Z analýzy 113 ověřovaných modelů spolupráce, které jsme získali od celkem 92 škol a firem, vyplynula zajímavá zjištění, která lze rozdělit do dvou skupin. Jednak byly identifikovány funkční principy spolupráce na straně škol i firem, jednak se v odpovědích na některé otázky opakovaly dílčí nedostatky či problémy, které je potřeba řešit.
V některých partnerstvích již některé principy spolupráce fungují, zatímco jiná vnímají potřebu podobné principy do své praxe zavést. Variabilita přístupů ke spolupráci a odlišnost podmínek, v nichž jednotlivá partnerství spolupráci realizují, nicméně nasvědčují tomu, že principy, které se osvědčily v jednom partnerství, nemusejí platit v jiných partnerstvích. Zde nabývají na významu odlišnosti jednotlivých oborů vzdělání, ale rovněž podmínky a specifičnost konkrétních provozů firem, kde žáci realizují část odborné přípravy. To se promítá nejen do odpovědí v oblasti organizace, zajišťování a vyhodnocování praktického vyučování, ale také do názorů na požadované změny. Potřeby konkrétních subjektů zapojených do partnerství se liší v závislosti na konkrétním oboru vzdělání, druhu, velikosti a množství spolupracujících subjektů apod.
Co se školám daří?
- Škola zapracovává do ŠVP požadavky sociálních partnerů, před zahájením školního roku aktualizuje učební osnovu pro odborný výcvik.
- Škola společně s firmou plánuje průběh odborného výcviku/odborné praxe a kompetence, které si má žák během praktického vyučování ve firmě osvojit.
- Škola plánuje obsah odborného výcviku s firmami v dostatečném předstihu (obvykle na konci školního roku pro nadcházející školní rok).
- Škola má vyčleněného pracovníka na zajišťování spolupráce školy s firmami, komunikaci s firmami ze strany školy zajišťuje koordinátor spolupráce.
- Škola pravidelně proškoluje instruktory.
- Učitelé chodí na stáž do firmy.
- Firma začleňuje spolupráci se školou/ školami do svých firemních strategií.
- Firma má vyčleněného pracovníka/vyčleněné pracovníky pro roli instruktora, na instruktory jsou kladeny snížené pracovní nároky (částečný úvazek ve výrobě), za práci se žáky instruktoři dostávají příplatek.
- Firma vyčleňuje jednoho instruktora na 1-2 žáky, každý žák má svého „patrona“ (instruktora).
Co se firmám daří?
- Firma poskytuje žákům finanční odměnu za produktivní činnost odstupňovanou podle výkonu žáka, docházky, přístupu k práci aj. (tato strategie se ukazuje jako funkční motivace ke zlepšení docházky žáků do firmy).
- Firma nabízí žákům stipendijní programy (podle dosahovaných výsledků).
- Firma umožňuje střídání žáků na různých pracovištích firmy (žáci poznají více činností i pracovních pozic).
- Firma umožňuje, aby v jejím prostředí probíhala výuka odborných předmětů.
- Firma zřídila samostatné školicí/výukové středisko pro žáky s výrobním zařízením pouze pro žáky.
- Firmy v regionu založily regionální sdružení vztažené k dané škole.
Další osvědčené postupy škol a firem
- Spolupráce školy s firmami je plánována dlouhodobě.
- Probíhají pravidelná setkávání zástupců školy a zástupců firem a odborníků z praxe formou kulatých stolů k plánování a vyhodnocování obsahu vzdělávání.
- Odborníci z praxe pravidelně každý týden vyučují odborné předměty, podílejí se na přípravě odborných soutěží a vedou práce SOČ.
- Instruktoři pracují v průběhu odborného výcviku/odborné praxe s kompetencemi a cíli, dosahované výsledky žáků ověřují prostřednictvím vytvořených nástrojů.
- Žáci jsou hodnoceni komplexně: žáka hodnotí instruktor i učitel, žák má možnost se v hodnocení vyjádřit (možnost sebehodnocení žáka), žáci jsou hodnoceni průběžně (získávají zpětnou vazbu o tom, co jim jde a co je třeba zlepšit).
