V oblasti autoevaluace chce škola pokračovat v nastíněném Vlastním hodnocení školy. Po vyřešení otázek vedení a organizace se chce vedení školy ve svém plánu věnovat zlepšování procesů autoevaluace. K tomu ředitel dodává: „Nejprve bylo nutné vyřešit personální otázky a kvalifikovanost pedagogického sboru a samotné existenční podmínky školy, jako jsou rekonstrukce budovy, materiální vybavení školy a stabilizace nabídky oborů vzdělání, což se povedlo. V následném kroku se budeme zabývat zlepšováním procesů autoevaluace a náplní školního vzdělávacího programu včetně přípravy studijních materiálů. Víme, že máme před sebou ještě dlouhou cestu.“ V současné době Vlastní hodnocení školy, resp. Zpráva o vlastním hodnocení školy plně neodpovídá formální struktuře autoevaluačního procesu. Příloha č. 5 je ukázkou počátečních snah o správné nastavení oblastí, kritérií a indikátorů kvality autoevaluačního procesu.
I přes nepřízeň vnějších podmínek se ve škole snaží o reflexi současného dění mezi aktéry vzdělávacího procesu. Ve školním roce 2010/2011 bylo na jaře provedeno identické dotazníkové šetření mezi třídními učiteli, žáky a rodiči, které proběhlo poprvé ve školním roce 2006/2007. Tento časový odstup byl stanoven záměrně, aby na stejné otázky odpovídali jiní žáci a jejich rodiče.
Z dotazníkového šetření vyplynulo několik zajímavých poznatků. Učitelé současné prostředí na škole hodnotí jako spíše náročné. Je to dáno mnoha důvody, zejména různorodostí skladby žáků – ve škole jsou zastoupeni žáci s LMP, VPU a žáci ze slabého sociokulturního prostředí. Specifikem skladby žáků je i jejich věk, značná část vzdělávajících se je plnoletých. Vyučování je zatíženo nejen různorodou skladbou žáků, rozdíly v jejich intelektu, stupni koncentrace, vztahem ke škole jako instituci, ale i skutečností, která občas nastává v průběhu školního roku v souvislosti s nově příchozími z různých SOU. Vyučování je velmi narušováno různými projevy nekázně, které v mnohých případech souvisí s mentální nezralostí žáků.
Výsledky žáků jsou spíše průměrné až podprůměrné. Nejnáročnějším oborem vzdělání pro žáky školy jsou Elektrotechnické a strojně montážní práce. Opět se projevuje vliv nízké docházky na plnění studijních povinností. Mnohé žáky školy je třeba neustále motivovat, opakovaně zdůrazňovat potřebu vzdělání v životě člověka. Zajímavým zjištěním je skutečnost, že mnohdy slabší žáci třídy projevují větší chuť do práce a mají radost i z dílčích výsledků. Klima ve třídách je spíše přátelské. Z šetření také vyplývá, že žáci si svých učitelů váží a respektují je. K nežádoucím jevům kromě nepravidelné školní docházky a pozdních příchodů přibylo pozdní omlouvání nepřítomnosti ve výuce a hrubé chování. Spolupráce s rodiči je většinou velmi dobrá, v některých případech je obtížná a minimální, a to zejména v případě problémových žáků. Docházka žáků školy na mimoškolní akce je rozporuplná, situace je odlišná od předchozích let. Jsou žáci, kteří se veškerým akcím vyhýbají, svou neúčast omlouvají rodinnými důvody nebo návštěvou u lékaře.
Rodiče v dotaznících uvedli, že celkově jsou se školou a jejím přístupem velmi spokojeni. Žáci ve svých odpovědích opět uváděli podobné návrhy na zlepšení jako v prvním dotazníkovém šetření. Sami upozorňují na potřebu ukázněnosti ve třídách a klidu na práci. Více než 90 % žáků si svých učitelů váží (v přílohách č. 3 a č. 4 uvádíme pro srovnání celé zpracování výsledků z dotazníků za školní rok 2010/2011).
Při rozhovoru s výchovnou poradkyní Mgr. Soukupovou jsme se zaměřili na problémy žáků školy a jejich rodičů. Během posledních let se na škole zhoršila celková kázeň žáků a klesá důvěra žáků v učitele. Mgr. Soukupová dodává: „Víme, že je třeba daleko těsnějšího sepjetí školy s rodiči, ale i když rodiče zveme na výchovné komise a přijdou, tak ale pak stejně nejsou důslední v postupu vůči svým dětem. Zájem žáků v současné době skoro o všechno je hrozně mělký. Ocenění z jejich strany je velmi slabé. Přesto si myslím, že se jim tady líbí a že tu rádi zůstanou.“
Na otázku, jak by chtěli současnou situaci zlepšit, Mgr. Soukupová odpovídá: „Budeme pokračovat ve stejných intencích, jako v dokumentu z roku 2007/2008 s ohledem na aktuální věci. Pořád se snažíme přijít na způsob, jak na žáky, jak je motivovat a rozvíjet. Jiskru zasel ředitel. Je pro ně velkou autoritou a zároveň přítelem.“
Aby škola reagovala pružně na požadavky a problémy svých studentů, koná se každý týden porada vedení, na které se projednává třída po třídě a řeší se docházka a kázeň.
„Máme celou řadu výchovných komisí. Efekt se zdá být lepší, když se žákem se sejde jeden učitel a promluví si s ním, než když se sejde komise učitelů, rozebírá situaci a poučuje žáka, co má a nemá dělat. Na to dnes děti moc neslyší a nefunguje to.“
K postavení učitele na škole se výchovná poradkyně vyjadřuje takto: „Pozice učitele se liší a stáváme se spíše partnery pro žáka než tvrdou autoritou. Což je problém u starších učitelů. V současné době nejde žáky tvrdě kritizovat.“
Řešení otázky vlastní autoevaluace školy bylo také podnětem pro napsání příkladů inspirativní praxe v rámci projektu Cesta ke kvalitě (přehled autoevaluace školy uvádíme v příloze č. 5).
Je zřejmé, že v oblasti autoevaluace je škola na počátku dlouhodobého procesu. Proto si vedení školy vybralo jen několik oblastí, na které se rozhodlo v tomto období zaměřit: Vzdělávání pedagogických pracovníků školy, docházka žáků do školy a nábor žáků.