(83)

Na zkoušky se žáci začínají připravovat několik týdnů předem, kdy z českého jazyka, anglického jazyka a vlastivědy či přírodovědy dostanou k dispozici opakovací otázky (max. osm z každého předmětu). Je nutné zdůraznit, že absolvování malé maturity představuje dobrovolnou aktivitu dětí. Na jejich návrhu se žáci podílejí spolu s vyučujícími a rovněž konečná formulace je výsledkem společného konsensu. V samotný „maturitní“ den si z každého předmětu vylosují otázku a připraví se na „potítku“. Na hlavní otázky odpovídají dětí před tříčlennou komisí složenou z učitelek, jsou jim kladeny související doplňující otázky – v žácích je posilována odvaha vystoupit sami za sebe a předvést, co všechno už zvládnou. V jeden den absolvují všechny zkoušky a následně si vyslechnou veřejné hodnocení svého výkonu. Žáci tak prezentují své zvládnutí kompetence k učení i kompetence k řešení problémů – na zkoušku se připravují a učí, cíleně si učivo za součinnosti učitelek i rodičů opakují a zpracovávají si otázky do několika předmětů. Při zkoušení prokazují své kompetence komunikativní i pracovní. Časově tři maturující žáci vše absolvovali během jedné hodiny (délka přípravy je cca 5 minut, času na odpověď 5 – 7 minut). Vše je završeno slavnostním předáním „vysvědčení“ se známkou na místním obecním úřadu.

Samotnou atmosféru i průběh „maturit“ v červnu 2011 ilustruje reakce jedné učitelek:

  • „Mé pocity z letošní malé maturity jsou velmi dobré a pozitivní. Letošní páťáky učím ČJ a AJ a sleduji jejich úspěch, vývoj a pokrok po celý rok. Malá maturita je pro mě zpětnou vazbou jejich znalostí, ale i jejich schopností. Cítím do jisté míry zodpovědnost za jejich připravenost, za jejich znalosti, ale i za jejich schopnost komunikovat, argumentovat, improvizovat atd.
  • Intenzivnější přípravu k malé maturitě jsme v českém jazyce zahájili přibližně měsíc před konáním maturit. Formou společného opakování, procvičování, tvoření myšlenkových map a osnov k jednotlivým tématům se žáci připravovali na 7 mluvnických okruhů. Vedla jsem žáky spíše k vytvoření a vybavení příkladu, ze kterých mohou vycházet při výkladě svých teoretických znalostí. Myslím, že žáci byli schopni vyjádřit základní informace stručně a jasně.
  • V angličtině byla příprava dlouhodobější. Důležitá je konverzace, která se v pátém ročníku rozšiřuje a zlepšuje zhruba až od druhého pololetí. Mí žáci jsou však zvyklí na základní otázky, které jim pokládám v průběhu hodin a jsou zvyklí na ně reagovat. Vedu je i ke schopnosti improvizace odpovědi, rychlé reakce na otázku, odpovědět celou větou, rozvinout myšlenku atd.. Myslím, že to všechno u maturity prokázali.
  • Nebojím se vyslovit myšlenku, že touto zkouškou opravdu dozráli do absolventa I. ročníku základní školy. Do člověka, který je připravený na změnu, čili přechod do větší školy na II. stupeň. Vidím, že ta zkouška, nebo vlastně spíš to, co jí předcházelo – nutnost přípravy a učení, koncentrace, míra vlastní zodpovědnosti, pečlivosti, trpělivosti – jim umožnila jejich obrovský vnitřní pokrok. Narostlo sebevědomí a po úspěchu i sebeúcta.
  • Potěšilo mě, že sami žáci vyjadřují pocit jistoty od nás, učitelek, a že samotné zkoušení pro ně vlastně tolik obtížné nebylo. Od počátku je jasné, že u zkoušky je mnohem důležitější odvaha dětí, překonání strachu a stresu, než vlastní znalosti, které v podstatě každý nějaké má. Nebojí se znalostí a učitelek, ale spíše sami sebe, mají strach ze svého výkonu. Žáky proto dlouhodobě cíleně podporujeme, projevujeme jim svou důvěru v jejich schopnosti i v ně samé.
  • Svou roli určitě hraje i podpora kamarádů, spolužáků a letos i rodičů jako diváků. Kéž by všichni mohli tu podporu, kterou jim projevujeme my ve škole, dostat i přímo u zkoušky od svých rodičů. Rodičům občas ta podpora a důvěra ve své děti chybí, ale děti by ji tolik potřebovaly. Přítomnost ostatních osob u zkoušky navíc zvyšuje její váhu. Jsou to svědci práce dětí i učitelek.
  • V nevýhodě u maturity jsou zcela jistě slabší žáci. Musí překonat větší obtíže při učení a většinou i obavy z veřejného vystoupení. V loňském roce jsme tento případ zažili. A přestože výsledná známka byla třeba pouze 3, považuji opět za největší výhru jeho schopnost zúčastnit se a vyzkoušet, co sám za sebe dokáže.
  • Jsem ráda, že mohu tyto úspěchy a důležité životní krůčky sdílet s dětmi. Opravdu upřímně mě těší jejich nadšení, jejich touha zvládnout zkoušku, jejich zodpovědná příprava i jejich výsledky. A to všechno je i způsob ohodnocení mé práce a její smysluplnosti.“