Cesta ke kvalitě

Některým používaným nástrojům a jejich fungování v praxi školy jsou věnovány následující stránky textu:

Pracovní dílna

přítomno: 14 pracovníků školy,

lektor: ředitelka školy,

metoda: práce ve skupinách,

rozsah. 4 vyučovací hodiny,

datum: říjen 2009.

Cílem této pracovní dílny bylo:

• vytvořit školní model naplňování indikátorů z plánu autoevaluace pro kritéria uvedená v příkladech autoevaluace školy,
• ujasnit si společný pohled na plnění jednotlivých indikátorů.

Program:

1. Srovnávání znaků evaluace a autoevaluace s použitím Vennova diagramu.
2. Důležitost evaluace v práci školy.
3. Autoevaluace ve ŠVP – utřídit indikátory z plánu evaluace školy tří uvedených oblastí do dané struktury.
4. Prezentace vytvořeného modelu ostatním s možností doplnění ostatních skupin.
5. Úprava v domovské skupině, s návrhy dalších činností u málo plněných kritérií.
6. Výměna vytvořených  flipchartů, doplnění pohledu další skupiny – třikrát.
7. Galerie

Vytvořené školní modely byly vyvěšeny v galerii, každý účastník měl a má možnost s nimi neustále pracovat. Dílna se vyznačovala vysokou aktivitou účastníků, kteří věděli, s jakými pojmy pracují a k čemu výsledky práce budou využity.

Dotazník k individuálnímu plnění indikátorů sledovaných oblastí evaluace

Po absolvování pracovní dílny (listopad 2009) učitelé dostali  uvedený dotazník s pokyny k jeho vyplnění. Dotazník (příloha č. 2) vytvořila ředitelka školy na základě kritérií a indikátorů uvedených v autoevaluačním plánu. Cílem dotazníku bylo získat podklady pro individuální a komplexní vyhodnocení naplňování strategií na úrovni školy (strategie, kterými u žáků rozvíjíme klíčovou kompetenci k učení, používání třífázového modelu učení evokace – uvědomění – reflexe).

Dotazník v sobě zahrnuje taková témata a kritéria vybraných oblastí kvality navazující na profesní rozvoj učitelů školy, která musí být hodnocena každým učitelem. Týkají se totiž jeho přímé práce se žáky, případně spolupráce mezi učiteli.

Hodnotící škála dotazníku je rozdělena na desetiny, pokud je dle mínění respondenta daná oblast naplňována na 0 %, vyznačí tuto hodnotu do příslušného řádku vlevo.

Dotazník vyplnilo opět 14 pedagogických pracovníků, kteří se účastnili pracovní dílny.

Opis zpracovaného dotazníků si učitelé vložili do svých učitelských portfolií, originál odevzdali ke zpracování.

Výsledky zpracování jednotlivých dotazníků ukazují následující grafy:

Komentář ke grafu Sebehodnocení učitelů - oblast A – metody výuky a metody hodnocení:

Výsledky korespondují se závěry hospitací prováděných vedením školy.

Po důkladném vzdělávaní všech pedagogů v základních a nosných pedagogických dovednostech využívají učitelé ve všech ročnících i předmětech metody aktivního učení.  Se zavedením ŠVP dostali pedagogové, kterým byl tento postup učení vlastní již dříve, potřebný prostor, pro ostatní se stal nutným vzhledem k domluveným výchovným a vzdělávacím strategiím.

Učitelé v tomto dotazníku vysoce hodnotí také stanovování cílů včetně ověřování jejich splnění na konkrétních důkazech (ot. 1−3). Přes posun také v této sledované oblasti, zejména po absolvování kurzu Plánování pozpátku, se stále při analýzách vyučovacích lekcí setkáváme s cíli, které jsou obtížně měřitelné, někdy formulované příliš obecně, zejména v oblasti cílů pro klíčové kompetence. Pro další školní rok si někteří učitelé stanovili jako svůj rozvojový záměr (závěr pracovního hodnocení) formulovat cíle jednotlivých hodin (lekcí) v souladu s výstupy ŠVP jako příklad dobré praxe pro ostatní členy sboru.

Největším problémem vyplývajícím z dotazníku je pro učitele formativní hodnocení(ot.6 – 8). Přes absolvování kurzu Portfolio žáka mají pedagogové v práci s ním řadu nejasností. Často se jedná o pracovní portfolio bez popisné zpětné vazby, kterou by učitel žákům poskytoval. V pohospitačních rozhovorech pedagogové argumentují nedostatkem času na práci s portfoliem přímo ve vyučování, i když připouštějí, že ji nemají příliš zažitou nebo na ni nekladou potřebnou váhu. Pro další období je nutné opakovaně uspořádat seminář, na němž budou učitelé vzájemně sdílet své pozitivní zkušenosti se sebehodnotím žáků včetně práce s portfoliem. Do plánu práce bude tato oblast zařazena jako jedna ze stěžejních kontrolovaných činností.

Komentář ke grafu Sebehodnocení učitelů - oblast B – spolupráce mezi učiteli:

Ve spolupráci mezi učiteli došlo k výraznému posunu v dílčích indikátorech, např. v aplikaci získaných dovedností ve vzdělávání či v názoru na fungující systém hodnocení pracovníků.

Identifikace nejslabších stránek přesně koresponduje s výsledky monitorování, které provádí vedení školy.

Přes posun v implementaci ICT techniky do výuky (19) ji považují za nedostatečnou zejména učitelé prvního stupně. Proto bude pro další školní rok všem učitelům s důrazem na jejich další pedagogický růst vytyčen cíl:

Vytvořím minimálně 3 přípravy jako příklad dobré praxe pro aktivní práci žáků a učitele s interaktivní tabulí, notebookem, dataprojektorem, kde bude ICT technika využita nejen pro ilustraci učitelského výkladu, ale i pro aktivní práci žáků.

Náslechové hodiny (15) pro učitele příbuzných předmětů v rámci pedagogického sboru jsou již zažitou formou jejich vzájemné spolupráce. V posledních pěti letech každý alespoň jedenkrát učil pro druhé. Vzájemná hospitační činnost je však učiteli chápána jako něco, co jim nepřísluší, vyhýbají se jí obě strany. Pro vyhodnocení cíle (práce s ICT, viz výše) bude některými hospitacemi pověřen školní metodik ICT, na hospitace v dalších předmětech ředitelka pozve i vedoucí příslušného metodického útvaru, aby byla odstraněna nechuť nejdříve ze strany hospitujících.

Plán DVPP(24) má škola stanovený jako dokument pro všechny pedagogy, individuální plán mají sestavený a doložený ve svém portfoliu pouze někteří z nich. Zatím byl učitelům ze strany ředitelky školy doporučován. Ti, kteří si ho sestavili, budou požádáni o jeho sdílení s ostatními. V plánu na další školní rok bude závazně pro všechny stanoveno, aby si každý učitel sestavil plán zatím pro své samostudium, pro které mají všichni prostor i materiální vybavení na rozdíl od možnosti vzdělávat se v akreditovaných kurzech.

Komentář ke grafu Sebehodnocení učitelů - oblast C – vyučovací a školní klima:

Vyučovacímu a školnímu klimatu se věnují systematicky, dlouhodobě i před zavedením ŠVP, zejména v rámci projektu Škola podporující zdraví. Mezi plněním jednotlivých indikátorů jsou minimální rozdíly. Učitelé uvádějí nejmenší četnost naplňování otázek 29 a 30. Je to však oblast, které je nutné věnovat opakovaně zvýšenou pozornost, protože do školy stále přicházejí noví žáci, všichni jsou ovlivňováni změnami ve společnosti v rámci místní komunity i širšího okolí. Systém prevence sociálně patologických jevů je podrobně propracován. Při výskytu šikany učitelé aplikují získané dovednosti z kurzu, který všichni absolvovali, spolupracují s metodikem prevence i výchovným poradcem. Negativní jevy nepodceňují a nezakrývají, řeší je za účasti všech zodpovědných pracovníků.

Přes domluvená pravidla se občas setkávají s jejich porušováním, častěji než dříve ze strany rodičů. Někteří z nich bývají při jednání slovně agresivní, mají od školy vysoká očekávání, nevhodné chování svých dětí omlouvají, jejich přestupky zlehčují a navíc tento svůj přístup ke škole před dětmi doma prezentují. Pro vybavení učitelů dovednostmi, kterými by mohli uvedené situace snadněji zvládnout, má být uspořádáno vzdělávání celého sboru na téma Komunikace s agresivním žákem a rodičem. Realizace uvedeného programu bude  záviset na finančních možnostech školy.

Dotazník k řízení školy, kvalitě personální práce, kvalitě DVPP

Jako nástroj zjišťování úrovně řízení školy a kvality personální práce byl zvolen dotazník Kilmann – Saxtonovy kulturní mezery (příloha č. 3). Dotazník pracuje s položkami, které jsou popsány v pětistupňové škále a hodnocení (současné a budoucí) se do něj zaznamenává jako dva různé úkoly. Křížkem respondent zaznačuje současný stav, kolečkem stav, ke kterému by chtěl dospět.

Dotazování bylo prováděno přímo ve škole za dodržení anonymity a individuální činnosti každého respondenta v letech 2007 (18 učitelů) a 2009 (14 učitelů).

Komentář ke grafu kultura školy:

Rok 2007

Výsledek v Zaměření vedení školy na pracovní úkoly je s velkou pravděpodobností ovlivněn termínem dotazování v závěru školního roku, neboť v tomto období došlo ke kumulaci obvyklé práce s přípravou a realizací celoškolní akce pro veřejnost i s dokončením několika ročníkových projektů.

Naopak dosažení shody ve faktorech inovativnost a rozvoj učitelů je výsledkem několikaletého zaměření na další vzdělávání pracovníků školy jako na prioritu školy.  Vzdělávání je dlouhodobě směřováno ke klíčovým kompetencím učitelů – komunikaci, kooperativnímu učení, kritickému myšlení i osobnostní sociální výchově. Právě uplatňování získaných dovedností v přímé práci s žáky posunuly školu výrazně v oblasti inovativnosti. Zároveň byly ideální základnou pro zapojení pedagogů do přípravy školních vzdělávacích programů, a  to s výrazným předstihem proti ostatním školám.

Pozitivní je také shoda v očekávání výsledků vzdělávání, i když průměrné hodnocení 3,9 by mohlo vyvolat dojem, že si škola klade nízké cíle ve výchovně vzdělávací oblasti. Položená otázka v dotazníku se však zaměřuje na výsledky vzdělávání a učitelé si pod nimi představili a také zhodnotili úroveň vědomostí žáků. Vzhledem ke zpracování školního vzdělávacího programu však dnes kladou mnohem vyšší požadavky na dovednosti a postoje dětí, zejména těch, které budou potřebovat pro život a které učitelé do svých odpovědí nezahrnuli. Nejvyšší kulturní mezera (1,0) se objevila v komunikaci a informovanosti pracovníků školy a v převládajícím stylu řízení. Za nimi následují vztahy mezi učiteli a žáky.

Pětičlenný autoevaluační tým na jedné ze svých strategických porad stanovil návrhy na zlepšení kvality pro rok 2007 v následujících oblastech:

Převládající styl řízení:

• v první fázi tvořit záměry a před rozhodnutím možné postupy řešení konzultovat se spolupracovníky,
• v další fázi spolupracovníkům přednést problém, získat návrhy na jeho řešení a teprve poté rozhodnout,
• rozhodnutí, která se týkají větší skupiny pracovníků, přede všemi zdůvodnit,
• důsledněji pracovat s časem, aby nemuselo docházet k rozhodnutí ve velké časové tísni,
• kontrolní činnost zaměřit na konečné výsledky práce.

Komunikace a informovanost pracovníků školy:

• provést průzkum informačních potřeb pracovníků,
• dodržovat termíny porad vedení školy,
• domluvené závěry jasně formulovat, doplnit přesnými termíny, zapsat a nechat všem učitelům podepsat,
• informace do menších týmů předávat přes vedoucí metodických orgánů,
• periodicky obměňovat pozice ve vedení školy, zejména vedoucí metodických orgánů (pokud to situace umožňuje),
• před pořádáním celoškolní akce uspořádat vždy provozní poradu,
• každé společné jednání zakončit otázkou: „Potřebujete ode mě nebo od někoho jiného ještě nějaké informace?“
• do týdenních plánů zařazovat i odkazy na místa, kde jsou informace k dohledání (internetové stránky, oběžník, závěry z jednání, apod.).

Vztahy mezi pracovníky a vztahy mezi učiteli a žáky:

• v obou oblastech bude prioritou dalšího vzdělávání celého pedagogického sboru.

Při naplňování formulovaných závěrů roku 2007 a při srovnání skutečného stavu v roce 2007 a v roce 2009 je ve většině indikátorů zaznamenám posun.

Stejné je hodnocení u zaměření se vedení školy na pracovní úkoly, které však bylo v roce 2007 totožné i s očekáváními učitelů, v roce 2009 je jejich očekávání vyšší. Pro vedení školy je to důležitá zpětná vazba zejména pro pracovní hodnocení zaměstnanců, které by mělo proběhnout jedenkrát za rok a učitelům stanovit konkrétní cíle pro jejich  pedagogický růst v následujícím školním roce (včetně materiálů, kterými jejich splnění doloží).

Podobná situace je také v očekávání výsledků vzdělávání. Zde bude největším problémem, aby si všichni ujasnili, co si pod výsledky vzdělávání představují. Pokud se jedná o klíčové kompetence, pak je nutné propracovat systém jejich vyhodnocování zejména na prvním stupni.

Na stejné úrovni zůstalo hodnocení i očekávání inovativnosti školy. Zde je nižší jediný ukazatel – rozvoj učitelů. Hodnocení odpovídá skutečnému stavu, neboť v roce 2007 se učitelé v souvisostu se zaváděním ŠVP intenzivně vzdělávali v rámci projektu Šance a někteří vyslovovali požadavek tyto aktivity omezit, aby nevyhořeli. Jejich nová očekávání však dokazují, že o další rozvoj mají zájem.

Při srovnání očekávání pedagogů v průběhu dvou let je patrný nárůst ve většině ukazatelů. Nejvyšší rozdíl najdeme v pracovních podmínkách pro výuku, v motivaci pracovníků a v režimu školy. Splnění některých faktorů je závislé na finančních možnostech školy, jiné jsou pro vedení školy dokladem toho, jak je důležité stále využívat všech příležitostí k dalšímu rozvoji a prosazování změn, kterým se v první fázi většina pracovníků brání.