Děti pod vedením učitelek navázaly na práci, kterou zahájily již 22. března na světový Den vody – informace o vodě na naší planetě, hry, písničky, pokusy... Cílem projektového dne bylo zjistit co nejvíce informací a zajímavostí o potoku, který protéká Nížkovicemi. Na mapách děti např. zjistily, že se ve Slavkově vlévá do řeky Litavy a dalšími řekami putuje až do Černého moře. Největším objevem pro všechny bylo, že kousek nad Nížkovicemi, v tzv. Nížkovickém boří, vyvěrá pramen. Děti zmapovaly cestu od pramene podél potoka přes celou obec. Při práci využívaly internet, připravené pracovní listy, encyklopedie a atlas. Podklad pro práci tvořily i motivační články, se kterými děti pracovaly v různých předmětech ještě před projektovým dnem.
- Ukázky záznamů žáků 4. a 5. ročníku z projektového dne: „Dělali jsme pokusy. První pokus byl o skupenství vody. Nejprve jsme si vykládali o tekutém skupenství, potom o páře a ledu. Druhý pokus byl chuť, to jsme do vody dali barvivo, sůl, ocet a cukr. Voda s cukrem byla sladká a dobrá, slaná a octová byla hnusná a voda s barvivem bez chuti. Třetí pokus byl o povrchovém napětí. Pak jsme šli na obecní úřad a pan starosta řekl nejdůležitější a nejzajímavější informace o potoku. Pak jsme se vydali k pramenu… Nejdříve jsme byli u pramene Nížkovického potoka. Bylo to tam zvláštní, vpředu byla suchá zem, a pak bylo blátivo, a potom prosakovala voda. Nabrali jsme vzorek. Voda byla čistá, a také jsme nabrali hlínu s pískem... Od pramene jsme šli po potůčku až ke koupališti, viděli jsme řasy, vodoměrky, rostliny... Koupaliště bylo zelené, ale když byl můj taťka malý, tak se tam koupali... Zjistili jsme, že potok teče pod koupalištěm a pod rybníkem. Za rybníkem potok vytéká a my jsme šli kolem něho po lesní cestě, přes dědinu až ke školce, kde se potok ztrácí v rouře... Potok vede dál mezi domy. Naše cesta končila u družstva... Jsem ráda, že jsme tento den podnikli, protože jsem se dozvěděla o našem potoku. Nevěděla jsem, že náš potok má nějaký pramen. Myslím si, že by se náš potok měl vyčistit, protože jsou v něm různé odpadky a papíry.“
- Zážitek žáka 2. ročníku: „Byli jsme na procházce za potokem a brali jsme vzorky. Sice tam byla znečištěná voda, ale mně se to líbilo. A ještě jsme byli na obecním úřadě a tam nám pan starosta řekl informace o potoku a mně se to líbilo. Pak jsem šli k pramenu, a pak jsme byli na koupališti. Tam jsem viděl vodoměrky a byly tam řasy. A ještě jsme byli u potoka a tam to bylo krásné, ale voda tam zapáchala.“
- Vymyšlená pověst o prameni Nížkovického potoka žáka 3. ročníku: „Byl jednou jeden potok. Ten se jmenoval Nížkovický potok. Jeho pramen byl ale začarován. Jednoho dne se k pramenu šel napít obecní kozel. Když se kozel napil, začalo mu něco žbluňkat v břiše. Najednou se kozel proměnil ve vodníka. Šel do vsi a všichni se ho lekli. Ve vsi bydlel jeden čaroděj. Ten čaroděj rozuměl všemu a ještě uměl číst myšlenky. Vodník přišel za čarodějem. V hlavě si říkal, aby ho čaroděj zpátky vrátil tak, jak byl předtím. Čaroděj přečetl vodníkovi myšlenky a vrátil ho zase jak byl. Kozel udělal mééé a odešel. Od té doby z toho pramene nikdo nepije.“
(In Výroční zpráva o činnosti školy za školní rok 2009/2010, Základní škola a Mateřská škola Nížkovice.).