Z předcházejícího textu lze shrnout, že autoevaluační procesy probíhají v ZUŠ ve dvou vzájemně se doplňujících souběžných proudech:
|
Realizace vlastního hodnocení školy v periodách daných školskou legislativou (2006/2007, 2009/2010):
Odpovídají: užší tým koordinátorů vlastního hodnocení (ředitel školy, zástupce ředitele, členové umělecké rady. Respondenti: učitelé, žáci, rodiče. |
Každoroční průběžná kontrola naplňování cílů formulovaných v ročním i dalších plánech školy (vč. rozpočtu školy): 2006, … 2010.
Odpovídají: jednotliví vedoucí oddělení, zástupce ředitele, ředitel školy, každý v rozsahu svých pravomocí. |
Vlastní hodnocení školy vychází ze všech výše uvedených dostupných zdrojů o práci školy, zaměřuje se na všechny oblasti dané příslušnou legislativou, jejich struktura i další členění jsou v příloze č. 1. Je sledováno, zda v oblasti (podoblasti), případně u jednotlivé položky dotazníku nedochází v čase ke zhoršení. Veškerá zjištění (nejen anomálie) jsou v souvislosti se specifiky školy (klientské vztahy, méně časté setkávání učitelů a žáků při výuce, mnohdy individuální výuka, akcentovaná priorita uměleckého rozvoje a kultivace žáků apod.) a s přihlédnutím k jejímu okolí diskutována vedením školy a členy umělecké rady s cílem podpořit další rozvoj kvality práce školy.
Poznatky prospěšné pro zkvalitnění průběhu dalších autoevaluačních procesů
Dosavadní pozitiva autoevaluce
- V čase vysledovatelná „větší adresnost/ konkrétnější zacílenost“ autoevaluačních aktivit školy.
- Ochota vedení školy při realizaci autoevaluačních procesů delegovat, ustupovat do pozadí a s tím související postupný nárůst osobní zaangažovanosti i „evaluační zdatnosti“ členů užšího týmu koordinátorů vlastního hodnocení.
- Zvýšená informovanost všech pedagogických pracovníků o práci celé školy (nejen jejich oddělení či místa pracoviště). Také tlak na další prohlubování vzájemné spolupráce, což je provázáno i se společnou prací na tvorbě ŠVP. Jak uvádí jedna ze členek týmu (učitelka), „... více spolupráce mezi odděleními, dále větší provázanost mezi jednotlivými odděleními; společná týmová práce na profesionální pedagogické úrovni…“.
- Pozitivem je i vstřícný přístup žáků jako respondentů, sami komentují, že „tohle už jsme taky dělali i u nás ve škole“ – lze tedy oceňovat i přínos těchto aktivit k podpoře autoevaluační kultury nové generace.
Registrované rezervy v dosavadním pojetí autoevaluace
Práce se zpětnou vazbou je podle názoru ředitele školy při řízení školy samozřejmostí, neboť „bez toho přece nelze řídit…“. Autoevaluace bude ve škole realizována, ať už je vlastní hodnocení povinné či nikoliv. Z diskuse členů koordinačního týmu i s rozhovorů s jednotlivci tohoto týmu pak v tomto smyslu vyplývají do budoucna následující zjištění a doporučení:
- Vedoucí oddělení, ale i vedení školy si kladou za prioritní úkol zaangažovat na autoevaluačních procesech všechny pedagogické pracovníky školy. Jako přemýšlivé respondenty, ale i aktivní distributory a tvůrce dotazníků. Cestou k tomu by mohlo být rozprostření větší pravomoci a odpovědnosti na další pracovníky, nejen na členy umělecké rady.
- Je pociťována potřeba více zaangažovat na autoevaluačních procesech i rodiče, ale s ohledem na specifika ZUŠ zatím nebyl nalezen vhodný postup. Na toto téma se bude diskutovat na Radě rodičů při ZUŠ, k zahájení diskuse a jejímu podněcování se zavázal ředitel školy.
- Je plánováno, že pro další vlnu dotazníkového šetření budou dotazníky podle potřeby (s přihlédnutím k aktuální situaci) inovovány. A to pokud se týká jejich zacílení i formulace jednotlivých položek.