Řešení úkolu Propojování NSK a počátečního vzdělávání v oblasti zemědělství probíhalo v několika fázích. Vše začalo na začátku roku 2013 přemýšlením o tom, jak velmi náročný úkol projednávaný na nejvyšší úrovni mezi managementem projektu NSK2, pracovníky MŠMT a střešními zaměstnavateli co nejlépe uchopit. Úkol byl zadán odborným garantům NÚV, kteří by měli řídit práce na úkolu v jednotlivých oblastech, začátkem roku 2013. Hlavní metodik projektu NSK2, ing. Jiří Strádal, prezentoval příklad vize řešení úkolu v oblasti strojírenství. Tento příklad se stal podkladem pro další práci. Poprvé se odborní pracovníci NÚV ing. Zdeňka Szebestová a Ing. Karel Opočenský, CSc. intenzivně zabývali tímto úkolem 4. února 2013, kdy vznikla první pracovní verze vstupního návrhu soustavy – tabulka vize struktury v oblasti zemědělství. Vlastní práce v sektoru zemědělství tedy začala „analytickou prací“ v NÚV. Cílem bylo všechny podstatné údaje z hlediska vazeb NSP – NSK – oborů vzdělání vložit do jedné přehledné tabulky. Tato pracovní verze byla diskutována nejprve interně v NÚV na poradě oborových manažerů 5. února s manažerkou tvorby standardů Ing. Zorkou Husovou, RNDr. Miroslavem Kadlecem 2013, zodpovědným za práci oborových skupin a oborovými manažery PaedDr. Věrou Němcovou a Ing. Pavolem Ondrejkovičem. Podněty z tohoto jednání byly zapracovány a struktura tabulky znázorňující strukturu vize sektoru zemědělství z vazbami NSP-NSK – obory vzdělání byla doporučena k využití pro další sektory. Podnětné připomínky k tomuto materiálu dal v této fázi ing. Jiří Strádal, hlavní metodik projektu NSK2. V rámci ústavu proběhlo k řešení úkolu Propojování několik pracovních jednání, která vedl RNDr. Miroslavem Kadlecem. Týkaly se zejména organizačního zajištění řešení úkolu v pilotních sektorech.
Tabulka vize struktury sektoru zemědělství byla 12. dubna poprvé představena vybraným členům oborové skupiny zemědělství. Jednání se zúčastnil Mgr. Otakar Březina, předseda Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru, PaeDr. Alena Hlavinová, ředitelka střední zahradnické školy a ing. Jaroslava Nekvasilová za Agrární komoru České republiky. Cílem bylo zapojit do řešení úkolu jak zástupce školské sféry, tak i zástupce zaměstnavatelů. Seznámení s tímto úkolem pro předsedy zúčastněných 3 sektorových rad, koordinátory zaměstnavatelských svazů a tajemníky proběhlo 21. května na prvním ze tří seminářů věnovaným tomuto úkolu. Sektorová rada zemědělství byla mezi třemi pilotními sektorovými radami, kde byl tento úkol řešen. První informace o úkolu získali členové sektorové rady pro zemědělství na jednání SR dne 9. dubna. Podrobněji jim byl tento úkol představen na jednání sektorové rady konaném 23. května, kdy bylo dohodnuto složení pracovní skupiny pro úplné profesní kvalifikace v oblasti zemědělství. Tato pracovní skupina byla ustavena za účelem posuzování, úprav a dopracování návrhu soustavy pro oblast zemědělství, navrhování úplných profesních kvalifikací a tvorby „rodných listů“ chybějících profesních kvalifikací. Jednání pracovní skupiny pro úplné profesní kvalifikace se konalo 10. června. Do práce v této pracovní skupině se aktivně zapojili vybraní členové sektorové rady pro zemědělství a oborové skupiny zemědělství: Ing. Jiří Navrátil, Ing. Jaroslava Nekvasilová, p. Michaela Kubištová, Mgr. Otakar Březina, Ing. Jan Šenk, PaedDr. Alena Hlavinová, Ing. Karel Dubský. Činnost této pracovní skupiny je řízena odborným garantem ing. Karlem Opočenským, CSc. 11. června byla představena vize struktury zemědělství na jednání školské komise Agrární komory.
V průběhu července, srpna a září, kdy probíhala intenzivní činnost pracovní skupiny, poskytovali pracovníci NÚV individuální konzultace k vlastní tvorbě rodných listů a prvních pracovních verzí kvalifikačních standardů úplných profesních kvalifikací. Pro členy pracovní skupiny byla náročná zejména tvorba podkladů pro kvalifikační standardy úplných kvalifikací. Výstupy tohoto úkolu zahrnují návrh soustavy pro oblast zemědělství (návrh vize struktury sektoru zemědělství), přehled skladby úplných profesních kvalifikací v oblasti zemědělství, návrhy „rodných listů“ nových profesních kvalifikací a pracovní verze kvalifikačních standardů navrhovaných úplných profesních kvalifikací. Výstupy budou projednány na jednání sektorové rady zemědělství dne 22. října.
Členové pracovní skupiny pro ÚPK v oblasti zemědělství se velmi aktivně zapojili do připomínkování vize struktury sektoru zemědělství a výrazně rozšířili podněty pro tvorbu nových profesních kvalifikací. Za odvedenou práci si zaslouží poděkování.
Jak vznikala vize struktury sektoru zemědělství
Práce na vizi začala mapováním situace na trhu práce v sektoru zemědělství, která je reprezentovaná prostřednictvím národní soustavy povolání. Struktura jednotek práce (povolání a typových pozic) by měla být východiskem pro strukturu kvalifikací v daném sektoru. Po převzetí položek z NSP do tabulky pro rodící se vizi sektoru zemědělství, byla věnována hlavní pozornost úplným profesním kvalifikacím (ÚPK). Nyní se na ně díváme trochu jinýma očima. V rámci projektu NSK byla striktně uplatňována vazba úplných kvalifikací k oborům vzdělání 1:1. Ke každému oboru vzdělání byl proto připraven popis úplné kvalifikace. V rámci projektu NSK2 byl změněn přístup k ÚPK s ohledem na stěžejní význam povolání. Popisy úplných profesních kvalifikací byly tedy připravovány ve vazbě 1:1 k povoláním. V rámci úkolu Propojování NSK a počátečního vzdělávání jsme přestali mechanicky přiřazovat ÚPK k povoláním, ale při posuzování existence konkrétních úplných kvalifikací jsme zohledňovali účelnost úplných profesních kvalifikací. Již z názvu je zřejmé, že termínem úplná máme na mysli něco kompletního, držitel úplné kvalifikace by tedy měl být připraven pro širší uplatnění na trhu práce, tedy pro práci v jednom či více povoláních. Zároveň by mělo být možné vzdělávat v rozsahu úplné profesní kvalifikace v oborech počátečního vzdělávání.
V rámci zemědělství existují široká povolání – např. zahradník, pěstitel plodin, chovatel a ošetřovatel zvířat, která se mohou stát podkladem pro popis úplné profesní kvalifikace. Pro tato povolání se připravují žáci tradičně ve školách (v tzv. počátečním vzdělávání). Zároveň ale máme v soustavě velmi specializovaná povolání, např. paznehtář, střihač ovcí, která jsou samozřejmě pro zemědělství nezbytná, ale v těchto případech jsme si položili otázku, zda je možné se těmito činnostmi živit dlouhodobě. Mělo by smysl, aby byli žáci ve škole v zemědělských oborech vzděláváni pro výkon těchto specializovaných povolání? Domníváme se, že příprava těchto odborníků úspěšně probíhá v rámci dalšího vzdělávání, doufáme, že do budoucna bude absolventům příslušných kurzů umožněno složení příslušné profesní kvalifikace, ale že není potřeba vzdělávat tuto problematiku podrobně v rámci výuky ve škole. Zamýšlení se nad smysluplností existujících a nad tvorbou nových úplných profesních kvalifikací se stala v tomto úkolu jednou z důležitých činností odborných garantů, odborníků v oborových skupinách a zejména expertů v sektorových radách.
Dobře navržená soustava úplných profesních kvalifikací by se měla stát kvalitním podkladem pro budoucí revize rámcových vzdělávacích programů v odborném vzdělávání. Úplná profesní kvalifikace bude odpovídat oboru vzdělání nebo častěji obory vzdělání budou moci připravovat žáky v rozsahu několika úplných profesních kvalifikací. Např. současný obor vzdělání zemědělec-farmář má určitě opodstatněnou existenci do budoucna. Nabízí širokou přípravu absolventů, váže se na dvě úplné profesní kvalifikace (pěstitel plodin a chovatel a ošetřovatel zvířat). Školy budou moci v rámci svých školních vzdělávacích programů popsat svá zaměření na rostlinnou nebo živočišnou výrobu s ohledem na požadavky regionu. V současné době s ohledem na zvyšující se stavy koní v ČR roste potřeba povolání podkovář. Získání podkovářské kvalifikace je velmi náročné, obvykle přesahuje možnosti počátečního vzdělávání. Žáci, kteří nastupují do oboru vzdělání podkovář a zemědělský kovář získávají širší odborný základ, zejména z oblasti opravárenství, kovářství a podkovářství. Obvykle jen několik absolventů tohoto oboru se věnuje problematice podkovářství a dále se vzdělávají v této oblasti. Z hlediska propojení na řemeslné živnosti je rozumné, aby podkovářská profesní kvalifikace byla zároveň úplnou profesní kvalifikací. Z hlediska počátečního vzdělávání je však úplná profesní kvalifikace podkovář příliš specializovaná a nebylo by vhodné žáky připravovat v oboru vzdělání pouze pro podkovářskou problematiku, přestože jde o velmi náročnou přípravu.
V sektoru zemědělství byla řešena vazba existujících oborů vzdělání na úplné profesní kvalifikace zejména ve kvalifikační úrovni 4, kde národní soustava povolání není v současné době podrobně popsána. V rámci tohoto úkolu vznikly návrhy povolání a typových pozic a následně úplných profesních kvalifikací a příslušných profesních kvalifikací hlavně na této úrovni. Odborníci na této kvalifikační úrovni, zejména agronomové a zootechnici, jsou v současné době připravováni zejména v oboru vzdělání agropodnikání. Mnoho absolventů oboru do zemědělství na místa techniků nenastupuje a věková struktura pracovníků v zemědělství vyvolává zvyšující se potřebu po „mladých“ kvalifikovaných odbornících. Tuto potřebu by měly řešit navržené nové profesní kvalifikace, které jsou žádané trhem práce a zároveň budou skládat úplné profesní kvalifikace (např. ÚPK agronom a zootechnik). Ve kvalifikační úrovni 3 mají dnes možnost uchazeči složit několik profesních kvalifikací, které tvoří kvalifikaci úplnou a pak přijít na školu, složit závěrečnou zkoušku za stejných podmínek, se shodnými nároky jako žáci, kteří se připravovali ve škole v rámci počátečního vzdělávání, a získat výuční list. Tato jiná cesta k úplné profesní kvalifikaci a absolvování oboru vzdělání by měla být možná do budoucna i u kvalifikační úrovně 4. Argumentace k potřebnosti profesních kvalifikací byla zpracována v „rodných listech“ nových kvalifikací. V průběhu tvorby rodných listů se ukázala potřeba některé navržené profesní kvalifikace rozdělit (např. v oblasti chovu koní), jiné naopak netvořit (např. z oblasti zahradnictví).
Domnívám se, že nejpodstatnější na tomto úkolu je podpora systematického přístupu k tvorbě profesních a úplných profesních kvalifikací a rozvíjení spolupráce mezi zaměstnavateli a vzdělavateli. Tento úkol má naplánovaný harmonogram na tento rok, ale jeho „myšlenkové“ pokračování je důležité pro rozvoj národní soustavy kvalifikací a zkvalitňování počátečního vzdělávání do budoucna.
Ing. Zdeňka Szebestová