Takto je vylíčen pobyt v Haluzicích na svých webových stránkách školy: „Krátce po zahájení školního roku jsme již podruhé odjeli na adaptační pobyt do Haluzic. 25 dětí naší školy strávilo uprostřed lesů dva nádherné indiánské dny.
Čtyři indiánské kmeny – Plameny, Rudí Apači, Larašalamalej a Apa Upa indiánská tlupa – se čtyřmi
maminkami-náčelnicemi vytvořily své vlajky, pokřiky, mapy svého území a legendy. První večer jsme do svých kmenů
obřadně přijali naše nové prvňáčky.
Druhý den si každý vymyslel své nové indiánské jméno „Jsem ten, který...“ Protože správný indián se ničeho
nezalekne, nebáli jsme se vypravit za velmi nevlídného počasí na indiánskou stezku, abychom rozluštili šifru plnou
indiánských znaků. Déšť a bahno v haluzických lesích provázelo statečné indiány i při hledání pokladu UTA-UTA.
Nevlídné počasí nám však nebránilo v přípravách na velkou večerní slavnost a příchod Šamana. Kamarádi ve škole a
školce, kteří do Haluzic neodjeli, vyrobili pravý indiánský totem. Indiáni v Haluzicích si vyrobili slavnostní
oblečení, korálkové ozdoby i čelenku s péry, ještě pomalovat obličej, připravit nástroje ke zpěvu, zažehnout obřadní
oheň a slavnost může začít. Při příchodu Šamana nám mrazilo v zádech. Šaman si s námi zazpíval i zatancoval a hlavně
pomohl každému malému indiánovi na stezce odvahy. Společně zpívané „Héj hajána...“ nám ještě dlouho bude znít v
uších...
Poslední den byl věnován indiánským hrám. Šaman pro nás určitě zařídil, že počasí se umoudřilo, dovolilo nám vyběhnout ven a prokázat indiánskou zdatnost. Výrobou hudebního nástroje z klacíků jsme v lese mezi stromy poděkovali všem duchům lesním, haluzickým i indiánským za příjemně strávený čas a společný prožitek při práci, hrách i slavnostech.“