Srovnávací testy
Srovnávací testy jsou realizovány každoročně. O jejich výsledcích jsou vždy informováni rodiče nejen ve výboru SRPŠ, ale i prostřednictvím www stránek školy a výroční zprávy, Školská rada pak na pravidelném jarním zasedání.
Ve školním roce 2009/2010 využívá škola jen komerčních služeb (jiná možnost momentálně neexistuje), jedná se o testy SCIO. Náklady na pořízení hradí škola, zřizovatel to akceptuje a s potřebnou položkou je pracováno v rozpočtu školy. Žáci druhého stupně a pátých tříd absolvují „Stonožku“ (srovnávací testování základních škol), deváťáci pak i tzv. „TIGRa“ (Testování informační gramotnosti). Dosažené výsledky žáků potvrzují výbornou práci školy a jsou silnou motivací pro učitele. Dokladem úspěchu jsou osvědčení udělená žákům za výborné (u dvou žáků nejlepší) výsledky v Olomouckém kraji. Každoroční výsledky žáků ve srovnávacích testech neslouží jen k autoevaluaci školy, jsou důležitým zdrojem poznatků o studijním pokroku žáků. „Třídní si pak vedou výsledky v SCIO testech, ale SCIO protokoly předávají žákům pro jejich rodiče. Ti je pak zpravidla přikládají k přihláškám ke studiu ve středních školách (jak páťáci, tak také sedmáci, resp. deváťáci)“, říká ředitel školy.
Žáci šesté třídy jsou ochotni se podělit o své zkušenosti s testováním v loňské páté třídě. Tři z nich vysvětlují, že se testů SCIO účastnili dvakrát. Nejprve u přijímacích zkoušek do víceletého gymnázia, pak i na ZŠ. Litují, že se na ZŠ psaly testy až jako druhé v pořadí, že si tak nemohli testování vyzkoušet. Protože to by to poprvé bylo „v pohodě, ... v úplné pohodě... a můžeme se i napít“. Na dotaz, co pro ně takové testování znamená, odpovídají čtyři chlapci: „Zajímá mě, jak na tom jsem..., naši školu řeší až příliš, ... tady (myšleno na ZŠ) ty testy byly fakt lehčí... ale něco jsme ve škole nebrali... nó takové ty zlomky..., dopadlo to lépe, než si myslím, že se učím, výsledky se řeší za třídu..., my si to ale říkáme mezi sebou...“
Žáci deváté třídy popisují organizační průběh testování, jak je jim vše ohledně postupu vysvětleno i jak se postupně testy řeší. Mají za sebou účast již alespoň na třech testovacích akcích. Z hlediska obsahu a náročnosti testů si vzpomínají, že nejméně jistí si byli v oblasti „té politiky, že „to by museli denně hledět na zprávy a číst noviny“. A také že zjistili, že se letos učí v matematice „o té logice a postup jak vyřešit jednodušeji to, co loni v testech šlo logicky vyřešit, ale složitě“. Přínos vidí děvčata v tom, že „jde porovnávat, jak jsem byla dobrá, jestli se lepším“ a „že si ty papíry s výsledky schovávám a můžeme to s našima dát k odvolání, jak říkal pan ředitel, na střední školu“. Jeden chlapec jim přikyvuje a dodává: „Už víme, jak se to dělá, na středních školách nás vezmou, ale na lepší gymnázia je SCIO.“ Další krčí rameny a říká: „Mě to nebere.“
Analýza výsledků školní práce žáků
Každoročně jsou ve škole do specifických formulářů zpracovávaných zástupkyní ředitele vyhodnocovány výsledky školní práce žáků. Jedná se o výsledky pololetní a závěrečné klasifikace, o výsledky čtvrtletních, laboratorních prací, o výsledky zapojení žáků do různých soutěží, olympiád apod. Aby bylo možno výsledky vzdělávání žáků vzájemně, ale i v čase vyhodnocovat, probíhá ve škole postupná „standardizace“ výukových a hodnotících procesů. Vzniká např. metodika přípravy, psaní a vyhodnocování čtvrtletních prací (Příloha 12: Hodnocení čtvrtletní práce), laboratorních prací (Příloha 13: Hodnocení laboratorních prací), harmonogram realizace těchto aktivit ve školním roce, metodika pro tvorbu podkladového materiálu třídního učitele na pedagogickou radu (Příloha 14: Podkladový materiál pro jednání PR). Cílem je sjednocení a zprůhlednění všech aktivit pro vyučující, ale rovněž jejich srozumitelnost pro žáky a rodiče, což umožňuje srovnávání výkonů žáků i učitelů a usnadňuje kontrolní činnost vedením školy. Zatím registrovaným rizikem je podle vedení školy „přílišná zaměřenost pedagogů na výsledky čtvrtletních prací“ a z tohoto pohledu jsou tyto aktivity také vedením školy posuzovány. V případě potřeby jsou výsledky práce jednotlivých žáků využívány jako zdroj informací k diagnostickým účelům (třídním učitelem, výchovným poradcem, pedagogicko-psychologickou poradnou).
Na otázku autorky textu, zda toto sjednocování až „standardizace“ přece jen příliš nezasahuje do autonomie učitelské práce, odpovídá učitel B (vedoucí předmětové komise): „Ono je to příjemné...i nový – začínající učitel ví, jak to děláme, ...zbývá mi čas na to moje, při mé výuce mě to nesvazuje...my všechno sdílíme, mohu použít všechno...“.