, a připomínky žáků zohledňuje při řízení školy a plánování koncepce jejího rozvoje. Výstupy z tohoto šetření jsou pak projednávány v celém sboru s výjimkou těch, kde jsou žáci kritičtí k práci jednotlivců; tyto záležitosti se velmi citlivě řeší ve vedení školy a následně s tím, koho se týkají. Výsledky šetření jsou žákům odpovídajícím způsobem také sděleny.
Realizovaná opatření
Na základě výsledků evaluace byla vyhodnocena účinnost opatření prováděných
v letech 2006 – 2007 a byly navrženy další kroky.
Cílené další vzdělávání pedagogických pracovníků
I v letech 2008 – 2010 pokračovalo systematické a cílené vzdělávání pedagogického sboru zahájené v roce 2006. Cíl vzdělávání zůstal stejný – seznámit pedagogy s novými pohledy na jejich práci. Semináře se však stále více týkaly konkrétních postupů, které mohli učitelé využít ve výchovně vzdělávacím procesu. Vliv vzdělávání se reálně projevil v konkrétních změnách v práci jednotlivých učitelů, které vedení školy vysledovalo v rámci hospitační a kontrolní činnosti. Můžeme konstatovat, že témata seminářů šla „hlouběji“ – týkala se například problematiky hodnocení žáků a oblasti jejich sebevědomí. Novinkou bylo, že některé semináře byly otevřeny i rodičům, z nichž někteří projevili zájem pravidelně se takto setkávat v rámci akcí, které pro ně pořádá škola (šlo například o seminář Když láska nestačí).
Systematická personální práce
Na základě výsledků druhé evaluace (jaro 2008) se uskutečnilo mimo jiné také první kolo individuálních hodnotících pohovorů s pedagogy. Cílem těchto pohovorů bylo zjistit vzájemná očekávání pracovníků a organizace a stanovit plán cílů pro následující období, o jejichž naplnění měl pracovník usilovat. Jako konkrétní podklady pro první individuální pohovory byly vzaty výstupy z Vnitřní evaluace školy, ze kterých lze mimo jiné vyčíst konkrétní způsoby, formy a efektivitu práce vyučujícího v dané třídě. Pedagogové předem vyplňovali formulář Hodnocení vztahů – zaměstnanec – firma (Příloha č. 5). S každým vyučujícím byl veden minimálně hodinový pohovor, který byl strukturován dle předem připravených pracovních formulářů. Součástí pohovoru byla i diskuse nad otázkami v nich obsažených:
- Co budeme projednávat?
- Kdo se jednání zúčastní?
- Co pracovník umí?
- Co konkrétně mi vadí?
- Kdy a jak provedeme kontrolu?
- Co nejmenšího se musí stát, abych ho pochválil?
- Co je úspěch?
- Co rád slyší a co z toho bude mít?
Rozhovory proběhly v přátelské a otevřené atmosféře na jaře 2008, kdy se ředitelka školy a její zástupce pro pedagogickou činnost postupně sešli v předem stanoveném čase s každým členem pedagogického sboru. Za podstatné při provádění individuálních pohovorů paní ředitelka považuje, že výsledky evaluace se nikdy nestaly nástrojem represe, ale podkladem pro vzájemnou diskusi o hodnotách, které každý jednotlivý pedagog svou prací naplňuje. Před individuálními rozhovory z nich měli někteří pracovníci školy obavy, ale ty byly díky citlivému přístupu ze strany vedení školy nakonec rozptýleny. Jakou zpětnou vazbu získala na tyto individuální pohovory paní ředitelka? „Řada z nich mi řekla, že to bylo přínosné a pro některé dokonce velmi fajn, i když to třeba bylo někdy i nepříjemné, protože to bylo poprvé, kdy si s někým mohli povykládat o své práci.“
Jednalo se o strukturovaný rozhovor, k němuž si podklady (Přílohy č. 5 - 8) chystali hodnocení pracovníci i vedení školy. Součástí tohoto rozhovoru bylo i sebehodnocení, ke kterému se pak každý pracovník vyjadřoval, včetně komentování svého profesního rozvoje. Právě úroveň sebehodnocení ze strany pedagogů vedení školy velmi překvapila: „Součástí individuální rozhovorů bylo i sebehodnocení, jehož součástí bylo, že pracovníci měli uvést svá pozitiva. Bylo pro nás velmi zarážející, že kantoři, kteří by měli mít poskytování zpětné vazby a hodnocení v krvi, nebyli schopni uvést své pozitivní stránky a někteří se nedokázali z různých důvodů ani sami zhodnotit. Tehdy jsme si uvědomili, že je na této stránce zapotřebí pracovat.“
V průběhu rozhovorů nebyly pracovníkům explicitně sdělovány výsledky evaluace. Spíše se jednalo o diskusi, která byla iniciována otázkami typu: „Ve které třídě se vám dobře učí?“ „Ve které třídě by se vám mohlo učit líp?“, „Pane kolego, jak se vám učí v 1.B?“ „Pojďme se podívat, jak to, co vy říkáte, koresponduje s výsledky evaluačního šetření.“ „Kde vidíte své silné stánky?“ Pokud se neuměl hodnocený pracovník pozitivně ocenit, mělo vedení školy připraveno soupis pozitivních věcí, které na tomto hodnocení směrem k hodnocenému kolegovi zazněly.
Výstupem z těchto rozhovorů byly společně stanovené úkoly, na jejichž kontrolu se vedení školy zaměřilo v následujícím školním roce. Vyhodnocení splnění těchto cílů bylo předmětem dalšího kola individuálních pohovorů. Příklad jednoho z formulovaných cílů: „Rozvoj nových metod a forem.“ „Nemohli jsme si klást velké cíle, protože jsme s něčím takovým začínali poprvé a taky jsme chtěli, aby naplnění cílů bylo ihned vidět – tzn. pedagogové si stanovili např. cíl vytvořit 4 výukové hodiny s využitím interaktivní tabule tak, aby v nich byly využití moderní formy či metody vzdělávání – např. projektová metoda, kooperativní vyučování apod. Našim cílem bylo, abychom takto pedagogy motivovali k přechodu od transmisivního stylu výuky k využívání metod aktivního učení.“
Výstupy všech individuální pohovorů, jakož i jiné materiály, které se vztahují k evaluačním procesům, jsou vedením školy považovány za citlivé; proto jsou uchovávány „pod zámkem“ a přístup k nim mají v rámci školy pouze oprávněné osoby. Výstupy individuálních pohovorů byly rovněž použity jako podklad pro vypracování plánu DVPP.
Je třeba otevřeně přiznat, že novou koncepci rozvoje školy a výuky nepřijali všichni členové pedagogického sboru. Přestože se pedagogové společně vzdělávali, pohled některých z nich na smysl výchovně vzdělávací práce a kvality jejich vlastní práce se změnil málo. Ti, kdo se nechtěli vzdát svých názorů neslučitelných s novou koncepcí rozvoje školy, školu opustili, někteří pedagogové odešli do důchodu. Tato skutečnost odpovídá i zkušenostem ředitelů z jiných škol, kteří ve své škole prováděli proces transformace (např. ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi).
Ve výroční zprávě za školní rok 2009/2010 se uvádí:
„Ve školním roce 2009/2010 se uskutečnila velká personální obměna pedagogických pracovníků. Celkový a přepočtený počet pracovníků zůstal téměř neměnný, došlo však k odchodu pedagogů v důchodovém věku a škola na jejich místo přijala celkem 8 nových pracovníků (7 učitelů a 1 vychovatelku). Pozitivním bylo pro organizaci zejména to, že přijala odborníky z praxe a absolventy vysokých technických škol, což nebylo možné v minulých letech uskutečnit z důvodu nezájmu takto kvalifikovaných lidí o práci ve školství. Hospodářská krize ve sledovaném období velmi významně ovlivnila regionální zaměstnanost v oblasti strojírenství a tím byly vytvořeny podmínky pro generační obměnu pedagogického sboru.“
Výsledky druhého snímání za pomocí metody Barvy života byly pedagogům sděleny v rámci dalšího kola individuálních hodnotících pohovorů. Jejich cílem bylo identifikovat fungující prvky práce konkrétního pedagoga a místa, která dávají prostor pro zlepšení. Výsledky však nebyly pedagogům sdělovány dogmaticky, ale učitelé byli vyzváni, aby sami jmenovali třídy, kde se jim dobře učí, kde se domnívají, že je oboustranný pocit spokojenosti jak na straně jejich, tak na straně žáků, a hledali společně s paní ředitelkou zobecnění, proč se práce zrovna v těchto třídách daří. Pak učitelé jmenovali třídy, u kterých se domnívají, že by při práci s nimi mohli dosáhnout více, a hledali způsoby, jak toho mohou dosáhnout. Výsledky evaluace byly využívány spíše jako vodítka a náměty pro společné uvažování. Cílem pohovorů opět nebyla represe, ale zamyšlení se nad kvalitou vykonávané práce a plánování jejího dalšího zlepšování. Výstupem strukturovaného rozhovoru podle předem připravených otázek byly konkrétní úkoly, na jejichž plnění se pracovník školy zavázal pracovat a které měly vést ke zvýšení kvality jeho práce. Tyto rozhovory vedla paní ředitelka společně se svým zástupcem. Jedním z největších problémů při práci s pedagogy je to, že někteří z nich neumí efektivně formulovat cíle v oblasti svého rozvoje. Ty potom nemohou být základem pro navržení účinných kroků vedoucích k nápravě a zvýšení kvality práce. Vedení školy se proto zaměřuje na rozvoj pedagogů i v této oblasti a poskytuje jim při formulaci cílů soustavnou podporu a zpětnou vazbu.
Hospitační činnost se i nadále zaměřovala na sledování prvků, které ovlivňují budování partnerských vztahů se žáky.
Zahájení práce na společně sdílených hodnotách
Nejdůležitějším krokem k vytváření pozitivního školního klimatu bylo zahájení práce na společně sdílených hodnotách. Tato aktivita probíhala formou postupných kroků od září 2008 do června 2010. Byli do ní zapojení všichni žáci a vyučující a také zástupci nepedagogických pracovníků. S konceptem vytváření sdílených hodnot byli seznámeni rodiče, členové Rady školy i sociální partneři – tzn. management výrobních podniků strojírenského zaměření, které se školou dlouhodobě spolupracují.
Cíle práce na sdílených hodnotách:
- posílení pozitivního klimatu ve škole (vzájemná úcta, respekt, důvěra, partnerské vztahy) s cílem pozitivního ovlivnění efektivity učení,
- vzájemně si vyjasnit hodnoty, které ve svém životě považujeme za důležité, tak, aby se škola mohla stát prostorem pro jejich sdílení,
- otevřený dialog mezi žáky a pedagogy, žáky a vedením, vedením a pedagogy,
- odstraňování stereotypů ve vztahu žák – pedagog, student – vedení školy, vedení školy – pedagogové
proto, aby škola byla schopná naplňovat principy, ke kterým se hlásí v rámci svého školního vzdělávacího programu a o
které usiluje s cílem, aby:
- příznivé sociální klima školy podporovalo pozitivní mezilidské vztahy mezi žáky a dospělými a uvnitř obou skupin navzájem;
- si zaměstnanci byli vědomi svého servisního postavení vůči žákům a plně respektovali specifické rysy osobnosti žáka, jeho nadání a handicapy v rámci norem slušného mezilidského chování a jednání;
- spokojení učitelé přemýšleli o práci a nabízeli co možná nejefektivnější metody a formy práce podle věkových a specifických zvláštností jednotlivců a skupin.
Postup vytváření sdílených hodnot v SPŠS Vsetín v letech 2008 – 2010 a jejich výsledná podoba.