V roce 2016 a 2017 probíhal ve vybraných zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, která pečují o děti s poruchami v chování, předběžný kvantitativní a následně kvalitativní výzkum. V souvislosti s terénním výzkumem dále probíhala rešerše pramenů z různých oblastí (např. diagnostika poruch chování v praxi, kriminologie, právo, podoba ústavní výchovy v zahraničí, intervenční nástroje). Výzkumná zpráva tak spojuje celou řadu výzkumů a analýz, které proběhly v roce 2016–2019. Cílem naší práce bylo zmapovat, jakým způsobem se pracuje s dětmi se závažnějšími poruchami v chování, které jsou umístěny do zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a zejména pojmenovat obtíže, s nimiž se při péči o tyto děti nejčastěji potýkají pedagogičtí pracovníci. Péče o tuto specifickou skupinu dětí vyžaduje vysoce odborné formy práce, protože možnosti umístění těchto dětí zpět do původní rodiny nebo do jiné formy náhradní péče jsou velmi omezené. Od revoluce zároveň probíhá celková snaha o nastavení péče v zařízeních institucionální výchovy tak, aby směřovala k opětovnému začlenění dětí do společnosti, a to i v případech závažných poruch chování. Změna přístupu k dětem s delikvencí nebo kriminalitou v anamnéze s sebou nicméně nese značné organizační nároky. V prvním oddílu práce se proto věnujeme širšímu kontextu problematiky, včetně organizace na národní úrovni a spolupráce MŠMT s ostatními státními orgány. Ve druhém oddílu práce jsou prezentovány zkrácené výsledky terénních výzkumů, které probíhaly v zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Výsledky z terénního výzkumu z části překrývají potřeby identifikované v obecné části práce.
Bibliografické údaje: Mgr. Mirka Palkosková a kol., Národní ústav pro vzdělávání, Praha 2019
Klíčové výrazy: ústavní výchova, ochranná výchova, výzkum, porucha chování, kazuistika, kriminalita dětí a mládeže, diagnostika poruch chování, systém ústavní a ochranné výchovy v České republice
